Někteří evropští vůdci si po těsném vítězství Alexandera Van der Bellena v rakouských prezidentských volbách oddechli. Tím ale problémy, se kterými se současná Evropa potýká, a které se promítají do dramaticky se měnících nálad veřejnosti, nezmizí. Volby naopak vyslaly další zřetelný signál, kudy se veřejné mínění v evropských zemích ubírá.

Nelze zavírat oči před tím, že na tento vývoj má podstatný vliv, jakým způsobem evropské elity řeší migrační krizi. V kombinaci s nárůstem hrozeb islámského terorismu a z toho vyplývající zhoršené bezpečnostní situace se mnozí lidé cítí ohroženi a vyžadují po politicích adekvátní kroky. A pokud je nenacházejí u tradičních politických reprezentací, poohlížejí se po radikálnějších alternativách.

[ctete]60329[/ctete]

Volba menšího zla

V jakých kulisách se prezidentské volby odehrávaly? Rakousko (na rozdíl od České republiky) skutečně pociťuje dopady migrační vlny. Na počet obyvatel tu požádalo o azyl víc běženců, než v Německu. Jelikož eskalující situace začala přesahovat možnosti státu, vláda přitvrdila kurz. Podporovala uzavření balkánské cesty, stanovila roční kvóty pro příjem azylantů a zpřísňuje kontroly na italských hranicích.

Pro mnohé však už bylo příliš pozdě, proto volili Norberta Hofera. Jiným zase přísnější kurz nevyhovoval a raději dali v prvním kole hlas „zelenému“ kandidátovi, který se vstřícnějším postojem vůči migraci nijak netajil.

Voliči tak dali před tradičním mainstreamem přednost představitelům krajních poloh levicového a pravicového spektra. V rozhodujícím druhém kole potom často jen upřednostňovali menší zlo. Skoro polovině voličů Van der Bellena a každému třetímu voliči Hofera šlo především o to, aby zabránili zvolení druhého kandidáta.

Rakouské výsledky jsou těsné, což jen podtrhuje ostrou polarizaci společnosti. Nemohou však být překvapivé, jelikož kopírují vývoj veřejného mínění. Tři čtvrtiny Rakušanů si podle nedávných průzkumů myslí, že současná migrační vlna přináší zemi víc negativ než pozitiv. Polovina z nich považuje masové přistěhovalectví za ohrožení vlastního blahobytu, necelá polovina za ohrožení pracovních míst a jejich způsobu života.

Žádný důvod k oslavám

Rakouský tisk přistoupil k výsledkům voleb, na rozdíl od některých evropských politiků (Českou republiku nevyjímaje), s jistou zdrženlivostí.

„I druhé místo ve volbách znamená pro Norberta Hofera a FPÖ (Svobodná strana Rakouska) enormní úspěch. Zatímco Van der Bellena podporovala koalice prominentů a zástupců několika stran, za Hofera se postavili jen Svobodní. A ještě nikdy nedokázal opoziční kandidát shromáždit tolik hlasů,“ uvedl deník Die Presse v komentáři pojmenovaném „Žádný důvod k oslavám, pane prezidente“.

Deník rovněž upozornil, že podpora pro Hofera z prezidentských voleb se může přenést i na podporu pro FPÖ v parlamentních volbách. „Kdo už jednou dal hlas Hoferovi, mohl by to snadno udělat znovu ve volbách do Národní rady.“

„Koalice, která se utvořila za modrým kandidátem, je pevnější než ta za zeleným kandidátem,“ upozornil list Kurier a dodává: „Nejsilnější motiv pro volbu Van der Bellena byl krátkodobý – zastavit modré. Nejsilnější motiv pro volbu Hofera byl dlouhodobější – byla to osobnost kandidáta.“

„To, že kandidát FPÖ získal téměř 50 procent hlasů, je pro rudo-černou spolkovou vládu dosud největší volební debakl. A dokonce ani v těch volbách nebyla zastoupena,“ upozornil na sílu Svobodných deník Krone a připomněl, že kandidáti vládních socialistů i lidovců ztroskotali už v prvním kole voleb.

Příkopy mezi velkými městy a venkovem

Uklidnění napjaté situace v zemi, která se rozdělila na dva stejně silné volební tábory, bude – jak se shodují rakouští komentátoři – skoro nesplnitelný úkol. Totéž by ovšem čekalo Norberta Hofera, pokud by misky vah v patové situaci nakonec převážily na jeho stranu.

Pokud nový rakouský prezident, který mimochodem dříve tvrdě a často kritizoval dostavbu Temelína a Dukovan, tyto hlasy nevyslyší, a bude trvat na svých ostrých předvolebních vymezeních, budou se příkopy mezi obyvateli velkých měst (volících většinou Van der Bellena) a venkovskými oblastmi (volících Hofera) dále prohlubovat.

Je vysoce pravděpodobné, že rakouské volby podpoří tah na bránu podobných stran či hnutí v dalších evropských zemích, které nabývají na síle. Ať už ve Francii, Švédsku, Německu, Nizozemí, Švýcarsku, Finsku a dalších. Tedy pokud bude frustrace části veřejnosti z tradičních politických elit pokračovat.

Záležet bude do značné míry na způsobu, jak bude Evropa nadále postupovat k řešení migrační krize. Tvrdohlavé lpění na povinných kvótách, ostrakizace odlišných názorů či dokonce hrozba finančními sankcemi – to není nejlepší cesta, jak dospět k uklidnění vnitřních vztahů.

Nelze spoléhat jen na Turecko

Zároveň se stále více ukazuje, že Turecko není důvěryhodný partner, kterému by měla Evropa vložit do rukou svůj osud. Aktuální výhrůžky diktátora Erdogana, že zablokuje dohodu s Evropskou unií, pokud jeho zemi neumožní bezvízový styk, jsou toho nejlepším dokladem.

Nic přitom nenasvědčuje tomu, že by Turecko hodlalo splnit všechny body, které tento krok podmiňují. Na zásahy proti opozici a médiím navazují změny turecké ústavy, znamenající zrušení imunity pro čtvrtinu poslanců zejména z prokurdské menšiny. To otvírá cestu k jejich trestnímu stíhání.

Ačkoli je dohoda s Tureckem důležitá, není možné na ní trvat za každou cenu. Nelze bez ztráty tváře ustupovat hrubé síle nevyzpytatelného režimu, který cenzuruje už i v unijních zemích. Cílovým stavem musí být zajištění ochrany vnější evropské hranice před nelegální migrací a zvýšená pomoc především přímo v postižených oblastech.

Otázka zní, zda se podaří důvěru nemalé části veřejnosti v akceschopnost Evropy v kritických situacích obnovit. To ukážou její nejbližší kroky a zejména volby v dalších zemích, které zatím v poslední době vysílají velmi obdobné signály.

[ctete]56604[/ctete]