Putinův nástupce se nesmí zastavit před hranicemi s Polskem, hlásá ideolog Dugin

Podle ruského ideologa Alexandra Dugina je třeba pokračovat v tažení na Ukrajině až do úplného vítězství. Vůdce Vladimir Putin sice dělá, co může, ale jeho nástupce bude muset být ještě rozhodnější a také změnit Rusko. To znamená zcela ho oddělit od Západu.

Dugin ve své dlouhé stati publikované na webu Katehon.com soudí, že v ruském vedení jsou lidé, kteří by byli nakloněni nějakému kompromisu ohledně války na Ukrajině.

„Ve skutečnosti bychom měli o zrádcích v plném smyslu ruského vedení mluvit velmi opatrně, a to pouze v případech, kdy něco víme jistě, nikoliv když o tom máme pouze určité podezření. V podmínkách války se takovými nálepkami nehází. Soudě podle úniků z Pentagonu je nepřítel příliš dobře informován o stavu věcí v samotném vedení ruské armády, než aby zde všechno bylo čisté. Ale tím by se měly zabývat jiné struktury speciálně k tomu určené, tedy kontrarozvědka,“ soudí Dugin.

Podle něj jsou v mocenských strukturách lidé, kteří jsou příznivci gorbačovsko-jelcinovského kursu sbližování se Západem a rádi by ukončili válku za každou cenu, jen o tom nemohou otevřeně mluvit. Ti takzvaně „odpovědní“ si prý uvědomují, že zastavit válku ve stavu, ve kterém je, je prostě nemožné. Západ je proti a Ukrajina taky. Mír by chtěli podle Dugina v Rusku teď jen zrádci a nepřátelé. Stěžuje si, že „proces patriotizace“ ve společnosti probíhá velmi pomalu.

„V blízké budoucnosti bude Rusko zřejmě čelit vážné zkoušce – protiofenzivě kyjevského režimu v jednom nebo několika směrech najednou. A zcela přirozeně zevnitř vlasteneckého proudu pravděpodobně dojde k symetrickému úderu na samotné Rusko. Jakmile útok ustojíme a odrazíme, proces patriotizace společnosti a plnohodnotných ideologických a politických reforem nabude jiného tempa. Je pravděpodobné, že podobně se zrychlí i naše vlastní ofenziva proti nepříteli. V důsledku toho bude v rozhodujícím roce 2023 určující obraz naší budoucnosti: jaké má být Rusko na dalším přelomu své historické existence,“ tvrdí hlasatel eurasianismu.

Putin podle Dugina zpomalil proces rozpadu země způsobený zahraničními agenty a „liberály“ a jeho vláda byla fází „skutečného vlasteneckého obratu“. Takzvané suverenity ruské euroasijské civilizace ale ještě nebylo dosaženo. Očekává se, že po pravděpodobném protiútoku kyjevských nacistů dojde „k očistě a obměně elit“.

Alexandr Dugin píše, že Putin je ve vztahu k ruskému politickému systému „absolutně a nekonečně svobodný“, ale současně vyjmenovává, v čem svobodný podle něj není:

“ ⁠– od zákonů geopolitiky a zejména od strategie Západu, který se zoufale snaží udržet unipolaritu a zbavit Rusko jeho postavení pólu multipolárního světa,

– stejně jako od struktury očekávání a hodnot širokých lidových mas

– a také z civilizační logiky samotných ruských dějin.“

Putin ovšem podle filozofa provádí zahraniční politiku, která reaguje na tlaky „geopolitického atlanticismu“.

„Putinovo postavení… je prakticky neotřesitelné…“ Ale ‚po Putinovi‘ – a s jakýmkoli nástupcem – to tak dle Dugina nebude: „Putinova moc bude stačit na to, aby kohokoli postavil na své místo. S tím se všichni smíří. Ale kromě toho bude postava tohoto ‚post Putina‘ mnohem méně svobodná v jednání, než je on sám… Zároveň je naprosto nemožné si představit, že by se hypotetický nástupce – ať už jím bude kdokoli – pokusil odchýlit od geopolitického kursu, od patriotismu a civilizační identity Ruska… Putin se teoreticky ještě může někde zastavit (i když je nepravděpodobné, že by mu to Západ dovolil), ale jeho nástupce se nebude moci zastavit nikde před hranicemi s Polskem.“

/

„Postputinovský“ prezident, míní Dugin, potřebuje sociálně orientované vlastenectví. Musí se provést reformy v stranickém systému a vládních strukturách. Musí vzít v úvahu, že Rusko má odlišné hodnoty a civilizaci než Západ. Putinův nástupce bude muset provést „kulturní reset pod ruským praporem“.

„Z toho můžeme vyvodit paradoxní závěr. Přesně tak dlouho, dokud bude v Rusku u moci Putin, je určitý druh dohody se Západem, zpomalující vlastenecké procesy v politice a ideologii, nadále možný. Západ si vůbec neuvědomuje, že jediný, s kým je ještě možné navázat vztahy, je sám Putin. Maniakální myšlenka na jeho odstranění, eliminaci, zničení svědčí o ztrátě kolektivního smyslu Západu pro realitu,“ tvrdí ideolog. S jeho nástupcem už to možné nebude. „Jediné, co bude moci dělat, je válčit se Západem až do vítězství a neomezovat, ale urychlovat vlastenecké reformy – možná ne po měkkém putinovském, ale po tvrdém (prigožinovském) způsobu.“

Právě chvála „prigožinovského“ stylu, tedy postupů Jevgenije Prigožina a jeho soukromé armády wagnerovců známé brutálními metodami, vzbudila pozornost. Prigožin dává najevo ambice na samostatný postup ve válce a je v konfliktu s vedením armády. Podpořit Prigožina a naznačovat, že Putin už zásadní roli dohrál, je od Dugina podle analytiků dost riskantní. Zároveň tím zřejmě jen nahlas řekl, co si krajní a prováleční ruští nacionalisté myslí.