Bývalý český prezident Miloš Zeman často navštěvoval ruského diktátora Vladimira Putina. FOTO: ČTK/Šimánek Vít
FOTO: ČTK/Šimánek Vít
Česká politika a média si toho v naprosté většině všímají se zpožděním. Prezident a současná opozice rovnou mlčí. Válka a sekundární konflikty na několika různých místech Evropy i Asie přitom mohou vypuknout kdykoliv.
Ruské a běloruské jednotky se přesouvají k ukrajinské hranici v rámci „nácviku obranných operací“. Ruská armáda už měsíce zvyšuje napětí po celé délce hranice s Ukrajinou. Množí se kybernetické útoky, námořní manévry na polovině zeměkoule i nácviky sestřelování těles umístěných na oběžné dráze kolem Země.
Ruský diktátor, truchlící nad rozpadem vražedného monstra Sovětského svazu, za kterým zůstaly desítky milionů obětí, doma přepsal dějiny a ze sovětského Gulagstánu vyrobil symbol národní hrdosti. A pro snazší pochopení vězní a trestá všechny, kdo by se ještě odvážili chtít znát pravdu. Ruku v ruce se stále agresivnější Čínou je připraven i na válku.
Přesně podle ruských not
Pokud se Vladimir Putin rozhodne nebrat ohled na únorové olympijské hry v Pekingu, mohou být už příští týdny kritické.
Západ se ještě nevzpamatoval z porážky v Afghánistánu. Americký prezident Biden čelí doma mimořádné kritice a obě hlavní politické strany jsou oslabeny vnitřními rozpory. Britský premiér Johnson je už otevřeně vysmíván a jeho vlastní Konzervativní strana ho tlačí k rezignaci. Francie je pohlcena vnitropolitickým manévrováním před dubnovými prezidentskými volbami a zahraniční politika voliče nezajímá. Německo má novou vládu, která se ještě nerozhodla, jak bude reagovat na ruské energetické vydírání. Západ se tak vůči Rusku snaží alespoň získat čas novými a novými koly jednání.
Pro nás je důležité sledovat, jak Kreml v této krizi mobilizuje všechny svoje spojence a loutky v zahraničí, především na Balkáně, v Maďarsku, na Slovensku i v Praze. Jen pět dní před plánovaným termínem pětadvacátého ledna zrušil maďarský premiér Viktor Orbán dlouho plánovanou cestu do Bosny a Hercegoviny, prý s ohledem na „koronavirovou situaci“.
Přesně podle ruských not přitom už řadu měsíců pomáhá demontovat křehkou daytonskou mírovou smlouvu, která v roce 1995 ukončila nesmyslnou válku se statisíci mrtvých a s miliony uprchlíků. Maďarsko otevřeně podporuje srbské a chorvatské extremisty požadující překreslení hranic a „výměny obyvatelstva“ – rozuměj etnické čistky.
Orbán se v minulých měsících několikrát sešel s lídrem bosenských Srbů Miloradem Dodikem a zařídil pro něj půjčku sto milionů dolarů, podle některých zdrojů od ruských bank v Maďarsku. Navíc zcela vědomě přidal i neslýchanou diplomatickou urážku, když na prosincové tiskové konferenci označil „zajištění bezpečnosti státu se dvěma miliony muslimů“ za klíčovou otázku pro jednání Evropské unie.
Stejně rasisticky a provokativně vystupuje také jeho ministr zahraničí i maďarský eurokomisař Olivér Várhelyi. Třicet poslanců Evropského parlamentu proto požádalo předsedkyni Evropské komise Ursulu von der Leyenovou, aby se jeho jednáním zabývala.
Akt mezinárodního terorismu
Předák slovenské opozice Robert Fico podpořil generálního prokurátora, který napadl připravovanou smlouvu s USA o využití dvou slovenských vojenských letišť jako „ohrožení suverenity Slovenska“. Generální prokurátor Maroš Žilinka vzápětí odjel do Moskvy oslavit tři sta let ruské prokuratury.
Robert Fico asi zapomněl, že to byla jeho vláda, která podepsala s USA kontrakt na dodávku amerických stíhaček F-16, včetně doložky o zajištění amerických vojenských opravářů na slovenském území. Slovenská prezidentka Zuzana Čaputová pak jen lakonicky oznámila, že podobnou smlouvu, jakou nyní opozice odmítá, má třiadvacet z devětadvaceti členských zemí NATO a že Slovensko je dnes jedinou zemí na hranicích aliance, která podobnou smlouvu ještě nemá.
V Praze byla konečně zveřejněna dlouho očekávaná zpráva senátního výboru pro zahraniční vztahy, obranu a bezpečnost o výsledcích vyšetřování postupu vlády a prezidenta v „kauze Vrbětice“. Je šokující. Nejen svým obsahem, ale ještě více tím, že na ni žádný z představitelů nové vlády či koaličních politických stran nereagoval.
Stačí pár výroků: Jedná se o „nejvážnější bezpečnostní a zahraničněpolitickou krizi v novodobé historii České republiky“, „ruský útok ve Vrběticích, při němž zahynuli dva čeští občané, byl aktem mezinárodního terorismu“. „Vláda i prezident selhali v tom, jak kauzu řešili.“
Pokud ji čtenář pročte pozorně, musí dojít k závěru, že prezident Miloš Zeman a tehdejší premiér Andrej Babiš provedli s pomocí ministrů vnitra a spravedlnosti Hamáčka a Benešové prakticky státní převrat a dopustili se vlastizrady.
Politicky zlikvidovali nepohodlné ministry a pokusili se informace o ruském státním terorismu na našem území zatajit, nebo aspoň oddálit jejich zveřejnění. Jejich cílem bylo dovézt v získaném čase neprověřené ruské vakcíny Sputnik a zároveň oslabit důvěryhodnost českých zpravodajských služeb. Vědomě navíc znemožnili vznik koordinované spojenecké reakce na ruskou agresi, a na dlouho tak oslabili důvěryhodnost České republiky mezi spojenci v NATO a Evropské unii.
Budeme se dále krčit?
Premiér Babiš podle zjištění komise dokonce raději nepřijal telefon britského premiéra Borise Johnsona, aby nemusel vysvětlovat, proč jeho vláda o společné stanovisko spojenců nežádá. Zpráva si všímá i vystoupení Václava Klause, Tomia Okamury a Vojtěcha Filipa, kteří otevřeně přes znalost faktů podpořili ruskou oficiální propagandu.
„Vláda byla nesrozumitelná pro veřejnost. Otevřela prostor dezinformacím. Mluvilo se o útoku na zboží. Vláda často dávala do veřejného prostoru různé varianty, například ústy ministryně spravedlnosti, které vlastně byly v rozporu s tou hlavní vyšetřovací linií i s poznatky služeb. Otevřela tedy prostor pro působení cizí moci.“ V normální zemi by tohle stačilo k zahájení trestního vyšetřování hned několika členů bývalé vlády – a v případě prezidenta k jeho sesazení pro velezradu.
Rusko nyní agresivně vydírá Severoatlantickou alianci a Evropskou unii. Požaduje mimo jiné i návrat ke stavu před naším vstupem do NATO. Budeme se dál krčit? Budeme snad čekat, až se kvůli nedůvěryhodnosti naší politiky znovu bude jednat o nás bez nás?
Opravdu se české politické strany budou za současné situace ve věci prokazatelné velezrady jen dívat stranou a snažit se co nejrychleji zapomenout? Přitom ústava hovoří jasně a velezradu definuje jako „jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu“. Prezidenta je navíc možné stíhat kromě velezrady i pro „hrubé porušení ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku“. Kdy jindy než teď?
Text publikujeme s laskavým svolením serveru HlídacíPes.org.
