Ruský prezident Vladimir Putin FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
Putinova hybridní válka proti Západu se stala natolik zjevnou, že po dalším uzavření plynového ventilu už ji tak označují i v Německu. V této válce není nic nového. Je to přesně tak, jak řekl Churchill. „Komunisté vedou nekonečnou válku proti civilizaci, aby zničili všechny mocenské instituce, všechny vlády a státy na světě. Snaží se vytvořit mezinárodní alianci žebráků, zločinců, průměrných, rebelů, nemocných, retardů a hlupáků, která by objala celý svět.“
V této válce čekisté pouze navazují na tradici komunistů. A čekisty byli i Putin a mnozí jeho kolegové v Kremlu. Pokračují bezohledně, jak nejlépe dovedou. Vedou válku bez „společné strategické koncepce“, bez zohlednění dostupnosti zdrojů a rovnováhy sil. A také neřeší důsledky. Nemá smysl mluvit s čekisty o lidských životech a nebudu se tím ani zabývat.
Nelze nepřiznat, že v první fázi se Rusku podařilo něčeho dosáhnout. Podařilo se jim dokonale propojit severní a jižní Evropu. Skutečnost, že někteří bývalí kancléři a ministři se k čekistům nejen houfně nahrnuli, ale našli tam i své „diamanty“, také o mnohém vypovídá.
Je tu však ještě něco jiného. Nepoučené a naivní lidstvo opět počítalo s úspěchem při pacifikaci fašismu, ale přepočítalo se a nebude to vůbec jednoduchá záležitost. Skutečnost, že Evropská unie podcenila dodávky strategických surovin, je jen důsledkem výše uvedeného.
Nyní je ovšem situace radikálně odlišná. V horké i hybridní válce je Rusko odsouzeno k porážce. Jeho údajně skvělá armáda se již chytá „drahých“ zbraní, které samozřejmě nemají obdoby, a jeho hospodářství kolabuje. Uvědomme si však, že cena války závisí na její délce, a proto je nerozumné přenechat iniciativu Rusku.
Nyní připomenu některé principy plynové války.
První. Gazprom zneužil svého monopolního postavení na evropském trhu s plynem.
Na rostoucím trhu si ponechal zboží, nenaplnil své vlastní skladovací prostory a neumožnil konkurenci přístup k nim. O tom, že externí dodavatel zdroje je zároveň vlastníkem infrastruktury pro jeho ukládání a distribuci, zdvořile pomlčím. A podle odhadů odborníků může Gazprom letos získat téměř 100 miliard eur. Tedy téměř dvakrát více než vloni. A to i přesto, že ceny i v minulém roce byly vysoké, a navzdory poklesu objemu dodávek.
Co se tedy stane? Všichni se obávají, že Ukrajina bude dlouhodobě čelit ruské agresi a Evropané na to doplatí vysokými cenami plynu, které jsou navíc v nemalé míře nafouknuty činností Gazpromu; Antimonopolní úřad EU zatím nereagoval a každý ví, jakou cenu má porušení antimonopolního zákona v ročních tržbách; Gazprom, jako by se Evropě vysmíval, tvrdí, že za těchto podmínek již získal zpět své náklady na výstavbu plynovodu Nord Stream 2.
Dále. Téměř všechny bitvy na plynové frontě hybridní války byly prezentovány Putinem, nikoli vedením Gazpromu. Je to možné u společností Exxon-Mobil, Shell nebo BP?
Proto evropští voliči a evropští zákonodárci mají právo požadovat, aby Evropská komise konstatovala, že do Gazpromu byly nezákonně převedeny značné částky, které z něj nebyly staženy a nebyly použity na odškodnění evropských podniků a domácností.
Druhý. Gazprom je formálně veřejnou společností. S jejími akciemi se obchoduje a je aktivním účastníkem na dluhovém trhu. Nakolik je to ale legitimní z hlediska práva obchodních společností a regulace finančního trhu? Nedochází k žádným porušením pro investory a držitele dluhových nástrojů? Není to tak dávno, co americký SEC (Vládní komise pro regulaci prodeje cenných papírů) pohnal VTB a Credit Swiss před soud kvůli porušení pravidel v tzv. „mosambické kauze“. Existují ještě nějaké jiné analogie?
Třetí. V současnosti je všem jasné, že Rusko sleduje své cíle v oblasti výstavby plynovodů. Samozřejmě kromě těch čistě korupčních, spojených s jejich výstavbou za účasti osob blízkých Kremlu. I zde však existují otázky, které jsou pro Evropany důležité. Jak se podařilo tak snadno a rychle zorganizovat financování těchto projektů, pokud jde o účast evropských partnerů Gazpromu? Můžete obviňovat německé úřady a jejich politiky z lobbingu v Kremlu a krátkozrakosti, jak chcete. Každý, kdo rozumí mechanismu realizace takových rozsáhlých projektů, však ví, že jejich financování zahrnuje složité a zdlouhavé postupy hodnocení rizik.
A nyní jednotlivé společnosti, a to i veřejné, začaly odepisovat 950 milionů eur investovaných do těchto projektů. A kde je reakce akcionářů, dozorčích orgánů nebo odstoupení jejich vedoucích pracovníků, kteří našli zájem o Rusko?
Čtvrtý. Zatímco se všichni zabývají sankcemi proti ruské ropě a plynu, jiný důležitý zdroj příjmů pro Rusko a ruskou korupci je nespravedlivě mimo pozornost. Jsou to vývozní kontrakty Rosatomu, prostřednictvím kterých
– získává peníze ruský výrobce jaderných zbraní;
– extrémně netransparentním (tím myslím extrémně korupčním) způsobem jsou utráceny ruské státní prostředky.
V době, kdy Česká republika a Finsko zastavily projekty Rosatomu na svých územích, přičemž v České republice jsou ohledně toho zjevné známky korupce, projekt maďarské jaderné elektrárny pokračuje. A evropské a americké společnosti nadále spolupracují s konstrukčními společnostmi Rosatomu na desítkách projektů v oblasti dodávek technologií.
Ani jeden projekt Rosatomu v oblasti zavážení reaktorů nelze přitom realizovat bez dodávek energetického a mechanického vybavení, automatizace, zabezpečení a IT vybavení.
Říkám to jako zasvěcenec. Pokud se tedy toto vše analyzuje, je možné najít značné rezervy pro sankční tlak na Rusko, který by vážně vážně ovlivnil jeho schopnost vést válku. A to pomlčím o životech Ukrajinců, kteří umírají kvůli ruskému fašismu a brání Evropu před barbarstvím. Politika je přece jen poněkud cynická záležitost. Existuje však jasná příležitost některé věci napravit. Zejména ve staré Evropě.
Autor je předsedou sdružení Svobodní Rusové v České republice.
