Historik a ukrajinista David Svoboda, ukrajinistka Lenka Víchová, publicistka Alexandra Alvarová a bývalý tiskový mluvčí Delegace EU v Kyjevě David Stulík reagovali otevřeným dopisem na článek předsedy Poslanecké sněmovny Radka Vondráčka z hnutí ANO Spravedlnost na stopě Vlasovců, který vyšel v neděli 5. července na stránkách všech mutací regionálního Deníku.cz. Autoři považují Vondráčkův text za lživý, nekompetentní a opakující dezinformace současného ruského režimu. Text dopisu zveřejňujeme v plném znění.
Dne 5. července tohoto roku si předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Mgr. Radek Vondráček v Deníku.cz opožděně připomněl výročí konce druhé světové války na Moravě. Svou glosu nazval Spravedlnost na stopě Vlasovců. Vondráček se v ní jménem Valachů a východních Moravanů ohlíží za událostmi konce války, přizdobené očerňováním „vlasovců“ (a samozřejmě „banderovců“), jimž přisuzuje zodpovědnost za vypálení Javoříčka, Ploštiny a jiných míst v oblasti, kde v posledních měsících a týdnech války působili partyzáni. Za svědka si bere nálezy mimořádných lidových soudů, vzešlých z autoritářských postupů londýnské vlády, a s realizací retribučního soudnictví, jímž bylo pošlapáno právo na řádný proces, se tento vysoký ústavní činitel podle všeho plně ztotožňuje.
Ztotožňuje se i s paušalizujícími závěry komunistické historiografie, připisující uvedené zločiny vlasovcům, ačkoli 1. divize ROA se tou dobou nacházela stovky kilometrů daleko a do Čech vstoupila 24. dubna. Netřeba dodávat, že „banderovci“ se nacházeli ještě dále.
Prameny zmiňující vlasovce jako pachatele těchto vražd se opírají o lidovou představivost. Je to nicneříkající, zato o to více zneužitelný pojem. Věděli to i komunisté, kteří infiltrovali bezpečnostní aparát předúnorového Československa a směšováním „vlasovců“, „banderovců“ a dalších antikomunistů v jeho situačních zprávách si uměli dobře posloužit. Dobře věděli, proč antikomunistu Stepana Banderu označovat za slouhu Němců, ačkoli ten odmítal spolupracovat jak s nacisty, tak s lidmi generála Vlasova. Jedněm totiž záleželo jen na německém impériu, druhým na velkém Rusku, těm i oněm překážela nezávislá Ukrajina.
Těmito základními informacemi by měl být vybaven každý český politik, který si nárokuje právo zastupovat občany své země a zastupovat republiku navenek. O úmyslech pana Vondráčka, jenž si jako předseda dolní komory parlamentu v této složité vnitřní i mezinárodní politické i ekonomické situaci našel čas na témata, která živí ruskou vnitřní i mezinárodní politiku, můžeme jen spekulovat. Jisté je, že svou krátkou obžalobou propojil dva vzájemně neslučitelné fenomény, které mají společnou jen jednu věc: vadily Stalinovi a dnes vadí Putinovi.
Bylo by omylem domnívat se, že svou reakcí chceme hájit čistý štít vlasovců nebo „banderovců“. Ti jsou již historickou minulostí. Starost nám dělá štít České republiky, která v nejvyšších ústavních funkcích strpí lidi opakující dezinformace současného ruského režimu. Stejně jako i žurnalistika, která poskytuje těmto nehoráznostem volné pole působnosti.
Podepsáni:
David Svoboda, historik
Lenka Víchová, ukrajinistka
Alexandra Alvarová, publicistka
David Stulík, bývalý diplomat na Ukrajině