Radkin Honzák: Hlavu státu bych umístil do Malešic

Radkin Honzák (Radkin Honzák / se souhlasem)

Radkin Honzák | FOTO: Radkin Honzák / se souhlasem

Když jsme v redakci přemýšleli o někom s dlouhou pamětí, kdo by zavzpomínal na prezidenty svého života, padla volba na renomovaného psychiatra Radkina Honzáka. Jednak se tento náruživý konzument kultury pravidelně dělí se čtenáři Týdeníku FORUM o svá doporučení na zajímavé knížky a divadelní představení, jednak se dlouhodobě zabývá psychopatickými osobnostmi české historie i současnosti, což, jak se ukázalo během povídání, byla pro zvolené téma skvělá výbava. 

Když jsem vás žádal o rozhovor, s odpovědí jste mi poslal báseň INVENTURA: „Životem pohlížím nazpátek/A mám poctivě říct kolik:/Potkal jsem pět malých prasátek/ A prezidentů dvakrát tolik.“ Tu básničku jste vystřihl z voleje? Přímo pro mě?

Kdepak, tu jsem napsal pro život. Lubomír Houdek z Galénu došel dokonce tak daleko, že mé verše otiskl.

Veršujete, že jste přežil deset prezidentů. Není to příliš?

Kdepak. Hácha, Beneš, Gottwald, Zápotocký, Novotný, Svoboda, Husák, Havel, Klaus a Zeman. Přesně deset.

Máte pravdu, já zapomněl na Háchu. Zjevně i on byl prezidentem zapomnění – anebo k zapomnění.  Vyškolil jste mě hned na začátku.

Přece bych vám nelhal.

Už vnímáte ten předvolební mumraj a nekonečné diskuse, kdo má větší šance, zda fízl, generál, anebo žena?

Tématem volby je menší zlo, tak uvidíme, co se stane.

Vy osobně už jste si kandidáty vyhodnotil?

Měl jsem dlouhý rozhovor s generálem Pavlem. Přijde mi sympatický, umím si představit takového prezidenta.

Jako psychiatrovi vám stačí mediální obraz, anebo potřebujete „sezení“?

Mám naprosto přesně jasno v tom, co nechci. Bohužel, jedna z těch věcí, zřejmě neodstranitelných, je Pražský hrad. Češi idiotsky zachovali sídlo českých králů pro prezidenty demokratické země a vzhlíží k nim jako k monarchům. Na lidi, kteří se ocitnou v jeho útrobách, působí mytické vlivy, to je úplně jasné. Já bych prezidentskou kancelář umístil do Malešic.

S tím souhlasím. Kdysi jsem dělal rozhovor s Ivo Mathém, bývalým kancléřem Václava Havla, vzal mě ve své pracovně k oknu s tím šíleným výhledem na Prahu a povídá: „Tady přece zblbne úplně každý. Snadno sami sebe přesvědčíte, že ti tam dole jsou vaši poddaní.“

O tom psal už…

Přečetli jste část exkluzivního obsahu pro předplatitele Týdeníku FORUM

Pokračujte dál ve čtení přihlášením do čtenářské zóny. Online verze článku je dostupná pouze pro předplatitele digitální verze předplatného.