Kritik ruského režimu Leonid Martynjuk vedl na serveru imrussia.org interview s prominentním ruským politologem Andrejem Pjontkovským. Pro nás je zajímavé, jaké motivy připisuje Pjtontkovský Vladimiru Putinovi, abychom mohli aspoň částečně odhadnout, co se bude dít dál.
Otázka, kterou Martynjuk klade, je, jak to vlastně bylo s ukrajinskou revolucí a proč se Vladimir Putin pustil do tohoto dobrodružství. Ruský politolog podává tento popis událostí. Podle něj všechno začalo v létě roku 2013, když Putin začal vydírat a uplácet prezidenta Janukovyče. Šlo o to, aby Ukrajina nepodepsala asociační dohodu s Evropskou unií. Pro Putina by směřování Ukrajiny směrem k Evropské unii bylo osudovým, protože kdyby bylo úspěšné, mohly by si ostatní země říci: „Když mohou Ukrajinci, proč nemůžeme také my?“
Andrej Pjontkovský
Putin nakonec dosáhl svého cíle a v listopadu roku 2013 Janukovyč další směřování k Evropské unii odmítl. Všechno se ale změnilo úspěšnou antikriminální revolucí v Kyjevě v lednu 2014. Něco takového bylo pro Putina nesnesitelné a hrozba pro jeho režim se najednou stala něčím praktickým. Proto nasadil všechny síly, aby tuto antikriminální revoluci rozbil tím, že bude Ukrajinu eliminovat, to znamená, že ji rozbije na kusy.
Jako Hitler
Na otázku, zda připojení Krymu bylo prvním krokem, Pjontkovský odpovídá, že klíčová je Putinova řeč z 18. března 2014, tedy v den oficiálního připojení Krymu k Rusku. V podstatě to bylo jakési zopakování Hitlerovy řeči o Sudetech v Říšském sněmu. Poprvé se u nějakého ruského nebo sovětského politika objevily výrazy jako „oddělený národ“, „historické ruské země“, výrazy jako zrádci národa. Sovětská terminologie znala nepřátelé lidu, ale zrádce národa, to je přímý překlad z němčiny.
V této řeči Putin vyhlásil právo a dokonce svatou povinnost chránit nejenom ruské občany, což je základní povinnost každého státu, chránit své občany, ale i etnické Rusy, rusky mluvící a v pozdějších interpretacích také všechny občany bývalého Sovětského svazu, ruské říše a jejich nástupce. To všechno je koncept takzvaného „Ruského světa“, integrální koncepce, která je analogická třetí říši.
Ruský propagandista Andranik Migranjan se dokonce pokoušel Putinovi pomoci a řekl: „Ano, Putin skutečně mluví jako Hitler a jedná jako Hitler, ale jako dobrý Hitler, protože byli dva Hitlerové, jeden před rokem 1939, ten byl velmi dobrý a staral se o zájmy německého lidu, a potom ten zlý Hitler, který začal světovou válku. S Migranjanem tak můžeme souhlasit, Putin je jako dobrý Hitler, dodává politolog ironicky.
Putin pak vymyslel další plán, Novorusko. Šlo o osm, podle některých interpretací o 12 ukrajinských regionů, které byly takzvaně ilegálně předány Ukrajině bolševiky ve 20. letech, jak to tvrdí Putin. Projekt Novoruska selhal, protože se všem těm speciálním oddílům nepodařilo sehnat lokální podporu nikde jinde než v Doněcku a Luhansku. Putin se pak najednou obrátil k ideji územní integrity Ukrajiny. Nechtěl převzít odpovědnost za zdevastované regiony, teď je potřeboval spíše jako jakýsi rakovinový nádor uvnitř Ukrajiny, který bude šířit nestabilitu a blokovat rozvoj země západním směrem. Koncept „Ruského světa“ ohrožuje všechny země s ruskou populací, proto najednou tak ochladli vůči Moskvě běloruský diktátor Lukašenko a kazachstánský Nazarbajev.
Co bude dál?
Vyhlídky nejsou příliš světlé. Ruská propaganda přestavuje současné dění na Ukrajině nikoli jako válku s Ukrajinou, ale jako válku Ruska s anglosaským světem, který se odehrává na ukrajinském území. Západ nemá jinou možnost než použít sankce a umístit symbolicky nějaké vojáky v pobaltských zemích. To sice není z vojenského hlediska velká síla, ale pro Rusko to znamená, že kdyby se do pobaltských zemí vydali nějací další „zelení mužíčkové“, mohli by se tu střetnout s Američany, což je přesně to, co Putin nechce. Proto se dal do jaderného vydírání.
Základní otázkou teď je, co padne dříve, jestli Rusko, nebo Putinův režim. Čím déle ta agonie potrvá, tím menší je šance, že Rusko zůstane do budoucna v svých stávajících hranicích. Proč? Je tu tlak islámských oblastí, své ambice může mít Sibiř. Takové Čečensko je sice loajální, ale za cenu peněz, které do něj proudí, a jeho loajalita je osobní loajalita čečenského vůdce vůči Putinovi.
I ruská opozice se přes všechny své znalosti ruské ekonomiky podivuje, jak daleko to došlo. Vysoká inflace, nezaměstnanost, to, že režim ubližuje lidem ještě víc protisankcemi, které brání dovozu potravin, což zvyšuje jejich cenu.
Co udělá elita?
Pjontkovský říká, že americké tajné služby dobře vědí, kolik majetku ruští vůdci mají. Jen Putinův majetek se v přepočtu odhaduje na 200 miliard našich korun. Není třeba psán přímo na jeho jméno, ale může ho užívat. Kdyby se takové věci zveřejnily, Rusové – a polovina jich má přístup na internet – by hned věděli, kdo je jejich lídr.
Západ může své sankce ještě vyostřit, pokud by se nedodržovaly dohody z Minsku, byť se toho Západ zatím obává a tlak zesilovat nechce. Potom by se mohlo stát, že nespokojenost naroste. Jde jen o to, že podle politologa, aby režim padl, musí nastat souběh dvou faktorů, lidé v ulicích a rozštěpení ve vládnoucí elitě. V Rusku nejsou nezávislé odbory a politické strany, takže to vypadá spíše na případný palácový převrat. Západ také může podpořit Ukrajinu dodávkami obranných systémů, pokud Ukrajina nebude chtít získat zpět ztracená území. Strategická síla Ruska je nesrovnatelně vyšší, ale účinná obrana je možná.
Jenže za potíže Ruska nemohou západní sankce, je to spíše jejich katalyzátor. Rusko žilo z vysokých cen ropy a západních půjček. To všechno je pryč. Na vině je zlodějský systém, který znemožňuje jakýkoli další vývoj.
My můžeme dodat, že i kdyby náhle Putin prohlédl, co může udělat? Má vystoupit v ruské televizi a říci, že se nic nestalo? Jak má zabrzdit ducha ruského nacionalismu, kterého probudil? Kdybychom se přenesli dvacet let do budoucnosti, řekli bychom si asi, že dnešní doba připomíná dobu „před tou velkou pohromou“. Putin je v podobné situaci, jako byl Hitler v roce 1938. Velké sliby a emoce a peníze docházejí. Hitler to vyřešil válkou. Byla větší a delší, než si myslel. Dnes to skutečně vypadá tak, že nic není dobře. Západ nemůže dělat nic jiného než tlačit na Rusko. A co může Putin? Ustoupit? To ho může smést. Neustoupit? A tuší někdo, co by to znamenalo?