Vladimir Putin FOTO: ČTK/ABACA/AA/ABACA
FOTO: ČTK/ABACA/AA/ABACA
Ruský vůdce Vladimir Putin vyjádřil krajní nespokojenost se sankcemi a restriktivními opatřeními vůči Rusku, a ještě k tomu přidal obvinění proti státům Světové obchodní organizace (WTO) z nedodržování obchodních pravidel. Vůdce už čte zřejmě jen svodky svých tajných služeb, kde mu podřízení stejně jen lžou. Nastudovat si pravidla WTO by pro něj už bylo moc náročné.
Kreml zatím reaguje velmi nervózně a kritizuje sankce, které z ruské ekonomiky vytrhly obrovský segment, vedly k odchodu tisíců firem ze země a k nedostatku zboží a růstu inflace.
Hlas Ameriky cituje Putinovy výroky o Spojených státech a Evropské unii: „Nemluvě o věcech, jako je dodržování zásad Světové obchodní organizace – ty byly prostě vyhozeny do koše. Někteří naši západní partneři si tyto zásady už zřejmě ani nechtějí připomínat, protože je jim trapné o nich mluvit.“
Toto nepravdivé tvrzení rozebírá Polygraph Project, internetový zdroj vytvořený Hlasem Ameriky, který má za cíl odhalovat lži a propagandu v globálních médiích a na sociálních sítích.
Takže jak to v tomto případě je? WTO má k dispozici metody řešení obchodních sporů, které může využít i Rusko. Ačkoli Kreml pohrozil, že sankce napadne, zatím se tak nestalo.
Rusko se stalo členem WTO 22. srpna 2012. V posledních pěti měsících, tedy po vpádu ruských vojsk na Ukrajinu, Rusko několikrát oznámilo, že se hodlá bránit západním sankcím tím, že se obrátí na WTO.
„Podle oficiálních prohlášení považuje Rusko jakékoli sankce, které ho znevýhodňují oproti ostatním členům WTO, za nezákonné. Kreml je například velmi nespokojen se zákazem Západu vyvážet do Ruska výrobky špičkových technologií, zejména komunikační systémy, elektroniku, polovodiče, letecké a kosmické komponenty. Nejvíce však ruskou ekonomiku poškodilo rozhodnutí západních zemí zmrazit aktiva ruské centrální banky ve výši přibližně 300 miliard dolarů,“ píše Hlas Ameriky.
Zatím si ale Rusko oficiálně nestěžovalo a důvod je jasný: je vysoká šance, že WTO uzná sankce za oprávněné. Na začátku března Valné shromáždění OSN odhlasovalo požadavek, aby Rusko zastavilo vojenskou agresi proti Ukrajině a okamžitě stáhlo všechny své jednotky. Usnesení bylo přijato 141 hlasy pro, 5 proti a 35 se zdrželo hlasování. Na základě tohoto usnesení by západní země mohly ve sporu mezi WTO a Ruskem prokázat, že sankce byly uvaleny „v době války nebo jiné mimořádné situace v mezinárodních vztazích“.
Ustanovení Všeobecné dohody o obchodu z roku 1994 umožňují členům WTO „ospravedlnit opatření přijatá v rozporu se závazky WTO“, která byla přijata pod „hrozbou bezpečnostních opatření“. A navíc se v ustanoveních z roku 1994 uvádí, že „nic v této dohodě nesmí být vykládáno tak, (…) aby bránilo kterémukoli (členu WTO) přijmout opatření, které považuje za nezbytné k ochraně svých základních bezpečnostních zájmů (…) přijatých v době války nebo jiné mimořádné situace v mezinárodních vztazích“.
To je právní stránka věci. Jinak je ale zábavné, že v Kremlu tak protestují, když vykládají, jak sankce Rusku vlastně prospívají, jak se daří provádět „náhrada dovozu“, jak je rubl silný, jak si všechno zvládnou sami a poradí si společně s Čínou a Indií. Také v Africe prý Rusko milují. To by pak každý, kdo má Rusko rád, vlastně měl chtít, aby se žádné sankce nerušily, protože zabrzdit tak úžasný rozkvět by byla škoda.
Jenže propad ruské produkce v meziročním srovnání je ohromující: domácí spotřebiče přes 50 procent, železniční lokomotivy o 30 procent, textil asi o 25 procent, propadá se stavebnictví, zemědělství, zdravotnictví, vědecká výměna. Sankce působí jako domino, a pokud zatím Rusko mohlo jet setrvačností, protože byly nějaké zásoby, tak to skončí. Aeroflot ještě létá, pokud má kam (ukradenými letadly, která měl na leasing), ale brzo dojdou náhradní díly. Výroba osobních automobilů je v troskách a to, co se pak lidem dostane jako „náhrada dovozu“, bude stát za to. Moskva se může chlubit „silným rublem“, ale kupodivu není známo, že by ho někdo moc chtěl.
Putin si může stěžovat, jak chce, ale to je tak všechno. Za dvě desetiletí zemi moc nezmodernizoval a teď ji vrhl zpátky někam do začátku 90. let. Rozdíl je jen v tom, že teď už Rusko nikdo soudný nevidí jako zemi, která může mít nějaké nadějné vyhlídky.
