Separatista Igor Girkin-Strelkov na svém účtu na Telegramu podal obšírné shrnutí toho, co všechno je třeba udělat, aby Rusko prohrálo válku na Ukrajině.  Jeho rady jsou míněny ironicky a v podstatě popisuje to, co podle něj už ruské vedení celou dobu invaze na Ukrajině dělá.

Příspěvek se jmenuje „12 bodů, jak zaručeně prohrát válku – Kolektivní dílo Klubu rozhněvaných vlastenců“. Text mírně krátíme. Název Ukrajina píše Girkin zásadně jako „ukrajina“, což ponecháváme.

Girkin píše:

K tomu, abychom válku zaručeně prohráli (s cílem „vrátit vše do stavu před rokem 14“), je třeba:

1. V žádném případě nevyhlašovat válku tzv. ukrajině v rámci takzvané SVO (speciální vojenské operace, pozn. red.), neformulovat její cíle a pokračovat v boji v rámci, který nemá ani jasnou ideologii, ani právně formulované úkoly. To bude nejrychlejší způsob, jak boj zdiskreditovat v očích obyvatelstva a demoralizovat ozbrojené síly, které bojují a utrpí ztráty bez zjevného důvodu. (plníme)
   

   Dále čtěte

   Útok na Kapitol. Týdeník FORUM píše o řádění lůzy, za nímž stojí aktivista Rajchl

   Nový Týdeník FORUM se zevrubně věnuje demonstraci, která se konala v sobotu na Václavském náměstí, kdy se skupina proruských…

2. Neustále sdělovat respektovaným západním a kyjevským partnerům – prostřednictvím oficiálních diplomatických a všech dalších kanálů -, že Ruská federace neusiluje o vojenskou a politickou porážku takzvané „ukrajiny“ a ani v ní neplánuje změnu politického režimu. Tím by výrazně usnadnila nepřátelskou propagandu, prohloubila demoralizaci a apatii ruských příznivců na samotné tzv. ukrajině a dosáhla naprosté jednoty mezi ukroelitami, které nevidí jinou alternativu než podporu současného režimu. Navíc demonstrace připravenosti na jakoukoli „dohodu“ bude dále demonstrovat slabost a nejistotu „elit“ v samotném Rusku, což motivuje protivníka k další eskalaci konfliktu a zvýšení intervencí třetích zemí. (plníme).
3. V žádném případě nezměníme kádry vlády, rozvědky a ozbrojených sil, které již prokázaly zjevnou nekompetentnost a naprostou neprofesionalitu (a naopak se jim podařilo znovu dokázat, že jakýkoli počet lidí a techniky v rukou blbců nepovede k úspěchu ani za nejlepších okolností). Takové cenné kádry, které formulovaly počáteční plán SVO, zcela ignorujíce reálné operační prostředí, a pak prováděly bojové operace s jakýmkoli cílem, jen ne zvítězit, jsou pro daný úkol nepostradatelné… (plníme).
4. Nesmí dojít ke skutečnému převedení země na vojenský režim, zejména nesmí dojít k výraznému zvýšení vojenské výroby a nasazení nových průmyslových kapacit pro tento účel. Současně je nepochybně nutné stanovit nesplnitelné úkoly pro stávající podniky, které ignorují jejich reálné možnosti, aby (v ideálním případě) poslední schopní vedoucí pracovníci obranného průmyslu byli nahrazeni osobami, které nebudou bránit realizaci našich plánů v průběhu letošního roku na základě nesplnění těchto plánů. (plníme).
   

   Dále čtěte

   Kupte si naši novou tašku! Bez Babiše a Okamury bude nejlíp

   Po obrovském úspěchu triček s nápisem „Bez Babiše a Okamury bude nejlíp“ jsme se rozhodli přijít s novinkou: s červenou…

5. V rámci výše uvedeného, v žádném případě neměnit „mírový režim“ v týlových oblastech Ruské federace tak, aby nebránil činnosti diverzních a průzkumných jednotek nepřítele na našem území. Rovněž by se v žádném případě neměly uzavírat hranice… během dalších vln „mobilizace“, aby… mohlo co nejvíce lidí opustit území Ruska, aby zdiskreditovali jeho vedení a demotivovali ty občany, kteří odpoví na výzvu jít na frontu… (plníme)
6. V zahraniční politice (kromě již zmíněné nutnosti udržet na jejich postech vedení ministerstva zahraničí a příslušné poradce, jako je Ušakov v administrativě prezidenta), je třeba neustále brzdit možnost přijímat rozsáhlou pomoc z Číny. Čínští soudruzi by měli neustále podezřívat ruské vedení, že je připraveno je kdykoli zradit – třeba jen kvůli nepodloženým slibům svých drahých západních partnerů. Na druhé straně by se prezident měl i nadále pilně vyhýbat svým ústavním povinnostem vrchního velitele. Naším úkolem je přesvědčit ho co nejdéle o nevyhnutelnosti „usmíření s partnery za kompromisních/šetrných podmínek“. Vladimir Vladimirovič si rád nechává „vodit za nos“, čehož je třeba rozumně využívat, dokud se nám ho nepodaří dostat z jeho „komfortní zóny na Planetě Růžových Poníků“ (plníme).
7. V domácí politice – aby v obyvatelstvu nevzniklo nadšení a naděje na pozitivní změnu – bychom se měli pevně držet pozice „žádná změna!“. Staří osvědčení zloději a korupčníci, byrokrati a průměrní lidé na všech málo významných či nevýznamných postech jsou naší pevnou oporou. Nespokojení lidé v naší zemi, pozorující porážky na frontě a nepořádek v týlu, by si měli uvědomit, že žádná změna k lepšímu není v dohledu, takže, až uznáme za vhodné a včasné provést převrat a vzdát se našim drahým západním partnerům, nikdo na podporu oficiální vlády nevystoupí… Obyvatelstvo by mělo s jistotou vědět, že ŽÁDNÁ ZMĚNA se neuskuteční, dokud fyzicky nezemřou (nebo nebudou nelegitimně odstraněni) současní držitelé moci, aby je nahradily jejich ještě alternativněji nadané děti nebo (v druhém případě) představitelé „liberálního křídla“. (plníme).
   

   Dále čtěte

   Zprávy Kremlu o stavu ruské ekonomiky jsou propaganda a nelze je brát vážně

   Hodnocení účinnosti protiruských ekonomických sankcí bylo vždy obtížné z jednoho důvodu. Kreml od začátku války utajuje celé soubory dat, včetně…

8. Každý občan Ruské federace by si měl zapamatovat – „Když ne Putin, tak Navalnyj!“. Aby až Putin (naším a jeho vlastním přičiněním) prohraje válku – žádná alternativa k Navalnému/Chodorkovskému/Rojzmanovi/Latině/Kasparovovi (atd.) vůbec neexistovala. Dobytek se s tím musí předem smířit a se zmíněnými lidmi spojovat jen nějaké idiotské „naděje na lepší budoucnost“. Totální apatie nás však více než uspokojí. (plníme).
9. Z vojensko-strategického hlediska musíme pečlivě dohlížet na naše miláčky VIP všech resortů, zejména ministerstva obrany, abychom dosáhli cíle. I prověřené kádry mohou (z čiré hlouposti nebo začínající tušit svůj předurčený osud „obětních beránků za všechno“ po porážce) udělat něco, co zabrání našim západním a ukrajinským partnerům zvítězit. Proto je třeba přísně omezit vojenské aktivity, omezit je na regiony, v nichž se bojuje…Musíme nadále omezovat naše útočné operace na jeden Donbas, což nás nutí útočit na jedno postavení za druhým, ničit zbytky naší bojeschopné pěchoty, abychom dosáhli úzce taktických cílů. V žádném případě nesmíme připustit narušení ukrajinského dopravního systému, aby naši partneři mohli bez překážek a v jakémkoli množství převážet na frontu vojenskou techniku, munici a další vybavení. Neměli bychom ani připustit, aby naše raketové údery narušovaly nepřátelský týl. (plníme)
10. Při snaze přiblížit vojenskou porážku Ruska bychom neměli zapomínat na budoucnost: na „život po Putinovi“ (nebo spíše „život po rozpadu Ruska“, protože Putin nám vlastně nevadí, spíše naopak, a můžeme ho dokonce – před nevyhnutelným odesláním do Haagu – z taktických důvodů tolerovat, než ho nahradíme “ podmínečně odsouzeným Navalným). Pamatujte: čím více různých „samozvaných“ (nebo alespoň autonomních) jednotek a formací na frontě, čím více „národních a regionálních“ (s dvojí podřízeností) jednotek a různých ČVK (wagnerovci) tím dříve nastane krvavý zmatek, nejprve na frontě a pak (po kýžené porážce) i na domácí frontě… Nedělejte si iluze, všechny tyto „soukromé“ a „národní“ jednotky nejsou určeny k porážce respektovaných kyjevských partnerů, ale k podnícení krvavého zmatku po naší porážce a rychlého rozpadu Ruské federace, jak se to stalo již v roce 1917. (plníme).
    

    Dále čtěte

    Kupte si skvělou knihu Jana Křesadla Slepá bohyně a jiné příběhy

    Na e-shopu FORUM najdete originální sbírku povídek Jana Křesadla Slepá bohyně. Vlastní jméno autora bylo Václav Pinkava…

11. V oblasti propagandy – jedné z nejdůležitějších – bychom měli (zatím) prostřednictvím oficiálních médií nadále přesvědčovat obyvatelstvo, že „všechno jde dobře a dokonce lépe. Čím déle budou „masy“ sebevědomé a plné naděje, tím těžší bude jejich zklamání a rozhořčení, až utrpíme (v důsledku výše uvedených opatření) ponižující porážku. Zároveň by si naši nejtalentovanější a nejosvědčenější propagandisté měli již předem připravovat „záložní pozice“ a náznaky si vytvářet „alibi“ („a my jsme varovali!“) v očích svého publika. Podlí, bezcharakterní, ale chytří a výmluvní lháři jako Solovjov nám budou ještě užiteční. Měli by si tedy dávat velký pozor na to, aby s veřejným míněním „pluli“ směrem k „nepochopení příčin neúspěchu“ atd. (plníme).
12. A konečně, v neposlední řadě, je tu otázka zásobování, vybavení a řízení vojsk. O tom, jak zabránit úspěchům, jsme již hovořili. Ale jen pasivním „nedosažením vítězství“ se nám nepodaří s věcmi rychle pohnout. Potřebujeme nové vysoce prestižní ponižující porážky. Naše osvědčené vojenské kádry jsou v zásadě schopny se s tímto úkolem vypořádat samy (a také to dělají!). Míra neefektivity ministerstva obrany je již zřejmá všem, kteří jsou jím tak či onak postiženi (a to jsou téměř všichni, kdo skutečně bojují nebo pomáhají na frontě). To však nestačí! Zásobování vojsk by se nemělo zlepšit, ale naopak!… Ale nejdůležitější je utrpět na jaře a v létě tolik žádanou (a námi pečlivě připravovanou) porážku na Záporožské frontě. Na tom závisí velmi, velmi mnoho…

Tolik Girkin na svém telegramovém účtu. Jeho příspěvek je reakcí na 12 bodů, které jako návod na ruské vítězství napsal šéf wagnerovců Jevgenij Prigožin. Ten navrhuje například okamžitě přerušit dodávky plynu a veškerých zdrojů do zemí, „které dodávají kyjevskému režimu vojenské vybavení“, zničit generální štáb ukrajinské armády a sdělit, jaké jsou vlastně cíle „speciální vojenské operace“. „Naši vojáci nevědí, za co bojují.“ Girkin Prigožina označil za klauna a ptal se ho, kde celých posledních osm let byl.