Ruský diktátor a válečný zločinec Vladimir Putin FOTO: Kremlin.ru / Wikimedia Commons
FOTO: Kremlin.ru / Wikimedia Commons
Ruský prezident Vladimir Putin si předsevzal, že do roku 2030 klesne míra chudoby v zemi pod 7 %. Podle oficiálních statistik se to podařilo už loni, kdy statistický úřad Rosstat vykázal hodnotu 6,7 %. Jenže skutečná finanční situace mnoha Rusů vypadá výrazně hůře. Sociologické průzkumy totiž ukazují, že miliony lidí mají problém pokrýt i základní životní potřeby.
Kreml tak může vykazovat další splněný „národní cíl“, ale problém je, že běžní Rusové jeho úspěch příliš nepociťují. Rozdíl mezi oficiální statistikou a tím, jak svou finanční situaci vnívají samotní obyvatelé, je totiž značný. Na tento rozpor upozorňuje mimo jiné Centrum pro makroekonomickou analýzu a krátkodobé prognózy (CMASF). Zatímco oficiální statistika považuje za chudé lidi s příjmem pod stanovenou hranicí, sociologické průzkumy zachycují mnohem širší skupinu domácností, které sice formálně chudé nejsou, ale peněz mají velmi málo.
Průzkumy Nadace veřejného mínění (FOM), které vznikají každý měsíc na objednávku ruské centrální banky, například ukázaly, že v září nemělo 7 % respondentů dost peněz ani na jídlo. Dalších 19 % uvedlo, že si nemohou dovolit oblečení a obuv. Ještě dramatičtější obrázek nabízí průzkum centra Levada. Jeho respondenti měli sami určit částku, kterou považují za nezbytné životní minimum, a následně ji porovnat se svými příjmy. V nejnovějším průzkumu z února uvedlo 41 % lidí, že jejich příjmy jsou nižší než částka, kterou považují za životní minimum.
Rozdíl mezi oficiálními údaji a realitou se podle ekonomů výrazně prohloubil poté, co ruské úřady změnily metodiku výpočtu chudoby. Od roku 2021 už hranice chudoby není přímo navázána na cenu minimálního spotřebního koše. Nově se odvíjí od příjmové statistiky a je následně upravována podle inflace. Základem se stala hodnota vypočtená na konci roku 2020, která odpovídala 44 % mediánového příjmu Rusů. Podle expertů Ekonomického institutu Ruské akademie věd tím došlo k podhodnocení skutečné míry chudoby. Pokud by se použila předchozí metodika, činila by podle jejich výpočtů míra chudoby v letech 2022-2023 11,8, respektive 11,1 %, namísto oficiálně vykázaných 9,8 a 8,5 %. Jinými slovy: část statistického úspěchu vznikla změnou způsobu, jakým se chudoba měří.
Dalším problémem je inflace. Ta totiž nedopadá na všechny obyvatele Ruska stejně. Nízkopříjmové domácnosti vydávají větší část svých peněz za potraviny, léky, základní zboží, bydlení, energie a dopravu. Právě tyto položky přitom zdražují výrazně a jejich růst může být vyšší než oficiální průměrná spotřebitelská inflace. Výsledkem je paradox: oficiální statistiky mohou vykazovat pokles chudoby, zatímco domácnosti s nízkými příjmy mají stále větší problém vyjít s penězi.
CMASF upozorňuje ještě na jednu významnou skupinu: lidé, kteří už nejsou podle statistik chudí, ale k finanční jistotě mají velmi daleko. Jde o domácnosti s příjmem zhruba 1 až 1,5násobku životního minima. Tito lidé sice formálně unikají ze statistiky chudoby, jejich každodenní realita se však podle sociologů od oficiálně chudých příliš neliší. Pracují, často mají děti, ale jejich příjmy stačí především na běžné výdaje. Na vytváření úspor už peníze nezbývají. Podle průzkumů FOM více než 60 % Rusů nemá žádné úspory, které by jim umožnily přežít delší dobu v případě ztráty hlavního příjmu. Lidé sice ještě nejsou pod oficiální hranicí chudoby, ale jediný větší výdaj, zdražení nebo výpadek příjmu je může velmi rychle dostat pod ni.
Podle CMASF se tak Rusko dostává do takzvané „pasti před chudobou“. Lidé těsně nad hranicí chudoby nemají dostatečný prostor pro vytváření finančních rezerv a zároveň mají jen omezené možnosti posunout se výrazně výše. Rosstat sice od druhé poloviny roku 2022 zaznamenává nejrychlejší růst příjmů u 10 % lidí s nejnižšími příjmy. U skupin těsně nad nimi je ale růst výrazně pomalejší. Ruská vláda tak může vykázat číslo 6,7 % a prohlásit, že Putinův cíl byl splněn. Nicméně realita finanční situace mnoha ruských domácností je podstatně méně příznivá.