Vladimir Putin FOTO: Kremlin.ru / Wikimedia Commons / CC BY-SA 3.0
FOTO: Kremlin.ru / Wikimedia Commons / CC BY-SA 3.0
Ruský historik a spisovatel Sergej Medveděv tvrdí, že válka na Ukrajině odhaluje zásadní slabinu současného Ruska. V komentáři pro estonský server Postimees argumentuje, že rozvoj bezpilotních technologií, satelitní komunikace a umělé inteligence mění samotnou podstatu válčení a proměňuje tradiční výhody ruského státu ve strategickou zátěž.
Medveděv vychází z ukrajinských útoků dronů na cíle v Sankt Petěrburgu a jeho okolí, které se odehrály ve stejný den, kdy bylo zahájeno Mezinárodní ekonomické fórum, jedna z nejvýznamnějších akcí ruského vůdce Vladimira Putina. Podle autora právě tyto útoky symbolicky ukázaly, že ani nejlépe chráněné části Ruska již nejsou nedotknutelné.
„Ukrajinské drony v roce 2026 nejen mění průběh války, ale přepisují také scénář ruské politiky,“ píše Medveděv. Podle něj se důsledky nové fáze války neomezují pouze na vojenské cíle. Útoky bezpilotních prostředků komplikují dopravu, logistiku i zásobování anektovaného Krymu. Autor upozorňuje na nedostatek pohonných hmot, dlouhé fronty u čerpacích stanic a rostoucí problémy s přepravou zásob na poloostrov.
Krym se podle Medveděva znovu ocitá v pozici obléhané pevnosti. Připomíná historická období, kdy byl poloostrov izolován během Krymské války i druhé světové války. Současná situace podle něj naznačuje, že jeden z nejvýznamnějších symbolických úspěchů Putinova Ruska – vytvoření pozemního koridoru na Krym – je stále zranitelnější.
Autor současně tvrdí, že ukrajinské útoky zasáhly tři důležité symboly současného Ruska: oslavy Dne vítězství, ekonomické fórum a spojení s Krymem. Ještě významnější je podle něj skutečnost, že drony pronikají stále hlouběji do ruského vnitrozemí.
Právě zde Medveděv rozvíjí svou hlavní tezi. Po staletí byla rozlehlost Ruska považována za zdroj bezpečnosti a strategické výhody. Obrovské vzdálenosti, obtížný terén a omezená infrastruktura podle klasických vojenských teorií chránily zemi před vnějšími nepřáteli. Dnešní technologie však podle autora tuto logiku obracejí.
„V nové technologické éře, charakterizované bezpilotními systémy, autonomními zbraněmi, satelitní komunikací a umělou inteligencí, se však vzdálenost zdá být stále menší, zatímco samotný prostor se stává průhledným, propustným a zranitelným. Čím větší je území, tím větší je jeho zranitelnost.“
Podle Medveděva se rozsáhlé území Ruska mění z výhody v problém. Stát musí chránit tisíce kilometrů dopravních tras, energetickou infrastrukturu, vojenské sklady, letiště i průmyslové podniky rozeseté po celé zemi. Malé a obtížně zjistitelné drony přitom mohou zasahovat cíle prakticky kdekoliv.
Historik upozorňuje také na zranitelnost Kaliningradské oblasti či Krymu, jejichž spojení se zbytkem Ruska je stále komplikovanější. Výsledkem je podle něj stát, který nese náklady na obranu mimořádně rozsáhlého území, aniž by byl schopen zajistit jeho bezpečnost.
V závěru Medveděv používá výrazné historické přirovnání. Současné Rusko podle něj připomíná dinosaury, jejichž fyzická převaha se v nových podmínkách proměnila v nevýhodu. „Stejně jako tyto prehistorické tvory ani Rusko – se svým těžkopádným a neovladatelným územním tělem – ve své současné podobě toto století nepřežije. Válka pouze urychluje proces dekolonizace a ztráty kontroly nad územím.“
Podle autora tak může Moskva paradoxně doplatit na konflikt, který zahájila s cílem rozšířit svůj vliv a kontrolu nad dalšími oblastmi. Místo zisku nových území může podle Medveděva čelit postupné ztrátě kontroly nejen nad oblastmi obsazenými po roce 2014, ale i nad částmi impéria získanými v předchozích staletích.
„Poté, co zahájilo válku za účelem získání území, může nakonec přijít o území,“ uzavírá Medveděv. Podle něj útoky dronů na Petrohrad nabídly obraz možné budoucnosti Ruska – „vizi rámovanou černým kouřem a krvavě červeným zářem ohně“.