Tento týden utrpěl Vladimir Putin v Sýrii momentálně nejbolestivější a strategicky drtivou ránu, skutečnou geopolitickou porážku, píše na Telegramu ruský novinář Stanislav Kučer. Je to podle něj horší než porážky, které zažili Američané, protože ti měli kromě toho i nějaké úspěchy.
Podle Kučera se Sýrie před devíti lety stala zkušebním polem, kde se Putinova armáda zocelovala a připravovala na budoucí „velké“ úspěchy. Západu tam demonstroval své schopnosti a především „dokázal svůj geopolitický význam“ tím, že šel do otevřeného konfliktu se Západem: „Pokud se mnou nechcete spolupracovat, podívejte se, jak dokážu ze slabého vůdce udělat skutečného diktátora a zkomplikovat vám život ve strategicky důležitém regionu.“
Stanislav Kučer upozorňuje, že když v září 2015 začala takzvaná vojenská operace v Sýrii, varoval, že tento pokus „udělat Rusko opět velkým“ nakonec selže a bude stát Rusy miliardy, které by mohli vynaložit na naléhavější potřeby občanů. Taková varování byla tehdy odmítnuta s tím, že akce v Sýrii je nezbytná pro oživení a demonstraci síly Ruska.
„Není přesně známo, kolik prostředků Rusko na toto dobrodružství vynaložilo, ale hovoříme o desítkách miliard dolarů. Nepostavené nemocnice, školy, domy, nevyléčení lidé z vážných nemocí. To je cena za Putinovy ambice, jeho představy o velikosti a touhy dohnat a předehnat Ameriku, nebo jednoduše řečeno, nas*at Američanům do bačkor. Důležité je, že tato cena byla veřejnosti známa dávno před ruskou invazí na Ukrajinu v plném rozsahu. Veřejnost však nic nenamítala,“ píše autor.
Studenou sprchou je pro Rusko i vyjádření Donalda Trumpa, který ve svém tweetu dal najevo, že tohle „není naše válka“, což v podstatě znamená, že přenechává Sýrii tureckému vůdci Recepu Erdoganovi. Erdogan je Putinův hlavní geopolitický soupeř na Blízkém východě.
Novinář se také vypořádává s námitkami, že Spojené státy taky zažily značné neúspěchy při svých zahraničních taženích, ale soudí, že Američany to z mnoha důvodů tak nepostihlo a není to taková reputační pohroma.
„Za prvé, Spojené státy mají kromě Vietnamu a Afghánistánu dostatek příkladů úspěšných vojenských operací (kdy dosáhly svých cílů). Rusko naproti tomu nemá vůbec žádné úspěšné příklady a Putinova Sýrie je jediným takovým pokusem, který dopadl mírně řečeno naprostým fiaskem.“
„Za druhé, a to je nejdůležitější, Spojené státy dokázaly vybudovat takovou ekonomiku a systém vlády, že si mohou dovolit zahraničněpolitická dobrodružství, včetně porážek, aniž by to jejich občany citelně poškodilo.“
„Za třetí, Amerika se již dávno naučila vydělávat peníze i na neúspěšných válkách, zatímco Putinovo Rusko takovou dovednost nemá. Na válkách jistě vydělává, ale ne stát, a už vůbec ne jeho občané, nýbrž velmi specifické postavy…“
Stažení z Afghánistánu bylo pro Ameriku „vážnou reputační ranou“, ale byla to rána, kterou si mohou dovolit přehlédnout. „Porážka, kterou Putin utrpěl v Sýrii, je reputačně bolestivější a ze strategického hlediska má pro režim mnohem závažnější důsledky,“ uzavírá Stanislav Kučer.
Že je pád režimu Bašára al-Asada pro Rusko neúspěchem, přiznávají i Putinovi stoupenci.
„Je to rána pro nás, pro situaci na Blízkém východě. Během několika dní se Asadův režim, na jehož podporu jsme vynaložili mnoho úsilí, snažili se zabránit masakrům a nástupu extremistických sil k moci, zhroutil… Skutečnost, že se naše úsilí během několika dní změnilo v nic, je smutná. V každé situaci musíme brát bolest jako bolest, abychom zůstali lidmi schopnými empatie. Teď se tam chystá masakr menšin, občanská válka. Všichni budou trpět,“ tvrdí ideolog ruského imperialismu Alexandr Dugin.
Dugin a další propagandisté ignorují, že to byl prokazatelně Asadův režim, který prováděl masakry vlastního civilního obyvatelstva, a to za klíčové podpory ruských vojáků a letectva.