KOMENTÁŘ / Miliardové zisky Ruska jsou v sázce, pokud si naštvaný americký prezident Donald Trump nenechá rozmluvit uvalení sankcí na největší ruské ropné giganty – společnosti Rosněfť a Lukoil. Putin je v úzkých a vysílá tedy do Washingtonu svého největšího experta na ruskoamerický byznys Kirilla Dmitrijeva. Brzy se dozvíme, zda jeho kontakty v americké administrativě budou stačit k obměkčení naštvaného amerického prezidenta.

Jedna věc jsou dobrácká slova prezidenta Trumpa o tom, že je opravdu, ale již opravdu velmi rozzlobený na ruského prezidenta Vladimira Putina, který nepřestává dál zarputile trhat Ukrajinu na kusy, a veškerá jednání mu slouží jen jako záminka pro prodloužení zbytečného válečného konfliktu.

Dále čtěte

Třináct mrtvých Rusů denně. Elitní obránci Charkova popsali brutální bitvy o každý metr Ukrajiny

REPORTÁŽ / Setkáváme se v rušné restauraci v centru Charkova. Právě tam se scházeli po bojových akcích, ještě celí zaprášení…

Starý pán se již ale rozhořčil natolik, že uvalil sankce na dvě největší ruské ropné společnosti, tedy na Rosněft a také na Lukoil. Zřejmě ho rovněž přešla chuť na segedínský guláš, když vidí, jak si z něj Putin neustále tropí blázny, a tak rovnou zrušil i ohlášený summit obou lídrů v Budapešti.

Čert vem guláš, říká si asi Putin, ale v byznysu největších ruských ropných gigantů jde o desítky miliard dolarů, které doslova drží nad vodou ruské hospodářství. Právě proto tedy vyslal do Washingtonu své eso pro vztahy s Amerikou, absolventa Harvardu a Stanfordu, svého hlavního vyjednavače Kyrilla Dmitrijeva, aby se u Steva Witkoffa za něj přimluvil a koupil mu čas.

Dmitrijev bude muset přispěchat s pořádně tučným slibem, aby notoricky přelétavého, a do sebe zahleděného amerického prezidenta přesvědčil o odkladu sankcí alespoň na čtrnáct dnů. Jak uvádí server The Moscow Times, Trump dospěl k závěru, že ho Putin tahá za nos, a navíc, po každém vstřícném gestu ve vztahu k Moskvě následovalo nemilosrdné bombardování Ukrajiny. Starý pán přece jen začal trochu vnímat věci v kontextu a vůbec se mu nelíbí, že si z něj v Moskvě tropí blázny. Nabourává mu to jeho sebeobraz nejmocnějšího muže světa a geniálního mírotvůrce, který je mu vším. A navíc chce příští rok Nobelovu cenu za mír, když už to letos nevyšlo.

Trump sice nepřistoupil na požadavek Ukrajinců na poskytnutí raket Tomahawk. To lze však pragmaticky pochopit. Tyto rakety mohou nést i jaderné hlavice (což na dálku nelze poznat), a navíc je pro jejich použití a navigaci přinejmenším nyní nutné zapojení amerických expertů. Na druhé straně ale vyslal Rusům jasný signál, že kompletní dobytí Doněcké oblasti je bude stát podstatně víc než jen pár set tisíc zbytných vojáků obětovaných na bojišti opotřebovávací války. Miliardy dolarů na uniklých obchodech s ropou.

Dále čtěte

Ukrajinská vlajka se na Národní muzeum v Praze nevrátí. Nahradí ji hlávka zelí

Ukrajinská vlajka se navzdory předchozím slibům vedení Národního muzea a ministerstva kultury na průčelí budovy na Václavském náměstí nevrátí. Poté,…

Dmitrijev bude patrně dál nabízet lukrativní možnosti společného obchodování tak, jako to dělal v minulosti, kdy Američanům nabízel společné projekty v Arktidě, dodávky vzácných zemin, nebo dokonce stavbu tunelu mezi Čukotkou a Aljaškou. To všechno zní možná pěkně, ale v situaci, kdy Putin ohrožuje samotnou důstojnost nejmocnějšího muže Ameriky, to nebude muset stačit. Elitního ruského vyjednavače nečeká lehký úkol. Starý pán Trump je přece jen v jádru pragmatický a přízemní podnikatel, který má radši Ukrajinu v hrsti než Arktidu na střeše.