Předseda strany PRO a poslanec za hnutí SPD Jindřich Rajchl FOTO: Pavel Hofman / FORUM 24
FOTO: Pavel Hofman / FORUM 24
KOMENTÁŘ / Jindřich Rajchl se rád představuje jako právník a často tak o sobě hovoří, když chce protivníkům naznačit, že by si na něj měli dávat pozor. O to pozoruhodněji působí jeho nejnovější výrok k projednávání kompetenční žaloby prezidenta Petra Pavla u Ústavního soudu.
„Petr Pavel nemůže v žádném případě odejít od Ústavního soudu jako vítěz. Buď soud jeho žalobu odmítne, nebo mu vyhoví a pak potvrdí, že není nezávislý a že mu jde na ruku. Jeho prohra to ale bude tak jako tak,“ oznámil poslanec parlamentu, který do sněmovny pronikl jako předseda marginální strany PRO v nepřiznané koalice s Okamurovým SPD.
Přeloženo do srozumitelné češtiny. Pokud Ústavní soud rozhodne podle Rajchlových představ, je všechno v pořádku. Pokud rozhodne jinak, není nezávislý. To není právní argument. To je předem připravený manuál pro zpochybnění jakéhokoli rozhodnutí, které se politicky nehodí.
A Rajchlovi podporovatelé pochopili zadání dokonale.
„Pokud mu ÚS dá za pravdu, tak bychom měli my jako občané vyjít konečně do ulic,“ píše jedna z diskutujících. Jiný příznivec dodává: „Dá se i věřit povídačkám, že rozhodnutí soudu je už i připravené.“ A další přisazuje: „To je jasný, že mu půjdou na ruku, když je jmenoval a má tam své kámoše. Soudům už nelze věřit.“
Přesně takhle vypadá rozkládání důvěry v instituce v přímém přenosu. Nejprve politický lídr oznámí, že jeden z možných výsledků soudního řízení bude automaticky důkazem podjatosti soudu. Následně jeho příznivci začnou spekulovat o předem připravených rozsudcích, kamarádských vazbách a neschopnosti justice rozhodovat nezávisle.
Samozřejmě, každý občan má právo kritizovat soudní rozhodnutí. V právním státě je to normální. Jenže tady se nebavíme o kritice konkrétního verdiktu. Rajchl zpochybňuje legitimitu rozhodnutí ještě předtím, než vůbec padne. Fakticky říká, že jeden z možných výsledků nemůže být produktem nezávislého rozhodování soudu.
Právě zde vyvstává nepříjemná otázka. Je něco takového slučitelné s profesní odpovědností advokáta? Advokát nemusí souhlasit se soudy, to je jasné. Nemusí souhlasit ani s Ústavním soudem. Ale od člověka, který se neustále dovolává své právnické kvalifikace, by bylo možné očekávat alespoň elementární respekt k principům právního státu. Tedy i k tomu, že soud rozhoduje podle svého právního názoru, nikoli podle přání politiků.
Pokud někdo předem tvrdí, že rozhodnutí ve prospěch jedné strany je automatickým důkazem neobjektivity soudu, nevystupuje jako obhájce práva. Vystupuje jako politik připravující své publikum na to, aby neuznalo výsledek řízení.
Nabízí se tedy otázka, zda by podobné Rajchlovy výroky neměly už konečně začít zajímat Českou advokátní komoru. Ne kvůli politickým názorům. Ale kvůli tomu, že důvěra v nezávislou justici patří mezi základní pilíře právního státu. A advokát by měl být jedním z těch, kdo ji chrání, nikoli mezi těmi, kdo ji systematicky podkopávají.
Jindřich Rajchl má samozřejmě právo na svůj názor. Stejně tak má ale veřejnost právo položit si otázku, zda člověk, který se tak rád ohání svou profesí právníka, právě nepřekročil hranici mezi kritikou a otevřeným zpochybňováním důvěry v soudní moc. To tady v historii už dvakrát bylo. Jednou v hnědém, podruhé v rudém podání. Které je Rajchlovi bližší?
