NÁZOR / „Putine, udělej pořádek s Ukrajinou i s Bruselem. A s našimi představiteli.“ Skandální transparent na jednom z polských traktorů, jehož majitel protestoval proti zemědělské politice své země i Evropské unie, vzbudil velké pozdvižení. Vůz, ozdobený navíc vlajkou Sovětského svazu, tvořil součást kolony blokující dopravu na hraničním přechodu s Ukrajinou. V kolejišti i na silnici pak končilo ukrajinské obilí, zatímco na hranicích čekaly tolik potřebné dodávky humanitární i vojenské pomoci ze Západu.
Situace na hranicích mezi Polskem a Ukrajinou se, diplomaticky řečeno, začíná vymykat kontrole. V nekonečných kolonách tam čekají kamiony naložené zbožím, lidé v autobusech a mezi nimi i ukrajinské obilí, které míří na export. Je přitom lhostejno kam. Vlak, z něhož banda polských dezolátů vysypala ukrajinské zrno, směřoval do německého přístavu, nikoli na polský trh. Přesto neunikl nenávisti.
Jinak těmto lidem říkat nelze. Právo na pokojný protest má každý člověk. Právo na ničení plodů cizí práce ale žádný. Češi halasně protestovali, když francouzští farmáři poničili jejich kamiony a napadli jejich řidiče. Není divu, že Ukrajinci protestovali, když jejich obilí skončilo na silnici nebo mezi pražci. Větší projev neúcty jednoho zemědělce vůči druhému, než je ničení jeho úrody, si lze stěží představit. Proto si myslím, že zrno nevysypali skuteční zemědělci, ale někdo jiný.
Zemědělské blokády narušují jeden z klíčových výdobytků moderní Evropy, a sice volný pohyb přes hranice. Zemědělci je podle svých slov realizují proto, aby upozornili na své problémy. Ty však navzdory blokádám zůstanou pro veřejnost nadále stejně nesrozumitelné a někdy, jako v případě zmíněného polského traktoristy, i naprosto nepřijatelné.
Někomu bez výjimky vadí celá evropská politika Green Dealu a chce ji zcela zrušit. Někomu vadí, že má ponechat část svých polí ladem. Někdo rozhodnutí akceptuje, jen chce ponechat ladem méně půdy, než má nařízeno. Zemědělci si stěžují na přebujelou byrokracii. Vadí jim způsob dělení dotací na hektar, nízké platy i ceny nafty. Chtějí větší ochranu před laciným importem odjinud, ať už to „odjinud“ je kdekoli. Hovoří o tom, že mají řadu problémů, které potřebují řešit.
To vše mi připadá pochopitelné. Nechápu ale, proč, chtějí-li své požadavky v té či oné podobě prosadit, musí sami usednout za traktory a blokovat hranice a města. Svědčí to totiž o neschopnosti jejich zástupců a vyjednavačů, paralýze jejich institucí nebo o neúčinnosti procesů, které by jim umožňovaly jasně přednést jejich požadavky a dosáhnout konsenzu.
Právě toho pak zneužívají antisystémové skupiny zaměřené na rozdmýchávání společenského konfliktu v naději, že dříve či později si protestující připevní na traktory výše zmíněný transparent. O tom se ostatně minule v Praze přesvědčili i čeští zemědělci, když zjistili, že někteří z těch, kteří jim kážou z tribuny, nejspíš v životě nedrželi v ruce ani hrábě, zato by jim to nejspíš dobře šlo se srpem a kladivem.