ROZHOVOR / „Ruská ekonomika si vede mnohem lépe, než se očekávalo. To ale neznamená, že se jí daří skvěle,“ říká v rozhovoru pro deník FORUM 24 ruský ekonom a sociolog Vladislav Inozemcev a upozorňuje na problémy, jako je vysoká inflace, nízká míra investic a nedostatečný přístup k západním technologiím. Nejde podle něj však o výsledek západních sankcí. „Západní mantrou je, že sankce míří na Putina a jeho kolegy oligarchy a běžní Rusové s tím vším nemají nic společného. To není pravda. Pokud chcete, aby sankce změnily smýšlení Rusů, tak by Západ měl říct, že sankce míří proti Rusku a všem Rusům,“ dodává.

Dalo by se říct, že od začátku ruské invaze na Ukrajinu ruská ekonomika překonala očekávání. Čísla nejsou tak strašná, jak se asi očekávalo. Na druhé straně sledujeme vysokou inflaci a úroková sazba ruské centrální banky je nad 20 procenty. Jak na tom ve skutečnosti ruská ekonomika je?

Řekl bych, že si vede mnohem lépe, než se očekávalo. To ale neznamená, že se jí daří skvěle. Hlavním zdrojem zhodnocení byl především soukromý charakter ruského hospodářství, protože většina z něj je buď ve vlastnictví soukromých investorů, nebo se společnosti chovají tak, jako by byly soukromými společnostmi. Řekl bych, že od začátku roku 2022 – po první vlně sankcí – soukromé podniky dělaly vše, co mohly, pro přežití a byly v tom velmi úspěšné.

Konkurence mezi ruskými podniky, bankami a obrovskými společnostmi je velmi intenzivní, a proto se současná ruská ekonomika nedá ani v době války srovnávat například s tou sovětskou, a to ani v době míru. Dokonce i vojensko-průmyslový komplex je dobře začleněn do tohoto ekonomického organismu a je řízen na základě tržních podmínek. Společnosti jsou motivovány vyššími cenami za své výrobky, mzdy rostou.

Pokud byste se po nějaké době na Západě, kde všichni mluví o tom, že je Rusko ve válce, vrátil do Ruska, uvidíte, že v ruské ekonomice nic nepřipomíná válečnou atmosféru. Pro Rusy je pojem válka léta a desetiletí do značné míry spojen s nucenou mobilizací, čtrnáctihodinovou pracovní dobou, s nedostatkem všeho a všude, s uzavřenými hranicemi, s omezením pohybu, se spoustou nucených půjček, které mají lidé poskytovat vládě.

To ale v dnešní době nevidíme, a proto když Putin mluví o speciální vojenské operaci, většina Rusů mu opravdu věří, že nejde o válku. Samozřejmě, že lidé v regionech, které hraničí s Ukrajinou, a lidé ve městech, kde jsou umístěny obrovské strategické podniky, vidí útoky ukrajinských dronů a cítí, že něco nejde správným směrem. Nicméně to není válka v tradičním slova smyslu.

V loňském roce ruská ekonomika pravděpodobně rostla rychleji než ekonomika Spojených států a všech hlavních evropských států. Někteří ruští představitelé ale upozorňují, že naráží na hranice svých možností. Čím si to máme vysvětlit?

Neřekl bych, že je možné to takto srovnávat. Ruské statistiky nevypadají příliš spolehlivě. Co vidím, je to, že ruské ekonomice se daří docela dobře. Výnosnost je enormní, ruské banky zaznamenaly mezi roky 2022 a 2023 rekordní zisky a myslím, že předběžná čísla za rok 2024 jsou také vysoká. Většina podniků je zisková, v ekonomice jsou problémy jako inflace, nízká míra investic, jako nedostatečný přístup k západním technologiím, a to je určitě deprimující.

Ruská ekonomika je unášena současnou situací. Může zvýšit výrobu tanků, střel, raket a dronů, ale všechny budou stejně nebo méně kvalitní než ty předtím.

Problém je v tom, že bychom měli rozlišovat růst a vývoj. Ruská ekonomika je unášena současnou situací. Může zvýšit výrobu tanků, střel, raket a dronů, ale všechny budou stejně nebo méně kvalitní než ty předtím. Nemůžete přijít s něčím novým, protože se více zaměřuje na udržení objemů. Jinak řečeno, současná produkce vydělává peníze, tak proč by se měli snažit modernizovat?

Ministr obrany Andrej Belousov v prosinci loňského roku řekl, že výdaje na obranu činily na konci roku 32,5 procent celkového federálního rozpočtu. Jak dlouho bude Vladimir Putin schopen vynakládat peníze na pokračování bojů na Ukrajině?

Nekonečně dlouho. Když se podívám na oficiální čísla, mám několik důvodů, proč jim nevěřit. Můžou falšovat statistiky v některých průmyslových odvětvích, můžou se je pokusit falšovat ve vývozu a dovozu, můžou falšovat statistiky těžby ropy. To je možné, ale pokud jde o rozpočet, je to těžší. Když se dívám, jaké jsou jeho výnosy, a můžu to porovnat s lidmi, kteří dostávají peníze z rozpočtu – důchodci, státní zaměstnanci a tak podobně – není důvod se domnívat, že si ruský rozpočet vede špatně, protože všichni dostávají zaplaceno.

Víte, vzpomínám si, jaké to bylo v 90. letech. Situace byla natolik špatná, že v polovině zbrojního sektoru přetrvávaly mzdové nedoplatky nebo finanční problémy po dobu osmi až devíti měsíců, nebo i déle. Nic takového se nyní neděje.

Proto bych řekl, že údaje o rozpočtu jsou více méně skutečné. Daří se vybírat daně, příjmy z ropy a plynu také přicházejí v pořádku a jediným problémem mohou být vysoké vojenské výdaje, které nyní spotřebovávají 13 nebo 14 bilionů rublů ročně (zhruba tři a čtvrt až tři a půl miliardy korun, pozn. red.). A to je velká částka. Myslím, že letošní rok bude výjimečný tím, že vojenské výdaje budou vyšší než všechny příjmy z ropného a plynového sektoru, což zpochybňuje perspektivu ruské ekonomiky.

V roce 2026 uvidíme, zda ruská ekonomika za těchto podmínek vydrží, nebo ne. Pokud si bude moct dovolit vydat 14 nebo 15 bilionů rublů na válku a dostávat z ropy a plynu o něco méně, znamená to, že neenergetické sektory zásobují zbytek ekonomiky docela dobře. A Putin může pokračovat ve válce celé roky. Pokud něco naznačí, že se objevují problémy, může se to změnit.

Co se týče letošního roku, jsem si naprosto jistý, že v příštích dnech bude řada ruských expertů a ekonomů říkat, že rozpočet je ve velmi špatném stavu, ale od začátku války se v rozpočtu během prvních tří měsíců každý rok rozptýlí mnohem více peněz než v ostatních obdobích, protože vojensko-průmyslové podniky dostávají lví podíl na jeho příjmech. A na konci prvního čtvrtletí tak bude rozpočet v obrovském deficitu. To ale neznamená, že si udrží schodek až do konce roku.

O vážných problémech ruské ekonomiky lze hovořit, pokud jsou rozpočtové příjmy tři měsíce po sobě výrazně nižší – o 10 nebo 15 procent –, než se předpokládalo. Pokud se to stane, můžeme si znovu sednout a mluvit o tom, jakým problémům může ruská ekonomika v příštích měsících čelit. Pokud jsou ale příjmy v souladu s federálním rozpočtem, není důvod myslet si, že se něco děje.

I přes to ale podle různých ekonomů vidíme v ruské ekonomice několik krizí najednou. Vy zmiňujete vysokou inflaci, nízkou míru investic a nedostatečný přístup k západním technologiím. Můžeme ale mluvit i o vysokých sazbách centrální banky a nedostatku pracovních sil. Jsou tyhle krize výsledkem západních sankcí?

Problém je v tom, že o nich nemohu říci, že to jsou krize. Opakovaně mluvím o jednom jevu, na který všichni zapomínají. Když se podíváte na prvních osm let vlády prezidenta Putina mezi lety 2000 a 2007, což byly pro ruskou ekonomiku shodou okolností nejúspěšnější roky s tempem růstu kolem sedmi procent hrubého domácího produktu ročně, vzpomenete si, jaká byla v té době průměrná oficiální inflace?

V té době mi ještě nebylo ani deset let, takže nevzpomenu.

(smích) To máte štěstí. Inflace byla 13,6 procent ročně. Byla podstatně vyšší než v těchto dnech a HDP rostlo o sedm procent, ekonomika vzkvétala, příjmy rostly a tak dále. Chci říct, že inflace jako taková nevypovídá nic o stavu ruské ekonomiky. Nejde o krize. Jde o zvýšenou inflaci.

Centrální banka se snaží bojovat zvýšenými úrokovými sazbami a jsem si jistý, že nebude příliš úspěšná, protože inflace v Rusku nemá pouze měnovou povahu. Zrychlují ji mimo jiné rostoucí cla, která vlastně uvaluje stát, a rostoucí mzdy – nominální mzdy rostou v dnešní době velmi rychle. Proto se nejedná o krizi.

Je to jen problém ovladatelnosti ekonomiky. První týdny a měsíce po začátku ruské agrese se všechny ekonomické orgány, jako je centrální banka, ministerstvo financí, Federální daňový úřad a tak dále, zajímaly o to, co se děje, a všechny jednaly jaksi koordinovaně. A to zpočátku vedlo k opačnému efektu sankcí a počátečním významným průlomům, které do května 2022 stabilizovaly ruskou ekonomiku.

Dnes to vypadá, že si každý dělá vlastní byznys a snaží se ukázat, že jeho ministerstvo nebo subjekt dělá nejlepší práci. Koordinace mezi jednotlivými orgány se snížila. Na podzim došlo ke skokovému zvýšení kurzu amerického dolaru vůči rublu, což byla jasná ilustrace této nespolupráce. Všechno se dá zvládnout, pokud k tomu existuje určitá politická vůle.

Pokud bychom se tedy vrátili k západním sankcím. V podstatě od začátku války se vedou debaty o tom, zda skutečně fungují, či nikoliv. Co si myslíte vy?

Nefungují.

Proč?

Proč k nim Západ přistoupil? Pokud někdo řekne, že byly uvaleny pro to, aby v dlouhodobém horizontu zruinovaly ruskou ekonomiku, řekl bych, že ano, fungují. Pokud budou platit 20 let, ruská ekonomika už nikdy nebude taková, jaká byla před rokem 2022. Byla by z ní zastaralá ekonomika s velmi starým vybavením, protože i čínské vybavení je mnohem horší než to evropské a americké. Byla by vyřazená z téměř všech výrobních řetězců na světě, infrastruktura by se rozpadla. Trvalo by to ale dlouho. Pokud nahradíte Mercedesy a BMW čínskými auty, není to krok vpřed.

Nechápu, proč v Rusku ještě fungují iPhony. Západ je může vypnout. Proč to neudělá? Nemám na to odpověď.

To je ale dlouhodobá perspektiva a záleží na spoustě otázek – na spolupráci s Čínou, situaci zemí BRICS (mezivládní organizace složená z deseti zemí – Brazílie, Ruska, Indie, Číny, Jihoafrické republiky, Egypta, Etiopie, Indonésie, Íránu a Spojených arabských emirátů, pozn. red.) a tak dále. Je pravda, že všichni cítí, že sankce na Rusko míří, situace není tak dobrá jako dříve, ale pokud věříte, že sankce byly uvaleny jako součást plánu na zastavení války na Ukrajině, rozhodně selhávají. Válka pokračuje, Ukrajinci ustupují a sankce ruská vojska nezastaví.

Západní mantrou je, že sankce míří na Putina a jeho kolegy oligarchy a běžní Rusové s tím vším nemají nic společného. To není pravda. Pokud chcete, aby sankce změnily smýšlení Rusů, tak by Západ měl říct, že sankce míří proti Rusku a všem Rusům. Značná část Rusů sice aktivně nepodporuje válku, ale nehledě na to by Západ měl pro změnu postoje lidí k vládě ovlivnit úplně všechny.

Kdybych byl architektem sankcí na začátku války já, tak bych jako nejdůležitější viděl ukončení letecké dopravy a potom bych zastavil veškeré dodávky západních potravin a všeho, co se dá použít v potravinářském průmyslu. Jako příklad můžu říct chmel, který ruskému pivovarnictví dodává Německo a Česká republik a tyto dva státy Rusku dodávají 90 procent jeho spotřeby. Je to sice velmi malý prvek dovozu, ale je velmi snadné ho zastavit a tím zruinovat průmysl, který od roku 2022 vyrábí pivo za jeden bilion rublů. Pocítí to úplně všichni.

Vloni na podzim pan Kadyrov, prezident Čečenska, ukazoval svoji Teslu vybavenou kulomety s tím, že tímto autem jezdí v Grozném. Druhý den mu na dálku auto vyřadili z provozu.

In one of the Strangest Videos I have seen in quite awhile; the Head of the Chechen Republic, Ramzan Kadyrov made a Post earlier today showing him driving a Tesla Cybertruck equipped with a Mounted-Machine Gun somewhere in Chechnya. How the Cybertruck got to Chechnya or into the… pic.twitter.com/kySpDCiEvl

— OSINTdefender (@sentdefender) August 17, 2024

Všechna high-tech zařízení se dají na dálku vyřadit z provozu. Nechápu, proč v Rusku ještě fungují iPhony. Západ je může vypnout. Proč to neudělá? Nemám na to odpověď. Existuje spousta kroků, které by se daly využít k tomu, aby se lidem v Rusku ukázalo, že jejich země jde špatným směrem. Řekl bych, že ani deset procent z nich Západ nevyužil. Tak proč bych měl očekávat, že sankce změní náladu Rusů?

Stále častěji se mluví o stínové flotile, která obchází cenový strop na ropu. Po uvalení nejnovějších amerických sankcí musely desítky tankerů se sankcionovanou ruskou ropou zakotvit. Jak velký zásah to pro Rusko je?

To je naprosto kontraproduktivní způsob uvažování. Měli bychom se vrátit k historickým zkušenostem. Na začátku 80. let minulého století byly ceny ropy velmi vysoké a tehdejší Sovětský svaz vyvážel ropu, kam mohl, především do západní Evropy. Zároveň byl ale velmi závislý na dovozu západních technologií a celková situace v sovětské ekonomice byla kvůli závodům ve zbrojení strašná. Byl nedostatek všeho a všude, lidé stáli hodinové fronty, aby si koupili mléko a tak dále.

Nechápu, proč se Západ tak stará o to, kolik peněz má Putin. Hlavní problém je v tom, kolik a čeho si za ty peníze může nakoupit. Nejdůležitější je, aby se do Ruska dováželo co nejméně západních výrobků.

Od roku 1949, během studené války, existovala na Západě organizace, která kontrolovala vývoz technologií do Sovětského svazu, jmenovala se CoCom (Koordinační výbor pro mnohostranné kontroly vývozu, pozn. red.) a až do 90. let bránila západním společnostem posílat do Sovětského svazu jakékoliv technologické zboží. Know-how této organizace spočívalo v tom, že nejen Sovětský svaz, ale i všichni jeho spojenci, jako byly země Varšavské smlouvy, měly být vyřazeny z veškerého obchodu se západními technologiemi.

Nyní existuje Ruská federace a organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti, Euroasijská hospodářská unie a nikoho nezajímá, že se tuny něčeho posílají do Kazachstánu, Kyrgyzstánu a Arménie, odkud to všechno putuje do Ruska. Například Arménie je nyní jedinou zemí na světě, jejíž vývoz je z více než 50 procent tvořen měnovým zlatem. Jeden ze sankčních balíků Evropské unie zakazuje obchodování s ruským zlatem. Arménie s ním ale obchoduje a nyní mluví o větší spolupráci s Evropskou unií. To je díra v sankční válce a tou dírou se v Bruselu Jerevan objímá s Evropskou unií.

Západ by měl říct, že sankce proti Rusku se týkají všech zemí, které jsou s ním v celní nebo obranné unii. Vážení lidé v Astaně, chcete se dostat k západnímu zboží? Vystupte z Euroasijské hospodářské unie. Vystupte a žádné sankce se vás netýkají. Československo se také neangažovalo ve válce v Afghánistánu, ale přesto se nedostalo k západnímu zboží. Pokud má Západ existencionálního nepřítele jako před 50 až 60 lety, měl by oživit a znovu používat to, co používal v té době.

Takže jaké je nejslabší místo ruské ekonomiky?

To je dobrá otázka. Aby Západ ruskou ekonomiku rozdrtil, měl by nějakým způsobem do Ruska vrátit nedostatek. Rusové by měli přijít do obchodu a neměli by vidět vůbec žádné západní zboží. Pokud uvidí intenzivní zhoršení svého života, bude to bod obratu.

Západ může zastavit vývoz ruské ropy. Bude to mít za následek, že do země bude přicházet menší množství vysoko hodnotných měn a možná bude menší import z Číny. Pokud to ale Západ udělá, zvýší cenu ropy hodně nad 100 dolarů za barel. Nejsem si jistý, jestli je to pro něj přijatelné. Zbytek ropy bude Rusko prodávat Číně za vysoké ceny. Na trhu s ropou nevidím žádný recept na podkopání ruské ekonomiky.

Pro její podkopání existují dvě možné linie. První z nich čistě ekonomický. V tomto případě by Západ měl zastavit co nejvíce vývozu ze Západu do Ruska – chmel, vakcíny pro zemědělská zvířata, veškeré spotřební zboží. O tom jsme ale už mluvili.

Druhou linií je jakási politická destabilizace. Každý ví, že Kreml je nyní velmi podezíravý. Na sankčních seznamech je šest až osm tisíc Rusů. Mnozí z nich jsou oligarchové, politici, regionální představitelé, poslanci a tak dále. Představte si, že Evropská unie nařídí svým expertům, aby prošli sankční seznamy, a oni mezi nimi najdou 200 lidí, u kterých řeknou, že se sankce proti nim uvolní. Řekl bych, že den poté jim na dveře zazvoní lidé z FSB. Pro Kreml totiž jediné vysvětlení bude, že mají nějaké konexe, že jsou to zrádci. Jedním jednoduchým rozhodnutím tak může zažehnout konflikt všech proti všem.

Jaký je rozdíl, jestli má Evropská unie na sankčním seznamu osm tisíc lidí, nebo 7800? Žádný rozdíl v tom není, ale pro ruský politický život to může mít katastrofální dopad. Politika západních sankcí je, řekl bych, nepružná.

Elvira Nabiullina, guvernérka ruské centrální banky, provedla ruskou ekonomiku už řadou otřesů. Řešila sankce po roce 2014, kdy Rusko poprvé zaútočilo na Ukrajinu. Od roku 2022 se o to pokouší znovu. Jak dobrou guvernérkou je?

Je nepostradatelná. Velmi dobrá. Na začátku roku 2022 byla nejdůležitějším jednotlivcem v Rusku, který přispěl k ekonomickému přežití země.

Občas přemýšlím nad tím, jaké je asi nálada v Kremlu a ve státních institucích. Myslíte si, že lidé v centrální bance, na ministerstvu financí i v Kremlu hodnotí situaci v ruské ekonomice adekvátně?

Centrální banka je tím nejdůležitějším místem, kde se v současné době provádějí dobré ekonomické analýzy. Ano, existuje sice Rosstat (Federální služba státní statistik je vládní statistický úřad Ruské federace, pozn. red.), který počítá míru inflace, ale centrální banka má své vlastní výpočty. Vytváří jakýsi index, který je pokaždé 1,5krát vyšší než oficiální čísla. Situaci v ekonomice sleduje velmi pečlivě a zvyšuje sazby, protože chápe, že reálné sazby nejsou tak vysoké, jak by se mohlo zdát z oficiálních statistik.

Pokud je reálná inflace 15 nebo 16 procent, reálné úrokové sazby se v tomto případě pohybují kolem šesti nebo sedmi procent. To je pro ekonomiku, jako je ta ruská, docela dobré. A proto bych řekl, že centrální banka odvádí skvělou práci.

Jaká je tam nálada, to je velká otázka. Nejsem si jistý, že je dobrá, protože její zaměstnanci jsou většinou vzdělaní, a neřekl bych, že je současná situace těší. Dělají svoji práci. Nepovažuji je za válečné zločince.

Situace uvnitř jiných subjektů, jako je například ministerstvo financí, je taková, že ministr financí hospodaří s rozpočtem docela dobře. Rozpočet na rok 2025 bude určitě naplněn, protože nárůst příjmů je opodstatněný zčásti kvůli inflaci a kvůli nominálním cílům příjmů a zčásti kvůli nově zavedeným daním. Vláda si vede docela dobře, až na tu nespolupráci, která je v některých případech vidět.

Na druhé straně existují i kritici kroků centrální banky. Zvyšování úrokových sazeb kritizoval premiér Michail Mišustin, šéf Rostechu Sergej Čemezov nebo oligarcha Oleg Děripaska.

Děripaska kritizuje Nabiullinu už přibližně 20 let. Obecně je to kritik centrální banky po celá desetiletí, protože trvá na tom, že vláda by měla nějakým způsobem zavést regulaci, která donutí centrální banku a bankovní systém financovat to, čemu říká reálný sektor ekonomiky – velké podniky –, aby se zvýšil HDP země.

Kritizují Nabiullinu v naději, že ji někdo nahradí a zaujme její pozici. Já bych ale řekl, že je nesesaditelná. Putinovi prokázala loajalitu a svou práci odvedla velmi dobře. Za svou pokračující vládu vděčí spíše ekonomickým liberálům než lidem z armády, kteří nedokázali Ukrajince porazit v roce 2022 a v mnoha případech nebyli příliš efektivní. Jsem si naprosto jistý, že Nabiullina zůstane v čele centrální banky. Během války už Putin vládu měnit nebude, ani Mišustin, ani Nabiullina nezmizí, Šojgu byl absolutně neefektivní a nechápu, proč ho nevyhodil v roce 2022. Nakonec se to ale taky stalo.

Nabiullina tvrdí, že centrální banka už nemá kromě zvyšování sazeb žádné jiné nástroje k boji s inflací.

To je pravda, nemá.

Vymkla se inflace kontrole?

Ne, nevymkla. Je mnohem vyšší, než se očekávalo. Lidé si stěžují na růst cen, protože největší zdražování se netýká luxusního zboží, ale především potravin, komunálních služeb a zboží, které spousta lidí potřebuje každý den. Cítí to a stěžují si na to. Průměrná inflace u potravin se loni pohybovala kolem 18 procent, ale například osobní automobily zdražily o sedm procent, oproti 22 procent u zeleniny a ovoce. To znamená, že inflace postihuje hlavně chudé lidi, což se samozřejmě nelíbí vládě.

Myslím, že existuje více možností, jak s inflací bojovat, nevím, proč se to nedělá. Například nezkusili povinné minimální rezervy. Pokud komerční banka přiláká vklady od investorů, musí dát 4,5 procenta jako povinné minimální rezervy centrální bance. Můj návrh by byl, aby centrální banka mohla tuto praxi změnit. Pokud přilákáte vklady za 10 procent ročně, zaplatíte 4,5 procenta, pokud za 15 procent, zaplatíte 15 procent, pokud za 21, zaplatíte 40 procent rezerv.

V takovém případě žádná banka nenasadí svou sazbu vkladů vyšší než 12 procent. Pokud spotřebitelé nebudou schopni uložit své peníze v bance za více než 12 procent, banky se nebudou snažit poskytovat úvěry za 25 procent, ale třeba za 17 nebo 18 procent. To by byl pro centrální banku první krok k tomu, aby zdůvodnila snížení úrokové sazby. Může to trvat tři nebo čtyři měsíce, možná půl roku a pak lze jednat o úrokové sazbě. Inflace by byla určitě nižší, protože by úvěry nebyly tak drahé. To je v silách centrální banky, ale nestalo se to.

S rostoucími vojenskými výdaji se snižují výdaje v jiných oblastech rozpočtu, což se s pokračující válkou pravděpodobně ještě zhorší. Bude docházet k podfinancování školství, zdravotnictví, vědy a veřejných služeb. Dokdy Rusové budou akceptovat to, že se jejich životní podmínky a úroveň zhoršují?

To je velmi zajímavá otázka, protože rok 2025 je prvním rokem, kdy rozpočet skutečně snižuje některé programy související s životní úrovní, jako je sociální fond nebo některé programy ve zdravotnictví a mnoho dalších. Škrty nejsou nijak výrazné, výdaje se snižují o dvě, tři nebo pět procent, ale jde o nominální vyjádření, takže skutečné škrty jsou mnohem hlubší, například 15 procent. Tyto oblasti sice nejsou životně důležité, nemění pravidla hry, ale jsou tady.

Rok 2025 je prvním rokem, kdy Rusové mohou cítit tlak. Vše bude záležet na tom, zda příští rok bude rozpočet pokračovat v nastoupeném trendu, nebo se výdaje na armádu sníží. To je největší otázka. Pokud Rusko má 13 nebo 14 bilionů rublů na vojenské výdaje v letošním roce a v roce 2026 budete mít nominálně stejnou částku, znamená to, že reálné vojenské výdaje klesají. Je velice pravděpodobné, že se to stane.

Od podzimu se mluví o tom, že by centrální banka mohla zmrazit vklady klientů, jejichž objem vzrostl. Je tohle ten krok, který by mohl dohnat Rusy do ulic?

To je naprostá fikce, není to možné. V ruském prostoru existuje pár lidí, kteří rok co rok produkují naprosto falešné zprávy, a mnoho takzvaných expertů nebo politiků o tom velmi rádo šíří fámy v naději, že to nějak zhorší skutečnou ekonomickou situaci nebo podkope režim. Nejde o analýzu, ale o politické hry, o nic jiného.

Je to nemožné, nevidím pro to žádný důvod. Obrovský objem vkladů, který se právě teď nachází v ruských bankách, ve skutečnosti pohání ekonomiku. Zmrazí je a už nikdy nedostanou další část vkladů, spoustu peněz odvedou do černé ekonomiky a příští rok dostanou mnohem menší daně. Proč by to dělali? Je to kontraproduktivní.

Říkáte, že Vladimir Putin může ve válce pokračovat donekonečna. Ekonomická situace země se ale zhoršuje. Může to přivést Vladimira Putina k jednacímu stolu o ukončení války na Ukrajině dříve, než se očekávalo?

Ne, protože Putin věří, že se ruské ekonomice daří skvěle. To není vtip, on tomu opravdu věří. Když se podíváte na některé jeho výroky, tak zrovna minulý týden měl schůzku se starostou Moskvy Sergejem Sobjaninem, který se zmínil, že průměrná mzda v Moskvě je 160 tisíc rublů měsíčně, což není pravda. Všechny možné statistiky ukazují, že je to kolem 100 tisíc. Putin byl velmi naštvaný, protože nemohl uvěřit tomu, že je to tak málo.

V současnosti nic nepřipomíná situaci, která by byla srovnatelná se všemi třemi finančními a hospodářskými krizemi v ruské historii. Proto se Putin vůbec necítí být v pasti.

Jeho hodnocení ruské ekonomiky je nerealistické. Domnívá se, že ekonomika je ve skvělé kondici. Když v 90. letech vedl Petrohrad, sledoval krizi na začátku 90. let, viděl krizi v roce 1998, byl premiérem, když vypukla krize v roce 2008, takže má s krizemi poměrně velké zkušenosti. Znovu zopakuji, že v současnosti nic nepřipomíná situaci, která by byla srovnatelná se všemi třemi finančními a hospodářskými krizemi v ruské historii. Proto se Putin vůbec necítí být v pasti. Ekonomické úvahy na něj příliš nepůsobí.

Pokud bychom si představili, že nyní došlo k nějakému příměří, jak dlouho bude trvat, než se ruská ekonomika opět dostane na předválečnou úroveň?

Už teď je na vyšší úrovni než před válkou, válku vlastně vůbec nepocítila. Životní podmínky Rusů ji také nepocítily, s výjimkou některých znevýhodněných skupin, jako jsou důchodci. Ruská ekonomika se zotaví.

Mezi ruskými ekonomy probíhá velká debata, protože část z nich tvrdí, že pokud se současný rámec zhroutí, způsobí to ekonomickou katastrofu. Současná válečná ekonomika totiž přežívá díky obrovskému přílivu peněz ze státního rozpočtu do vojensko-průmyslového komplexu a rozsáhlému rozdělování finančních prostředků lidem aktivním v armádě. To je pravda, ale zároveň bych řekl, že Putin už tuto otázku vyřešil, když řekl, že vláda bude vojensko-průmyslový komplex financovat pět až deset let po válce ve stejné intenzitě. K tomu asi dojde, protože ztráty techniky na frontě jsou tak obrovské, že to možná může být právě ten faktor, který může zastavit válku.

Ruská ekonomika bude pět až sedm let utrácet jen proto, aby se obnovila zničená technika. Všechny peníze půjdou dál do vojensko-průmyslového komplexu, k demobilizaci nedojde druhý den poté, co válka skončí. Bude to trvat minimálně rok a řekl bych, že spousta lidí, kteří teď bojují na Ukrajině, jsou pro ruskou společnost dost nebezpeční, takže proto očekávám, že demobilizace bude pomalý proces a Putin může mít zájem na tom, aby velká část těchto lidí zůstala v armádě, a bude vyplácet poměrně velké platy.

Pokud se sankce trochu zmírní, burza vybouchne, všichni pochopí, že zlepšení ekonomiky je v nedohlednu, takže toto očekávání ekonomiku rozčeří. Pokud se 1. března válka zastaví, řekl bych, že tempo růstu v roce 2025 bude vyšší než 2,5 procenta a v roce 2026 bude vyšší než čtyři procenta.

Když zmiňujete konec války, tak Vladimir Putin pravděpodobně chtěl získat Kyjev, za tři roky ale ovládá necelých 20 procent ukrajinského území a má obrovské ztráty. Pokud by to příměří, kterého chce docílit Donald Trump, skutečně nastalo, může Vladimir Putin Rusům tvrdit, že na Ukrajině porazil Západ?

Většině Rusů se tento stav nejistoty a vojenské operace nelíbí. Situace v Rusku je v těchto dnech velmi nervózní a skličující. Většina lidí z toho chce ven. Kdyby Putin řekl, že Rusko zvítězilo, udrželo území, bude ho rozvíjet a porazilo Západ, lidé by mu věřili.

Ale došlo by k první změně hranic vojenskou silou od druhé světové války, a to je velmi důležité. Je to nejdůležitější otázka války. Pokud bude Západ souhlasit s touto novou hranicí, bude to znamenat zničení mezinárodního pořádku po druhé světové válce. A to je přesně to, co Putin chce. Nechce ani tak zničit ukrajinský národ, ale otřást světovým řádem. To by bylo jeho vítězství a veškerá ruská propaganda to bude prezentovat tímto způsobem.

Ano, může tvrdit, že porazil Západ, ale problém je v tom, co může Západ během těch rozhovorů nabídnout. Vzdálenost mezi západním návrhem a Putinovými očekáváními je tak obrovská, že k dohodě podle mě nedojde.

Na konci loňského roku uběhlo 25 let od doby, kdy se Vladimir Putin dostal k moci. Uvědomují si Rusové, co z jejich zemí za tu dobu udělal?

Na to nemůžu odpovědět, protože všichni Rusové jsou velmi odlišní lidé. Rusko se za těch 25 let dramaticky změnilo, a to nejen k horšímu. Pokud se nezabýváte politikou, pokud ji vůbec nesledujete, tak se váš život hodně zlepšil. V roce 1998 se Rusko setkalo s neschopností splácet domácí dluhy. Nyní vydává na armádu 200 miliard dolarů ročně a ekonomika stále funguje.

Stalo se mnohem lépe řízenou zemí v každém možném směru a kvalita života se velmi zlepšila. Jedním z důsledků ukrajinské války na ruskou společnost, který je pro Putina velmi výhodný, je to, že všichni opozičně smýšlející lidé se spojili s Ukrajinci. Já s tím souhlasím, je to správná věc, ale zároveň to všechny tyto lidi staví do opozice nejen vůči Putinovi, ale vůči většině Rusů, protože je nyní považují za zrádce. Ruská opozice zcela ztratila myšlenku změny Ruska.

Když se dívám zpětně, tak je od začátku války Putinova pozice mnohem silnější, než byla předtím. Obyčejní Rusové – důchodci ve středně velkém městě – by řekli, že všechno jde dobře, byl to Západ, kdo se Rusko snažil dobýt. Myslím si, že Putin zemře u moci. Neudělal žádnou tak velkou chybu, aby ho mohla srazit na kolena. Jeho moc může zastavit jen on sám a nikdo jiný.