Vladimir Putin FOTO: ČTK/AP/Mikhail Metzel
FOTO: ČTK/AP/Mikhail Metzel
Stahování ruských jednotek od Chersonu na druhý břeh Dněpru vyvolává nelíčenou zuřivost ruských válečných korespondentů a blogerů. Ti všichni se shodují, že je to pohroma. Pouze oficiální kruhy se snaží zachovat zdání klidu a promyšlenosti svých postupů. „Duchovně“ naladění komentátoři propadli jakési mystice, podle které je ruské vítězství stejně nevyhnutelné. Hlavní problém a předního viníka se odváží pojmenovat málokdo.
Zhoršené nálady si nahlas všímají všichni, kdo mohou. Novinář Alexandr Něvzorov, který se odebral do exilu, s ironií a neskrývaným potěšením sleduje, jak nic nejde podle plánu. „Surovikin včera oznámil stažení vojsk z pravého břehu Dněpru, ruská armáda tuto válku téměř prohrála. Mezitím jsou moskevská média zmatená z ‚přeskupení‘ a mudrc Solovjov kvičí vzteky jako prase,“ komentuje Něvzorov poslední výjevy.
Vladimir Solovjov je ve špatné náladě už delší dobu. Přinejmenším od ukrajinské protiofenzivy a drhnoucí mobilizace se věnuje tomu, jak se v Rusku strašně lže, a to na všech úrovních. Také se hodně krade a všude jsou neschopní lidé. Jméno Putin se ale vyslovit neodvažuje.
Média, jako například web Vzgljad, vzdor všemu přinášejí uklidňující zprávy, jak je ústup rozumný a přinese dobré výsledky v budoucnu. Citují generála Surovikina. „Jak víme, postupující strana nese větší ztráty než ta, která se brání. V tomto případě jsou naše ztráty 7–8krát menší než ztráty nepřítele,“ vysvětlil velitel vzdušných sil obrany. Podle něj se situace v zóně „speciální vojenské operace“ celkově stabilizovala, ruská armáda potlačila pokusy o útok ukrajinské armády v kupjanském a krasnolymanském směru a „obnovila útočné akce v některých směrech“.
Franc Klincevič, vůdce celoruské organizace Ruský svaz afghánských veteránů, se domnívá, že hlavním úkolem je nyní vyčerpat nepřítele v zimních podmínkách, shromáždit síly a způsobit ukrajinské armádě porážku. „Jako voják velmi dobře chápu, že rozhodnutí stáhnout vojska za Dněpr je dáno strategickými úkoly, které před námi stojí. Narovnáváme frontu a zajišťujeme spolehlivou obranu. Navíc nespěcháme, protože chápeme, že čas je v této situaci na naší straně,“ vysvětlil Klincevič.
Tolik povinný optimismus, který je tím větší, čím vyšší má někdo funkci nebo stupeň fanatismu.
Velitel v separatistické oblasti Alexandr Chodakovskij vojenskou situaci vidí většinou realisticky, ale snaží se všechno zachránit výzvami k vyššímu úsilí (asi jako kůň Boxer ve Farmě zvířat). „Pomůže jen práce. Jsme v první linii, ale děláme také vážnou práci v zázemí: testují se nové komunikační systémy, vyvíjejí se nové typy bezpilotních letounů pro taktické i strategické horizonty, rodí se taktiky… To všechno jsou věci, které spící armáda nepotřebuje, ale bojující ano. Nepřítel bojoval a předstihl nás zavedením vyspělé vojenské techniky… V některých věcech nám ukázal úroveň, o kterou máme usilovat, a my o to usilujeme. A až se nám podaří ovlivnit naše schopnosti, konverzace bude probíhat v našem jazyce,“ utěšuje Chodakovskij sebe i čtenáře.
Ideolog Jevgenij Satanovskij si myslí, že za veškerou paniku mohou média, zvláště internet. Škodu to páchá podle něj u ruské mládeže, která se v tom podobá té západní. Televizi mladí nevěří a všechno čerpají ze svých počítačů. „Nejsmutnější jsou následky,“ stěžuje si Satanovskij. Protože „internetový prostor a sociální sítě poskytují nejširší prostor pro jakékoli provokace a skutečnou zombifikaci vědomí nejširších mas“.
Zasáhlo to i mobilizaci, protože při ní podle Satanovského „vždy existovaly a existují problémy“, ale vliv sítí způsobil „efekt lumíků“ a spousta lidí se rozhodla ze země raději zmizet.
Alexandr Dugin pokračuje po smrti své dcery v temných úvahách. Vidíme nicméně, že si klade otázky, které napadají i lidi v normálnějším duševním rozpoložení. Co Putin? Zatímco všichni řešili Surovikinovo hlášení Šojguovi o ústupu, Putin podepsal jakýsi dekret o tradičních ruských hodnotách. To je asi tak podstatné, jako kdyby Vůdce v Berlíně na jaře 1945 vydal závažné prohlášení o árijských hodnotách.
Dugin ale řeší tajemství hlubin Putinovy osobnosti. „Putin je zalepená obálka“ a přátelé i nepřátelé v ní vidí „jeden zcela určitý obsah“ a jedni ho za to milují, druzí nenávidí. Obálka je však podle Dugina zapečetěná a její obsah nikdo nezná a jen „ukrajinské úřady a ruská elita“ si myslí, že v ní vůbec nic není. Životem zdrcený filozof ale soudí, že v ní něco je a Putin by měl vyjevit, kým je. „Pokud na tuto otázku nedostaneme jednoznačnou odpověď, může nastat konec světa, aniž bychom pochopili, o co vlastně šlo? O čem to bylo?“ táže se hlasatel eurasianismu. Nejspíš si sám bojí dát odpověď, že se Rusko z druhořadé mocnosti stane třetiřadou, což už žádná mocnost není.
Náboženský fanatik a majitel nacionalistického webu Tsargrad.tv Konstantin Malofejev vidí pozitiva aspoň v tom, že už se nic nezastírá. V tom „nic“ je trochu optimistický, zastírá se všechno, ale že jde aspoň o dílčí přiznání neúspěchu, v tom má pravdu.
„Lepší je krutá pravda než opožděné výmluvy. Lepší je evakuovat obyvatelstvo než nikomu nic neříkat a nechat lidi, kteří nám věřili, sežrat ukronacisty. Lepší je čestný Surovikin, který se slituje nad vojáky i civilisty. Musíme podpořit rozhodnutí nového velitele skupiny, on není tím, kdo přivedl situaci na frontě do stavu, v jakém je. Musíme mít odvahu a trpělivost. Naším cílem je vítězství ve válce, ne příjemné zprávy,“ píše jakoby upřímně Malofejev. Už válce aspoň neříká „speciální vojenská operace“. Tu ale zahájil Putin, všechny činovníky jmenoval Putin, v zemi vládne 22 let Putin, všechno lidem vždycky vysvětlil Putin. Že by snad taky za něco mohl? Dá se v roce 2022 všechno dál vést podle teze, že car je dobrý, ale bojaři špatní? Pochopitelně dá. Všechno se dá.
Účet na telegramu „Alex Parker Media“, který píše fanatik zcela oddaný válce a zároveň nenávidějící svorně Ukrajince, Putina i vedení v Kremlu a generální štáb ruské armády, si nebere servítky. O válečných zpravodajích a odpovědných činovnících píše, že jsou to „prohnilé krysy“. „Nebylo vojensky nutné vzdát se Chersonu,“ tvrdí autor. „Každý, kdo se snaží ospravedlnit kapitulaci našeho předmostí na pravém břehu Dněpru, je lhář a zrádce. Rozhodnutí je čistě politické. Vytvořil ho jeden člověk. Tento zrádce se jmenuje Putin. Jaké bylo jeho politické rozhodnutí, se už nikdy nedozvíme. Toto rozhodnutí lze přirovnat ke stažení sovětských vojsk z Afghánistánu nebo východní Evropy. Čistě politicky motivovaná zrada bez vojenské nutnosti. A každý, kdo si myslí opak, je jen spolupachatelem tohoto státního zločinu a kryje zrádce Putina. Důsledky tohoto zrádného zločinného rozhodnutí jsou teprve na začátku.“
„Alex Parker Media“, jak naznačuje, sedí někde v zahraničí, takže si může Putinovi spílat, jak se mu zlíbí. Je v tom konzistentní. Dlouho podezírá vedení Ruska, že (přinejmenším někteří lidé) jednají podle tajných dohod se Západem a zemi prodávají.
Kdyby někoho zajímalo, co si myslí exprezident Medveděv, který průběžně Západu slibuje ruské jaderné údery, tak se to nedozví. Naposledy psal 9. listopadu, když si ještě myslel, že volby v Americe dopadly skvěle pro trumpovce a „dědeček Biden“ utrpěl porážku. Od té doby nic.
Celou změť úvah jde ale shrnout poměrně stručně. Ani ti nejchytřejší a nejvěcnější se vůbec nedotýkají té skutečně základní otázky. Připomíná to na webu v exilu obnovené stanice Echo novinář Stanislav Kučer. V těch komentářích se objevuje hysterie, hněv, zklamání, rozhořčení, hořkost, logické a inteligentně formulované otázky, jsou zde obvinění na adresu „cara“ a „bojarů“ a objevují se dokonce „odvážné“ návrhy, že by bylo lepší na Ukrajinu vůbec nejít. „Ale nenarazil jsem na jediný komentář (a to jsem jich četl stovky), ve kterém by byl byť jen náznak lítosti nad smrtí Ukrajinců. Ani jeden, který by alespoň trochu chápal, že brát cizí majetek je špatné, že zabíjení kvůli územním ziskům je zločin, že agresivní válka je z principu zlá.“
