FOTO: wikimedia.commons
KOMENTÁŘ / Starý bývalý agent KGB Putin ví, jak ovlivňovat názory. Ale mezi realitou a informacemi, které k nám doputují, existuje ohromný rozdíl. Jedinou nadějí ruského prezidenta, jak se nedat zničit svým válečným ukrajinským fiaskem, je zmást veřejné mínění. To ale nic nemění na faktu, že celé toto vojenské dobrodružství je pro pro něj obrovská katastrofa.
„Přesvědčit jiné, méně kompetentní osoby, že tvá vize reality je pravdivější než ta jejich. Předložit alternativní důkazy a manipulovat dojmy. Pak se i ten nejzarytější odpůrce přesvědčí o tom, že den je noc a noc je den,“ píšou američtí analytici o praktikách ruských, a vlastně všech tajných služeb. Potíž je v tom, že i ruský prezident, sám bývalý agent tajné služby, propadl sebeklamu, že mezi slovy a skutečností neexistuje žádný rozdíl. Když narazil na realitu, jde mu už jen o to, zachránit svůj odkaz. A sám sebe.
Na Ukrajinu už poslal bojovat stovky tisíc mužů, ale tvrdohlavý národ se mu nedal. Ruský prezident teď řeší problém, jak prodat svou porážku na Ukrajině mezinárodní veřejnosti, a především Rusům samotným. Výše zmíněná zpráva hovoří o tom, že se uchýlil k osvědčenému receptu – zasít pochybnosti. A do jisté míry se mu to i podařilo. A to i díky útoku Hamásu na Izrael.
„Rusko téměř odvrátilo pozornost Západu (od Ukrajiny, pozn. red.) a pak došlo na zasévání pochybností. Ruské zdroje přivedly zákonodárce k myšlence, že USA a Západ si teď budou muset vybrat, koho podpoří. Přestože jde o nesmysl, netrvalo dlouho, a američtí politici se rozdělili přesně podle této linie,“ uvádí komentátoři s tím, že i když vojenské sklady v USA přetékají zbraněmi i střelivem, a mohly by snadno podpořit Ukrajinu i Izrael, američtí zákonodárci spolkli návnadu i s navijákem.
Američtí analytici pokračují v argumentaci a zdůrazňují enormní ruské ztráty na bojištích, jež se stala symboly ukrajinské efektivity. Bitvy o Kyjev, Vuhledar, Bachmut a Avdijivku stály Rusko desítky, v součtu až stovky tisíc mužů, včetně takřka kompletních vycvičených elit, a tisíce kusů vojenské techniky.
Komentátoři de facto poukazují na to, že ruský prezident je hazardní hráč, který již ztratil příliš mnoho, než aby mohl přestat sázet. Namísto toho si objednává stále nákladnější drinky a za bídnou cenu prodává stále více majetku, aby měl na žetony. I to je ovšem poněkud ošidný názor, protože ideologická sázka na hodnoty budoucnosti se zpravidla ukázala jako mylná.
Putin bezesporu na Ukrajině nevyhrává. Na otázku, kolik lidí ale tento mocichtivý psychopat stáhne do hrobu s sebou, respektive, že jich stáhne s sebou tolik, kolik bude moci, ani autoři této skvělé analýzy reagovat nemohli. Správně nicméně poukázali na to, že Rusko, s prominutím, „žvaní“ tak moc jenom proto, že mu teče do bot.
