Setkání Vladimira Putina a Donalda Trumpa v roce 2017. FOTO: Wikimedia Commons / CC BY 4.0 / Kremlin.ru
FOTO: Wikimedia Commons / CC BY 4.0 / Kremlin.ru
Ruský vůdce Vladimir Putin odmítl proruskou nabídku administrativy Donalda Trumpa, která navrhovala řešení rusko-ukrajinské války války a posílení vztahů mezi USA a Ruskem. Tato nabídka zahrnovala uznání Krymu jako ruského území, vytvoření nové rusko-americké aliance a zmírnění sankcí vůči Rusku. Analytik Vlad Vexler ve svém videu na YouTube rozebírá, proč Putin tuto nabídku odmítl, a nabízí pohled na strategické chyby Kremlu i na širší důsledky Putinova rozhodnutí.
Trumpova administrativa původně navrhovala regulaci dodávek zbraní Ukrajině jako způsob řešení konfliktu. „Pokud dodáte více, tlačíte na Rusko, pokud méně, tlačíte na Ukrajinu,“ shrnuje Vexler tuto strategii, která však v únoru 2025 zkrachovala. Nahradila ji proruská politika, která zahrnovala návrhy na uznání Krymu jako součásti Ruska a vytvoření aliance proti Evropě. Navzdory těmto ústupkům Putin nabídku odmítl. „Kdybych byl Putinovým zlým poradcem, řekl bych mu, aby do toho šel. Dělá chybu,“ tvrdí Vexler.
Podle Vexlera měl Putin několik důvodů, proč měl Trumpovu nabídku přijmout. Za prvé, mohl se vyhnout střednědobým ekonomickým, politickým a sociálním důsledkům pokračující války, které Rusko oslabují. „Putin měl jedinečnou šanci vykoupit se z těchto problémů. Další takovou už nedostane,“ varuje analytik.
Za druhé, přijetím dohody by Putin mohl válku později obnovit, a to nejen na Ukrajině, ale třeba i ve Finsku či pobaltských zemích.
Za třetí, reintegrace Ruska do Západu by podle Vexlera urychlila úpadek Západu a posílila autoritářské a populistické síly. „Nic by neoslabilo Západ více než tato reintegrace,“ dodává. A konečně, Ukrajina by pro Putinův režim ztratila na významu, protože hlavním cílem ruské invaze bylo využít Ukrajinu k destabilizaci mezinárodního prostředí a oslabení pozice Západu.
Proč tedy Putin nabídku odmítl? Vexler uvádí dva hlavní důvody. Zaprvé, Kreml je přesvědčen o své převaze a věří, že historie je na jeho straně. „Jsou tak sebevědomí, že říkají: dobrá pozice nám nestačí, chceme vsadit na víc,“ vysvětluje Vexler. Zadruhé, Putin podcenil svou schopnost manipulovat Trumpem zevnitř potenciální rusko-americké aliance.
„Putinova schopnost manipulovat Trumpem je značná, ale on ji podceňuje kvůli nedostatku emoční inteligence,“ domnívá se analytik. Přijetím dohody by Putin mohl kompromisem v některých otázkách války získat kritiku od domácích radikálů, ale zároveň by mohl způsobit značné škody Ukrajině a Západu. „Podcenil příležitost na úrovni mezilidských vztahů,“ dodává Vexler.
Rozhodnutí Putina má podle Vexlera i širší historický význam. Trumpismus a putinismus sdílejí mnoho ideologických prvků a směřují podobným směrem, i když jsou v různých fázích. Přesto nedokázaly v tomto případě najít společnou řeč. „Ideologická blízkost nezaručuje spolupráci kvůli složitosti politického světa,“ konstatuje Vexler. Tento rozpor ukazuje, že i přes společné cíle mohou politické projekty, jako jsou tyto dva, selhat při hledání dohody, což komplikuje předvídatelnost mezinárodních vztahů.
Vexlerův rozbor naznačuje, že Putinovo odmítnutí může být strategickou chybou, která Rusko vystaví dalším rizikům. Zároveň však ukazuje, jak složité je předpovídat chování autoritářských režimů, které kombinují ideologii s pragmatickými kalkulacemi. Putinova sázka na pokračování konfliktu a odmítnutí Trumpovy nabídky tak podle něj může mít dalekosáhlé důsledky nejen pro Rusko a Ukrajinu, ale i pro globální politickou scénu.
