Do konce prezidentského mandátu v roce 2024 musí ruský vůdce Vladimir Putin vyřešit nezáviděníhodný problém. Má v podstatě dvě možnosti. K tomu, aby na něj nikdo nemohl, musí v úřadu buď zůstat, anebo úplně překopat systém a udělat ze sebe jakousi ruskou obdobu Ajatolláha. Druhá možnost je pravděpodobnější, myslí si Julius von Freytag-Loringhoven z moskevské pobočky nadace Friedrich-Naumann-Stiftung.

Putin je vůči svému okolí natolik nedůvěřivý, že může předat úřad jen někomu, v jehož moci je zaručit mu bezpečnost stejně jako ji on sám zaučil rodině Borise Jelcina, kterou chránil před trestním stíháním. Podle úvodem zmíněného analytika to má ale háček. „Člověk, který by mohl zaručit Putinovi beztrestnost, je zároveň tím, kdo ho může strčit do vězení,“ popsal Freytag-Loringhoven v rozhovoru pro deník Frankfurter Allgemeine Zeitung. Zda tedy Putin v roce 2024 skutečně odejde, není podle něj vůbec jisté.

Putinovi nic nebrání v tom, aby změnil ústavu a zůstal prezidentem i nadále. „Pravděpodobnější ale je, že přeskupí role ve státě a stane se mocným šéfem nějaké bezpečnostní rady,“ nastínil šéf uvedené nadace možný scénář. Mohl by vzít vládě kompetence pro vnitřní i vnější bezpečnost, navázat je k předmětné bezpečnostní radě a vybavit ji právy veta. „Putin by pak byl jakousi obdobou Ajatolláha,“ přibížil Freytag-Loringhoven Putinovu možnou budoucnost příkladem z Íránu.

Ruský vůdce nemůže svou moc jen tak předat. Freytag-Loringhoven upozorňuje na tu okolnost, že stát, který je závislý na jediném člověku, neoplývá žádnou zvláštní stabilitou. To konec konců ukázala už hysterie, která propukla v létě 2015, když Putin nebyl týden k zastižení. „Novináři propadli panice, psali o zhroucení země, o převzetí moci zastánci tvrdé linie z bezpečnostního aparátu a možné občanské válce. Rusko je méně stabilní, než se zdá.“

Rusko s jen formální demokracií s parlamentem, silným prezidentem, ústavními a základními právy, označuje Freytag-Loringhoven za svého druhu feudální stát, jehož fungování předurčují osobní vazby s mocnými a oddanost k nim. Nezáleží na institucionálních rolích, které někomu připadnou, ale na vazbách k Vladimiru Putinovi.  V závislosti na této vazbě člověk požívá moci a získává přístup ke státním i soukromým zdrojům a dostává se ke státním zakázkám. „Demokratická ústava je jen kulisa a systém je bezradný, když do ní demonstranti rýpou,“ dodává v narážce na dosud největší demonstrace od roku 2012 s tím, že Putin prochází zřejmě nejtěžším obdobím za dobu, kdy je v úřadu.