Putinův přítel Usmanov chce pryč ze sankcí EU. Za miliardáře lobbuje jeho rodný Uzbekistán

Vladimir Putin a Ališer Usmanov v roce 2015 (Profimedia)

Vladimir Putin a Ališer Usmanov v roce 2015 | FOTO: Profimedia

Ruský miliardář Ališer Usmanov, který je označován za jednoho z nejbližších Putinových oligarchů, se snaží vymanit ze sankcí, jež na něj uvalila EU letos v únoru. Na jeho stranu se teď postavil jeho rodný Uzbekistán. Chce mu poskytnout právní podporu, pokud Evropská unie sankce nezruší. Usmanov je přitom v posledních měsících vyšetřován německými úřady pro podezření z praní špinavých peněz a z daňových úniků ve výši milionů eur. Pokud by byl odsouzen, hrozil by mu v Německu vysoký trest odnětí svobody.

Ališer Usmanov je jedním z nejbohatších Rusů, loni byl podle časopisu Forbes 99. nejbohatším podnikatelem na světě. Jeho majetek byl před začátkem války na Ukrajině odhadován na více než 18 miliard dolarů. V únoru a březnu po uvalení sankcí však přišel o nemovitosti, jachty a letadla v hodnotě několika miliard.

Mychajlo Podoljak (Profimedia)

V centru pozornosti se po zabavení jeho majetku v Evropě ocitla především 150metrová jachta Dilbar, která kotvila v hamburském přístavu. Loď, kterou oligarcha pojmenoval po své matce, má údajně hodnotu až 800 milionů dolarů.

Německý problém ruského miliardáře

Usmanova již několik měsíců vyšetřují německé kriminální a daňové úřady ze Severního Porýní-Vestfálska a Bavorska. Podnětem k vyšetřování bylo několik oznámení bank o podezření na praní špinavých peněz. V souvislosti s tím také vyšetřovatelé minulý týden prohledali pobočky švýcarské banky UBS ve Frankfurtu a Mnichově.

Podle zjištění bavorské rozhlasové stanice Bayerischer Rundfunk kromě toho vyšetřovatelé předpokládají, že Usmanov mohl mít povinnost platit daně za své obchodní transakce v Německu, kde od roku 2014 opakovaně dlouhodobě pobýval. Podle všeho se nejedná pouze o daň z příjmu, ale také o dědickou a darovací daň, protože Usmanov převedl v té době část svého majetku na příbuzné.

Pokud se to prokáže, mohly by Německu vzniknout daňové nároky v řádech milionů. V případě odsouzení by to mohlo pro Usmanova znamenat vysoký trest odnětí svobody, píše konsorcium investigativních novinářů OCCRP.

V září provedla německá policie razii ve více než dvou desítkách jeho nemovitostí v Německu. K nejluxusnějším patří vila, která se rozkládá na 4500 metrech čtverečních v lukrativní lokalitě u jezera Tegernsee v jižním Bavorsku. Ta byla hlavním sídlem Usmanova v Německu a právě zde našla policie také čtyři Fabergého vejce. I když jsou údajně falešná, přesto by stála desítky tisíc dolarů, napsal web Luxury launches.

Bohatství z igelitových tašek

69letý Ališer Usmanov pochází z městečka Chust na východě Uzbekistánu. Vyrůstal v Taškentu, kde jeho otec působil jako státní zástupce. Ališer se později přestěhoval do Moskvy, kde vystudoval mezinárodní práva. Po návratu do tehdejší Uzbecké SSR byl v srpnu 1980 zatčen a odsouzen na základě obvinění z podvodu, korupce a krádeže státního majetku, včetně vydírání armádního důstojníka. V uzbeckém vězení strávil šest let.

O třicet let později, v červenci 2000, bylo jeho odsouzení zrušeno Nejvyšším soudem Uzbekistánu, který rozhodl, že „původní odsouzení bylo nespravedlivé, žádný trestný čin nebyl nikdy spáchán a důkazy byly vykonstruované“. Tuto verzi událostí zpochybnil Craig Murray, britský velvyslanec v Uzbekistánu v letech 2002-2004. O působení Usmanova a jeho vztahu k Putinovi napsal dvě oficiální zprávy, které později britská vláda odmítla zveřejnit, připomněl v roce 2007 The Guardian. Usmanovova agentura pro styk s veřejností se také údajně pokusila odstranit zmínku o jeho odsouzení a uvěznění z Wikipedie.

()

Dolarovým milionářem se stal Usmanov už před rozpadem Sovětského svazu. Zbohatl díky tomu, že na konci 80. let založil společnost Agroplast, která vyráběla igelitové tašky. Koncem 90. let byl Usmanov generálním ředitelem Gazprom Invest Holdings, dceřiné společnosti ruské státní plynárenské společnosti Gazprom, která se zabývala investicemi. Řídil ji více než deset let, ze společnosti odešel až v roce 2014. Ve stejném roce prodal svůj podíl ve Facebooku, do kterého investoval v roce 2009 přes 900 milionů dolarů.

V roce 2006 koupil ruský deník Kommersant, z nějž se poté stalo médium loajální vůči Kremlu. Vlastní také většinový podíl v druhém největším ruském telefonním operátorovi MegaFon. Spoluvlastní ruskou doménu Mail.ru a ruskou sociální síť VKontakte, investoval do čínského Xiaomi, ale i do Applu, Twitteru či LinkedInu. Do roku 2018 vlastnil také podíl v britském fotbalovém klubu Arsenal.

„Jsem hrdý na to, že znám Putina“

Usmanov je znám svým výrokem: „Jsem hrdý na to, že Putina znám, a to, že ho všichni nemají rádi, není Putinův problém. Nemyslím si, že svět měl rád Trumana po Nagasaki.“

Miliardář od léta spolupracuje se svými právníky na zrušení některých sankcí EU. V květnu podal odvolání k Evropskému soudnímu dvoru. Podle Financial Times chce nyní poskytnout Usmanovovi právní pomoc pro případnou soudní žalobu proti Bruselu i Uzbekistán, pokud Unie žádosti o zrušení sankcí zamítne. Velvyslanectví Uzbekistánu ve svém prohlášení údajně uvedlo:

„Ališer Usmanov je jedním z nejznámějších občanů Uzbekistánu. Jeho činy slouží jako příklad a jeho velkorysost a dobrá vůle jsou předmětem obdivu našich krajanů. Je těžké určit oblasti, ve kterých pan Usmanov své vlasti nepomohl.“

Novinář Marc Filippino v podcastu deníku Financial Times postoj Taškentu komentoval takto: „Uzbečtí představitelé tvrdí, že sankce omezily miliardářovu možnost investovat část svého jmění v rodné zemi. EU si přeje užší vztahy s Uzbekistánem, ale existují obavy, že zrušení sankcí proti Usmanovovi by mohlo otevřít debatu o zrušení sankcí proti dalším ruským oligarchům s dvojím občanstvím.“

Obcházení protiruských sankcí?

Oligarchové typu Usmanova jsou velmi úzce napojení na režimní elitu současného vedení Uzbekistánu, podotýká analytik Asociace pro mezinárodní otázky Pavel Havlíček. V tomto případě se podle něj Usmanov zjevně pokouší využít momentální příznivé situace k odlehčení zátěže na svém ruském byznysu přes neutrální Uzbekistán.

Vladimir Putin (ČTK)

„Taškent lobbuje za Usmanova z ekonomických, respektive politických důvodů, nikoli z důvodu jeho charitativní činnosti. Přispívání na charitativní, společenské či infrastrukturní projekty se v regionu považuje za nutnost pro každého politického činitele, nicméně vyvozovat výhradně z nich oblibu tak vysokou, aby jen kvůli ní režim jednal na evropské úrovni, mi nepřijde pravděpodobné. Nakolik ale bude Uzbekistán skutečně ochotný jít kvůli Usmanovovi (případně dalším podobným oligarchům) do otevřené konfrontace se Západem, v tuto chvíli nedokážu odhadnout,“ konstatuje Havlíček pro HlídacíPes.org.

Středoasijským státům podle analytika velmi záleží na tom, aby se nedostaly ještě více do pozornosti Západu a pod negativní dopad sankcí uvalených na Rusko. „V této souvislosti bychom si alespoň prozatím měli udržet spíše zdrženlivější přístup, minimálně do momentu, než by případně došlo k efektivnímu odhalení schémat obcházení západních sankcí přes tyto země. Usmanov nemusí být, a podle mého odhadu ani nakonec nebude, jediným konkrétním zlomovým bodem, na kterém vztahy EU-Uzbekistán budou záviset. Spíše představuje jeden z případů, na kterém se potenciální turbulence může zrychlit,“ myslí si Pavel Havlíček.

Uzbecká politika je podle něj ryze pragmatická. „Relativní otevřenost Západu je vyvolaná nutností hledat nové ekonomické a politické partnery, nikoliv nějakým trvalým vnitřním hodnotovým obratem země, na který se Západ musí dívat velmi kriticky. Velmi intenzivní diplomatická jednání vede Uzbekistán i s dalšími významnými hráči. Evropská Unie a Západ jako celek jsou partnerem důležitým, ale zdaleka ne jediným. Nicméně mají svůj konkrétní vliv na poměry v Uzbekistánu, který by měly západní země aplikovat v případě, že bude docházet například k masovému obcházení západních sankcí proti Rusku,“ podotýká.

Rodinný byznys

Ze sankčního seznamu EU byla v září vyškrtnuta Usmanovova sestra Saodat Narzieva, která byla zařazena mezi řadu příbuzných ruských úředníků a oligarchů v dubnu. Narzieva je gynekoložka a porodní asistentka v porodnici v Taškentu. Její jméno je spojeno s účty banky Credit Suisse, které se objevují v projektu Suisse secrets, tedy úniku dat týkajících se 30 tisíc klientů švýcarské banky.

Podle dokumentů v projektu mělo být 27 účtů u Credit Suisse, na nichž byla Narzieva uvedena jako skutečný majitel, otevřeno v letech 2004 až 2014. Na šestnácti z nich byla jako kontaktní osoba uvedena Usmanovova holdingová společnost USM, která se zabývá kovy, těžbou a telekomunikacemi. Na největším z účtů bylo podle zjištění deníku Guardian v roce 2011 téměř 1,9 miliardy švýcarských franků, na dalších dvou až 1,3 miliardy švýcarských franků a 460 milionů švýcarských franků v roce 2014.

Zatímco několik účtů bylo do roku 2016 uzavřeno, předpokládá se, že přibližně osmnáct z nich bylo v posledních letech stále aktivních. Všechna aktiva byla vedena na podnikatelských účtech, z nichž některé jsou pravděpodobně spojeny s offshorovými společnostmi, píše Guardian.

Tomio Okamura a Andrej Babiš (ANO)  (ČTK)

Vyškrtnutí Narzievy ze sankčního seznamu mohlo Usmanovovi současnou situaci usnadnit. „V Uzbekistánu a v regionu Střední Asie obecně je dost běžné, že se rodinní příslušníci elity podílejí na byznysových i politických aktivitách. Velmi dobře to bylo viditelné v případě rodiny prvního prezidenta Kazachstánu Nursultana Nazarbajeva a jeho dcer a zeťů. Pokud by EU zrušila sankce pouze na Usmanova nebo jiného jednotlivého člena, je jen velmi obtížné si představit, že by toho rodina jako celek ekonomicky nevyužila,“ říká Pavel Havlíček.

„Zároveň ale předpokládám, že přes nepříjemnosti související se sankcemi, jako je omezení cestování, zmrazení účtů a podobně, si tito lidé dokáží svá osobní ekonomická aktiva a majetky uchránit jiným způsobem,“ dodává.

Aktuální sankční seznam EU zahrnuje 1206 ruských jednotlivců a 108 organizací. V polovině září byl prodloužen na dalších šest měsíců, dalším termínem pro obnovení či přehodnocení individuálních sankcí je 15. březen 2023.