Vladimir Putin FOTO: FORUM 24/Pixabay/Úřad prezidenta RF/Kremlin.ru
FOTO: FORUM 24/Pixabay/Úřad prezidenta RF/Kremlin.ru
Ruský vůdce Vladimir Putin čelí podle amerického analytika a bezpečnostního poradce Jasona J. Smarta krizi, která nemá v jeho více než čtvrtstoletí trvající vládě obdoby. Nejde jen o válku na Ukrajině, ale o celkový systémový rozpad uvnitř samotného Ruska. Je to boj bezpečnostních služeb proti armádě, oligarchů, kteří zavřeli peněženky, a elit, které si kladou otázku, jestli je pro ně Putin ještě výhodný.
„Putinův systém byl vždy jen Ponziho schéma,“ říká ve svém komentáři Smart. To znamená podvodný systém, jenž jede na dluh, který už není možné splatit. „Ale teď, když přestávají téct peníze, začíná se všechno hroutit.“
Klíčovým symptomem krize je podle analytika chování Federální bezpečnostní služby. FSB přestává být nástrojem systémové kontroly a stává se predátorem, který požírá ostatní části státního aparátu. Od začátku války bylo zatčeno více než sedmnáct ruských generálů. FSB přitom stále agresivněji proniká do průmyslové výroby. To se týká především té vojenské.
Smart popisuje, jak funguje chráněný kruh. Nejziskovější firmou v Rusku je dnes Rostec, který vyrábí přibližně 80 procent zbraní používaných ve válce. Tržby firmy v roce 2024 vzrostly o 27 procent na přibližně 46 miliard dolarů, přičemž firma splnila 99,5 procenta obranných zakázek. Zatímco ostatní sektory ekonomiky skomírají a třetina Rusů podle analytika nemá dostatek peněz na jídlo, vojenská výroba zůstává zónou, kam plynou státní zdroje. Tam se také koncentruje moc lidí spjatých se zpravodajskými službami.
Problém je, že tento model vyžaduje stále větší zdroje, které Rusko jednoduše nemá. Na frontě situace není o nic povzbudivější. Rusko od začátku války přišlo o více než 1,3 milionu vojáků zabitých nebo zraněných. V prvním čtvrtletí letošního roku bylo podle Smarta zabito 25 tisíc vojáků. To znamená přibližně jeden každých pět minut. Denní přísun nových rekrutů přitom klesl z historických 1 200 na zhruba 800.
Ještě výmluvnější je vývoj „ceny za území“: v roce 2024 Rusko ztrácelo jednoho vojáka na každých 16 900 metrů dobytého území. Dnes je to jeden voják na 5 200 metrů. Náklady na každý územní zisk vzrostly od ledna do března o 556 procent. „To je číslo, z něhož se Rusko nikdy nevyhrabe,“ konstatuje Smart.
Symbolicky možná nejvýznamnější je signál z řad oligarchů. Když Putin nedávno vyzval podnikatelskou elitu, aby přispěla na financování války a federálního rozpočtu, odmítli. Pro Smarta je to klíčový indikátor, že lidé s penězi a informacemi začínají uvažovat, jestli se jim loajalita k Putinovi pořád ještě vyplácí.
Mezitím ruský státní rozpočet za pouhých 90 dní vyčerpal 121 procent plánovaného ročního schodku. Centrální banka plánovala inflaci ve výši čtyři procenta. Skutečnost je taková, že v domácnostech je inflace přes 13 procent. Výhledy na přebytek běžného účtu dosahují pouhých 10 miliard dolarů, což je pro ekonomiku vedoucí tak drahou válku zanedbatelná rezerva.
Příznačná je podle Smarta i scéna z východního Ruska, kde propukly protesty čínských dělníků, kterým nejsou vypláceny mzdy. „Protesty v Rusku jsou prostě nevídané,“ říká analytik. „Ale Rusko si nemůže dovolit zakročit, protože potřebuje Peking.“
Smart nepochybuje o tom, kam vývoj směřuje. Putinovy elity v armádě, zpravodajských službách i v podnikání si uvědomují, že systém spěje ke kolapsu. Každý z nich stojí před existenciální volbou, tedy čekat, až na něj přijde řada, nebo jednat. „Pokud víte, že vám mohou zaklepat na dveře, zkonfiskovat majetek a na celé roky vás zavřít, proč byste nechali Putina u moci?“ ptá se analytik.
Putin sám prý tráví stále méně času v Moskvě, žije v rytmu pozdního vstávání a nočních pracovních hodin a považuje se za cara, kterému přísluší rozhodovat o osudech jiných. Jenže carové, jimž dojdou peníze a ztrácejí věrné, nekončí dobře.
„Putinovy dny jako diktátora se rychle krátí,“ uzavírá Smart. „Ať si to přizná, nebo ne, to na věci nic nemění.“