KOMENTÁŘ / Válka na Ukrajině trvá už dva roky, původně mělo být vše hotovo za pouhé tři dny. Nestalo se a Ukrajina se definitivně stala politickou entitou, národem, státem a naprosto přirozeným kandidátem na členství v Evropské unii a Severoatlantické alianci. Zatímco se Ukrajina statečně brání krvavé invazi ruského imperialistického režimu Vladimira Putina, u nás doma padl jeden z největších a současně nejhnusnějších mýtů o českém národě.

V České republice totiž došlo ke stejné krádeži jako ve všech postkomunistických zemích. Samozvané vlastenecké a konzervativně-národní politické síly se vždy profilovaly na absolutně lživé obhajobě údajných národních a státních zájmů České republiky. Bez ohledu na to, jak se údajní vlastenci jmenovali, jejich přirozeným terčem byly prohlubující se integrace do Evropské unie, Severoatlantická aliance v čele se Spojenými státy americkými, očekávaný hodnotový soumrak kulturně a eticky prohnilého Západu, národnostní a etnické menšiny v Česku (zejména Romové z východního Slovenska), jednoduše vše, co narušovalo a znejisťovalo svět bílého a heterosexuálního českého muže a ženy, navyklých na svět nostalgického včerejška, chimérického komunistického pořádku a geopolitické bezpečnosti, patriarchátu a tradiční rodiny a především všudypřítomného, direktivního a „ochranitelského“ státu.

Česko na prvním místě. I když s jiným přízvukem

Tyto pocity dokázaly zhmotnit a uchopit politické strany a hnutí, které se schovaly za leitmotiv Česko na prvním místě. Vždy dokázaly rychle identifikovat vnější a vnitřní hrozbu pro naši zemi a na tomto defenzivním základě mobilizovat své voliče a nabídnout jim řešení, čili sebe a svého populistického a autoritativního lídra. Zašlo to až tak daleko, že obhajobu národních a státních zájmů České republiky převzali v první linii Čechoslovák Andrej Babiš, Čechojaponec Tomio Okamura, věčně se mýlící prognostici a nedocenění prezidenti Václav Klaus a Miloš Zeman plus extremisté různého levicového nebo pravicového ražení, které spojovalo a spojuje neporozumění a nenávist k Evropské unii, Západu, vládě Petra Fialy, profesionálním médiím, láska a inklinace k diktaturám a diktátorům všeho druhu, nejšílenějším spikleneckým teoriím, strach a odmítaní odlišností jakéhokoliv druhu.

Nejsou schopni žít a uspět v liberální demokracii a prosadit se v konkurenčním světě, tak hledají politické zkratky a jednoduché odpovědi na komplikované otázky. Oni však byli ti správní hoši a Češi, vlastenci, kteří odmítali protičeskou a probruselskou vládní pětikoalici, rozšiřování aliance na východ a doufali v nějakou formu vojenské a politické neutrality. Zaprodali nás údajně politici, média a nevládní organizace s finanční podporou Západu, nad vodou nás držely jenom strany typu ANO, SPD, KSČM anebo Trikolora a Přísaha. Zprivatizovaly si národ, stát, české dějiny, kulturu, vlastenectví.

Lež jako věž

Až ruský útok na Ukrajinu plně odhalil, v jakém strašlivém omylu a politické lži jsme v České republice žili a co jsme to vlastně dopustili. Když se naši vlastenci a konzervativně-národní síly otřásli z prvotního šoku z ruské nevyprovokované a bezprecedentní válečné agrese, nikdy nepodpořili a nepochopili národ, který se brání a který hájí svou fyzickou a politickou existenci. Naopak začali papouškovat kremelskou rétoriku o denacifikaci a genocidě ruského obyvatelstva na Donbasu v roce 2014, přes ukrajinské stromy nikdy nedohlédli na Putinův černý les.

A tak se stalo, co se muselo stát, bývalí čeští vlastenci, nacionalisti a konzervativci se stali prokazatelně pátou kolonou Kremlu v České republice, která podle potřeby relativizovala rozdíl mezi agresorem a obětí, rozporovala výšku finančních dávek pro osamělé ukrajinské matky s dětmi, kritizovala zbytečnost evropských sankcí vůči Rusku, volala po jakémsi míru za každou cenu, ale především nikdy nepochopila, že o ukončení války, míru a územní celistvosti musí rozhodovat národ, který brání sám sebe a svou budoucnost, svoje skutečné národní a státní zájmy. A tak se stalo, že samozvaní čeští vlastenci neměli a nemají pochopení pro vlasteneckou válku Ukrajiny. Protože nikdy skutečnými vlastenci nebyli. Možná obchodníky, podnikateli, šašky, anebo jen vlastizrádci.

Už to ukončete, prosím

Putinova invaze vyvrátila jeden z největších českých mýtů. O českém vlastenci, který dokáže verbálně bojovat proti Bruselu, ale při skutečném boji o život státu a národa váhá, kolaboruje anebo nepříčetně volá po míru, bez ohledu na vůli a svobodné rozhodnutí Ukrajiny. Toto není vlastenectví, ale zbabělost, oportunismus a farizejství, proto se nikdo nemůže divit, že v aktuálním průzkumu agentury STEM se dvě třetiny Čechů kloní k variantě co nejrychlejšího ukončení vojenského konfliktu Ukrajiny s Ruskem, bez ohledu na územní ztráty pro Ukrajinu.

Sami bychom to nechtěli a neudělali, ale Ukrajinci by na naše doporučení dát měli. Je to však v něčem dobře. Jeden z největších a nejhnusnějších mýtů o českém národě tak padl dřív než Ukrajina, které Vladimir Putin dával tři dny. Ukrajina se bude bránit, pokud bude chtít a moct ona samotná. A naší vlasteneckou povinností je jí v tom pomáhat, pokud to bude od nás požadovat. Bez ohledu na všechny samozvané české vlastence a pomýlené mírové holubice. Sláva Ukrajině a všem Čechům, kteří to za dva roky pochopili.