Vpádem na Ukrajinu překročil Putin své červené linie. Po Buče a Kramatorsku to už bylo všem jasné. Putinovy červené linie jsou krev, smrt a sadismus. Bohužel, je to pravda. A „říkat pravdu je snadné a příjemné“, uvádí slavná Bulgakovova postava při výslechu před Pilátem.

Pravda o Ukrajině sice není pro některé evropské politiky tak snadná a příjemná, ale už ji nemohou ignorovat. Avšak to, že je Putin bandita a vrah, je jen část pravdy. Je potřeba vnímat situaci v kontextu celého Ruska. Koneckonců nebylo od věci, když romantický básník a diplomat Fjodor Ivanovič Tjutčev zhodnotil v 19. století ruské dějiny od doby vlády Petra Velikého až po jeho dobu jako solidní kriminální případ. A to navíc nezažil éru Lenina, Stalina a dalších komunistických zločinců, protože sedmdesát let sovětské vlády tento názor jen potvrdilo.

Dále čtěte

Nový Týdeník FORUM přináší přehled tuzemských obdivovatelů Putina, a také očité svědectví z apokalypsy v Buče

Putinova hororová karikatura otevírá nové číslo Týdeníku FORUM, které je právě na stáncích. Tyranovi se z…

Naprostou pravdou je, že Putin a jeho věrní se kvalifikují jako PROFESIONÁLNÍ GANGSTEŘI. Posuďte sami. Poprvé v dějinách stojí v čele ruské moci tolik lidí s vysokoškolským humanitním vzděláním, kteří plynně ovládají cizí jazyky a zároveň mají řadu speciálních znalostí a dovedností potřebných k působení ve zpravodajských službách KGB-FSB. Mám na mysli schopnosti lhát, vydávat se za někoho jiného, obcházet zákony, krást (samozřejmě ve prospěch své země), kompromitovat, verbovat, provádět speciální operace a provokace a nakonec i zabíjet. Tito lidé byli naučeni překračovat zákony v zájmu státu, a když se sami stali státem, pokračovali v tom pro své vlastní obohacení.

Dokonce by se dalo říci, že se jim podařilo zločinecké kriminální metody v některých případech přivést k dokonalosti. Například v listopadu 2011 jsem byl v Paříži na francouzsko-ruském podnikatelském fóru věnovaném investicím do ruské dopravní infrastruktury. Jedním z řečníků byl i tehdejší generální ředitel RŽD (ruské státní železnice) Vladimir Jakunin. Cituji jej zpaměti, ale téměř doslova. „Zahraniční investoři by neměli vnímat ruský rozpočet jako peněženku nalezenou na cestě, ze které si mohou vzít, kolik chtějí.“

Brilantní znalost angličtiny a francouzštiny, naprosté sebeovládání. Žádná vnější známka lhaní. Dokonce i já, který si byl dobře vědom toho, že on a jeho tým korupčníků mají v kapse ne méně než 50 procent ruského státního rozpočtu, jsem se na chvíli cítil nesvůj. A lidé v publiku neobeznámeni s ruskou realitou byli dokonce nadšeni. Ale to je výjimka. Většinou bývá jejich profesionalita na velmi špatné úrovni. Lžou bezostyšně, zcela bezelstně a bez rozpaků. Provádějí speciální operace a provokace takovým způsobem, že kdyby byli ve zpravodajské službě, okamžitě by museli být vyhozeni pro neschopnost. Vezměme si například poslední zločin v Kramatorsku. Všechny stopy a důkazy jsou doslova na místě. Vždyť vrak rakety má své číslo, podle kterého je snadné zjistit, že nebyla registrována v ukrajinské armádě. O dalších důkazech získaných zpravodajskými službami a potvrzujících ruský zločin pomlčím.

Proč se tak chovají? Především proto, že při analýze složení Putinova týmu je okamžitě jasné, že se nejedná o kvalitní zpravodajské důstojníky.

Za prvé, nikdo jim nikdy nevěřil, že by mohli zvládnout nějakou hodnotnou a přínosnou činnost. Nikdo si přece nemůže myslet, že do tehdejších východoněmeckých Drážďan, kde jako důstojník KGB sloužil i Putin, byli posláni ti nejlepší z nejlepších.

Za druhé, poté, co ztratili veškerou kontrolu uvnitř země a na mezinárodní scéně se jim dlouho nedostávalo žádné výrazné pozornosti, ztratili i poslední zbytky slušnosti, možná i profesionality, a hlavně opatrnosti.

Za třetí, a to je asi jediné, co se jim podařilo zorganizovat – zahájili psychologickou válku proti obyvatelům Ruska. Zločiny v ukrajinské Buče dokazují, že se jim podařilo zničit veškerou lidskost v těch, které poslali zabíjet. Dávejte pozor. Z hlediska jejich sadistické logiky si můžeme vysvětlit vraždění těch, kteří v jejich představách pro ně představují nebezpečí. Z jakého hlediska lze však vysvětlit zabíjení dětí?

Za čtvrté, rekrutovali do svých řad i ty, kteří byli ještě nedávno obecně považováni za normální nebo alespoň příčetné lidi. Především mluvím o exprezidentovi Dmitriji Medveděvovi, který neúnavně demonstruje své lpění nikoli na zákonech, ale na koncepcích. Je pro ně velmi důležité, aby dali světu najevo, že se nemohou vzdát svých zvrácených názorů.

Dále čtěte

Papež František: Vraždění na Ukrajině je útokem na Boha

Než se papež František vydal po svém zvolení na první cestu mimo Itálii, a to do Brazílie, navštívil ostrovy Lampedusa a Linosa, aby se…

Za páté, dříve neměli žádné srozumitelné ideje a naléhavě se nyní snaží vytvořit něco, co by se podobalo ideologii, kterou by jejich příznivci pochopili. Bohužel se jedná o nacismus v imperiálním hávu.

Za šesté, spoléhají se na velké a osvědčené zkušenosti s tímto systémem. Můžete být rozhořčeni a rozhořčovat se nad drancováním Putinovy armády na Ukrajině, jak chcete. Stojí však za to si připomenout historii. Během druhé světové války bylo drancování Rudé armády na obsazených územích povýšeno na politiku na všech úrovních. Voják mohl každý měsíc poslat domů až osm kilogramů kořisti. U policistů se toto množství určovalo podle beden. Velitelé plenili po ešalonech (vojenské vlaky). A to skončilo až v roce 1954! Drancování bylo jakousi motivací pro vojáky, kterým vlast poskytovala prošlé příděly.

A nakonec mají bandité v rukou Rosgvardii (národní garda Ruské federace, vnitřní vojska podřízená přímo prezidentovi), jaderné zbraně, stálou misi v Radě bezpečnosti OSN a mávání světových vůdců. A pak je tu zkušenost s řešením problémů V GRUZII, V SÝRII, NA SEVERU A JIHU, KROMĚ UKRAJINY.

Jenomže nyní Ukrajina za cenu životů svých dětí, svých nejlepších lidí, úspěšně čelí banditům, které dosud nikdo nedokázal zastavit; i přesto, že je každému jasné, že tito bandité nemají žádné morální ani racionální zábrany.

Možná by se to mělo vyjasnit:

– žádná dohoda s bandity není jen nemožná a neúčinná, ale z hlediska západních hodnot také nemorální

– pomoc Ukrajině by se neměla řídit jinými hledisky než co nejrychlejšího dosažení vítězství nad ruskými agresory

– je třeba vyvinout veškeré úsilí na podporu protestních hnutí v Moskvě a Petrohradě, kde úřady soustřeďují veškerou činnost na udržení obvyklého způsobu života a snaží se zabránit tomu, aby se k lidem dostaly pravdivé údaje o počtu padlých ruských vojáků na Ukrajině

Ruské úřady vnímají stabilitu v největších městech jako klíčovou podmínku své existence a považují ji za svůj hlavní úkol. Současná ruská společnost je většinou dezorientována a zastrašena, ale ta její část, která si zachovala lidskost a váží si jí, se cítí provinile, že proti těmto banditům nedokázala nic udělat, a pochopí a podpoří všechna opatření, která by mohla oslabit a zmařit jejich schopnost zabíjet lidi.

Autor je ruský podnikatel žijící v České republice.