Rád napíšu album „Promiň, Andreji“, zatím mě k tomu ale Babiš nepřesvědčil, říká písničkář Klus a dodává, že ani on rezignovat nebude

Písničkář Tomáš Klus vydal před říjnovými volbami do poslanecké sněmovny protestní album ČAUČESKU. „Hořím už příliš dlouho. Zaplanul jsem v dobách, než vstoupil Andrej Babiš do politiky, a stále to trvá. Už bych chtěl v klidu skočit do vody a zaplavat si,“ řekl Klus. Na nabídku společné kávy s Babišem nikdy nekývl, podobně, jako nikdy neuhnul v ostré kritice vůči jeho osobě.

Klusovo album ČAUČESKU nese osm protestsongů, které se vymezují proti chování Andreje Babiše a Miloše Zemana, tedy proti duu „Zembiš“. Na albu spolupracoval například Jiří Burian alias Kapitán Demo, investigativní novinář Jaroslav Kmenta nebo Tomáš Břínek (TMBK). Samotný název alba je parafrází pořadu Andreje Babiše, který v něm lidi takto podobně zdraví. „Podle mě to za hranou není, pouze jsem přistoupil na stejnou hru,“ uvedl Klus pro deník FORUM 24.

Jaké pocity a emoce ve vás deska ČAUČESKU vyvolává?
Psal jsem to jako svůj poslední výkřik. Ne zoufalý, protože „já nikdy neodstúpím, nikdy!“. Už jsem ale vyčerpal všechny svoje schopnosti a možnosti. Do aktivní politiky vstupovat nechci, tak jsem vystřílel, co jsem mohl.

A jaké z toho mám pocity? Doufám, že to bude plakát na ohradě, okolo kterého budeme za půl roku chodit. On už bude za tu dobu pěkně potrhaný a opršený a my si řekneme: „Jé, to bylo šílený. To byla kocovinka, panečku. Ale naštěstí už to smyl déšť.“

Stále v sobě mám naději, že zpozorníme vůči politice, protože právě politika vytváří náš denní život. Ale zatím indicie nejsou úplně pozitivní.

Říká se, že kdo chce zapalovat, musí sám hořet. Nejen názvem alba, ale i například názvy některých písní (Dirigent, Život je Bečva…), jste dal najevo, že vy hoříte. Nepřipadají vám ale některé asociace už trochu za hranou?
Za hranou je celá naše situace. Každá akce vzbuzuje reakci a já pouze reagoval. Nikdy jsem neřekl nic vulgárního, nikdy jsem nezaútočil pod pás. Podle mě to za hranou není, pouze jsem přistoupil na stejnou hru.

Já už hořím příliš dlouho. Zaplanul jsem v dobách, než vstoupil Andrej Babiš do politiky, a stále to trvá. Už bych chtěl v klidu skočit do vody a zaplavat si. Nebo se jen svobodně nadechnout…

Na albu s vámi spolupracoval investigativní novinář a spisovatel Jaroslav Kmenta, který písně proložil texty opřenými o fakta. Jak nápad spolupracovat s Kmentou přišel?
Jarda je pro mě investigativec číslo jedna a jeho texty mám ohromně rád. Jeho schopnost a přednost je v tom, že umí popsat velmi nepříjemné věci tak, že si článek nebo knihu chcete přečíst do konce. Já jsem velký chaotik a on je pro mě vzor toho, jak pracovat kontinuálně, systematicky a prakticky. Jsem jeho velký fanoušek, a když jsem chtěl desku vydat, tak bylo jasno.

Hudba přináší emoce, ale ve společnosti už máme emocí příliš a hlavně, emoce nejsou stabilní základ. Tím jsou pro mě fakta a mistrem faktu je právě Jarda. Původní plán byl takový, že Jarda mi měl poslat opěrné body a ty by namluvili moji kamarádi. Ono to ale nefungovalo tak, jak jsem si představoval. Chyběla tomu autenticita a přirozenost. Jarda tedy kývnul na to, že se do nahrávání zapojí. Bál se, že to celé bude muset odrapovat. Bylo to vtipný. On byl podle jeho slov ve studiu poprvé a vše si „investigativně“ fotil a ptal se, který čudlík je na co.

Když jste album připravoval, tak shodou okolností Jaroslav Kmenta pracoval na své nové knize Babišovo Palermo I. On svůj rukopis dal první přečíst své manželce a dceři. Kdo písně z alba slyšel jako první u vás a jaké byly reakce?
První velká „cenzorka“ je moje žena. To máme s Jardou stejný. A poté se to zhruba ve stejnou chvíli dostalo do rukou mému manažerovi. Oba se shodli na tom, že politických písní už je moc, ať neblbnu a dělám něco normálního. Ale takhle to u mě nefunguje. To, co mnou nejvíce cloumá, ze mě i „leze“. Takže já postupně chodil s dalšími a dalšími písněmi a oni to pak už ani poslouchat nechtěli.

Na to konto jsem i tak trochu protestně zareagoval, že mě chce někdo, v uvozovkách, odvádět od nedokončeného boje. Takže jsem si řekl, že to prostě vydám. Pro Andreje Babiše a Miloše Zemana mám asi o jednu píseň víc, než pro svoji vlastní ženu. Takže její reakce v závěru byla: „Jestli ti to pomůže, tak to udělej.“ A pomohlo mi to, protože si v klidu mohu říct, že jsem udělal pro změnu situace vše, co jsem udělat, v rámci svých možností, mohl. 

Už jste na to narážel. Říkal jste, že do aktivní politiky vstupovat nechcete. Ale přišla například nabídka od nějaké strany na spolupráci?
Nabídky přišly a bylo jich několik. Přišly dokonce i od stran, se kterými sympatizuji. Všem jsem ale řekl stejný argument. Nemyslím si, že je dobré, aby lidi volili stranu podle toho, že ji volí jejich oblíbenec. To je podle mě papouškování. Ať si lidi volí, koho chtějí, musí ale mít svoje vlastní stanovisko.

Bylo by taky dobré začít mluvit bez zášti o tom, koho volíme. Všiml jsem si, že napříč naší společností panuje fenomén nemluvit o tom, koho chceme volit. To je podle mě chyba. Pak nastává často to takříkajíc „hodíme to tomu, jehož billboard cestou potkáme“. Demokracie je o osobní zodpovědnosti. Prázdných floskulí už tu bylo dost.

Dostal jste na album nějakou zpětnou reakci od Andreje Babiše nebo Miloše Zemana? Nebo od jiných politiků?
Ne, nikdy jsem to tak neměl a ani jsem to nečekal. PR tým Andreje Babiše je natolik schopný, že se do toho raději nepouštěl. Kdyby to bylo na Babišovi, tak by mi asi někde na tiskovce nasolil, to se ale nestalo. S Babišem jsem v nějakém slabém kontaktu byl, když jsem na něj začal na začátku jeho politické kariéry upozorňovat. On mě na to konto pozval na kafe. Říkal mi, abych na něj nebyl zlý a že nic zlého neprovedl. Já ho tenkrát přirovnával k Bohušovi z Dědictví aneb Kurvahošigutentag, jak říká „A teď si vás kúpim všechny“. Takže jsem tu svou masáž tenkrát na tři měsíce přerušil, ale Babiš pak koupil Mafru a bylo vymalováno. To byl náš poslední kontakt.

Jak to probíhalo? Kontaktoval vás a zeptal se, jestli si s ním dáte poobědovou?

Kontaktoval moji tehdejší manažerku. Původně tam bylo ještě hraní na narozeninách. Bylo vcelku jedno, kolik si za to vezmu a jestli mám čas. Na kávu jsem nekývl, řekl jsem mu, že se s politiky nescházím.

Když to srovnáte s deskami, které jste vydal dřív, jaký má deska úspěch co do prodeje/stahování?
Já se přiznám, že nevím. Tyhle věci nesleduji, protože na nich nelpím. Pro mě nejhezčí a nejdůležitější je proces tvorby a vyjádření pocitů. Pak ještě sdílení v rámci koncertů. Víc neřeším, nemám na to čas. O to víc pak lituji manažera, který se mnou pracuje.

Celkově nechci přinášet řešení, já chci pouze poukazovat na danou problematiku. Pokud nebudeme reagovat na věci, které kolem nás rezonují, tak nás sežerou. Na to jsem chtěl poukázat, a jestli se to stahuje nebo jaký to má finanční úspěch, já nesleduji.

Plno lidí si umí stěžovat a kritizovat, když ale dojde na lámání chleba, tak ruku k dílu nepřidají. Jak tohle vnímáte vy ve vztahu například k volbám, které nás čekají?
Nechci nikomu sahat do svědomí, ani nikoho kritizovat. Ale celkově si myslím, že tahle nedůslednost nás vždy historicky stála svobodu. Komunismus by také nebyl takové zvěrstvo, kdyby se mu nerozhodla sloužit taková masa lidí. Důslednost znamená, že existuje rovnítko mezi tím, co cítím a co dělám. Jedna vlna „protestu“ nestačí, je to na důslednosti nás všech. Já se velmi rád omluvím, když zjistím, že Andrej Babiš to tu s námi myslel celou dobu dobře a od korupce nás zachránil. Rád se mu omluvím a složím mu album „Promiň, Andreji“, zatím mě ale nepřesvědčil.

Co byste Čechům popřál?
Popřál bych každému jednotlivci, aby si uvědomil, že je nesmírně důležitou součástí celku, že je výjimečnou bytostí, která nemá obdoby. Popřál bych nám, abychom našli opět sílu společně komunikovat. Když si tohle uvědomíme, tak nám dojde i to, kdo a co je srdce Evropy. Jsme malý národ velkých lidí a neměli bychom na to zapomínat.