Kato z kapely Prago Union FOTO: Prago Union/ se souhlasem
FOTO: Prago Union/ se souhlasem
ROZHOVOR / Snažím se tvořit texty tak, abych neplýtval časem toho, kdo je bude poslouchat, říká známý český rapper, DJ a textař Kato, vlastním jménem Adam Svatoš. V rozhovoru pro deník FORUM 24 pak mimo jiné prozradil, jaké jsou rozdíly mezi českou a slovenskou hiphopovou scénou či zdali chodí k volbám.
V loňském roce jste vydali nové album Zvukoloď, je oproti předchozí tvorbě v něčem jiné?
Věřím, že v rámci mojí tvorby je zase o kus dál, a to v rámci evoluce sebe sama. Já to samozřejmě asi těžko posoudím, ale každopádně ta snaha tam byla.
Desek jste vydali už opravdu hodně, máte k některé z nich takový vztah, že je to vaše srdcovka?
Každou desku se snažím dělat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a nejlépe, jak jsem v danou chvíli schopný. Kdybych měl pocit, že v danou chvíli něco není dobré, tak to tam nedám a raději s tím počkám. Ke každé mám tedy stejný vztah. Rozdíl je vždycky kontext té doby, co se mně v tu chvíli dělo.
V hiphopové scéně je poměrně častým jevem, že některé kapely či interpreti jdou proti sobě a dávají to najevo i v samotných písních. Mám ale pocit, že vás se tohle nikdy netýkalo. Nebo se mýlím?
Co se týče Prago Union, tak ne. Nám stejně nikdo nemá co vyčítat (smích). S Chaozzem jsme měli kdysi takovou námi vyvolanou půtku s Rapmasters, ale to byla spíš taková hra než cokoliv jiného. Když tenkrát Chaozz měl úspěch, tak byly takové tenze, že jsme byli terčem vymezování se pro kohokoliv, kdo chtěl taky rapovat. V něčem třeba měli pravdu, i když nevěděli, jaké je to pozadí. Od té doby, co je Prago Union, tak jde tohle mimo mě, protože blbec se vždycky prozradí sám, a já nechci plýtvat prostorem na naší desce na někoho, kdo mě vlastně nezajímá.
Měl jste někdy chuť udělat žánrový skok a tvořit úplně jiný styl hudby?
Hip hop mám rád celý život. Samozřejmě mám chuť zkoušet různé věci, ale spíše v rámci písniček nebo projektů. I když je pravda, že moje první angažmá bylo v punkové kapele. To bylo v roce 1990 a byla to punková kapela s dětským sborem, která se jmenovala Mauzoleum. Já jsem byl v tom dětském sboru.
Co posloucháte ve volném čase? Je to také hip hop, nebo i jiné žánry?
Dneska už ty žánry nejsou tak důležité, jako bývávaly. Dnes je to tak, že dobrá muzika je dobrá muzika, takže si nekladu žádné překážky předem. Ale samozřejmě hip hop je pro mě srdeční záležitost.
Jak je na tom česká scéna v porovnání například se Slovenskem či Polskem, co se týče zájmu lidí o hip hop?
Slovensko bylo vždycky dál v elektronických žánrech muziky, jelikož jsou temperamentnější. Nejsou ale podle mě dál v nějakém uměleckém progresu. Ta scéna tam funguje líp. Lidi tam vydělávají peníze, ale to je často všechno, co dělají. Ve funkčnosti té scény jsou možná dál, protože u nás pospolitá scéna neexistuje od té doby, co skončil časopis Bbarák, který to hodně spojoval. Tady je zase plno kapel, které nabízejí nějaký svůj originální pohled na věc. V tom jsme zase dál my. Poláci, ačkoliv jsem tam dlouho nenahlížel, byli taky hodně napřed, ale je to tím, že je to velká země.
Nyní bych se vrátil k období Chaozzu. Proč se ta kapela rozpadla a co ve vás vyvolávají ty písně, když je dnes slyšíte?
Ta kapela se nerozpadla. Dala si pauzu, která trvá, protože podmínkou návratu nebo tvoření nové muziky bylo, že ten impuls musí přijít od nich, což se asi nestane. Za ty čtyři desky, které jsme udělali, jsme na začátku byli alespoň parta. I když jsem vlastně psal všechny texty, tak mi to nevadilo a užívali jsme si to. Mělo to nějaký drajv. Potom to nadšení trocho opadlo. Každý se vyvinul někam jinam. Ve finále už jsem dělal i muziku a oni seděli doma a čekali, až jim to přinesu hotové. V tu chvíli jsem si říkal, co tady dělám? Sám sebe cenzuruju, aby to šlo do pusy dalším čtyřem lidem, které to vlastně nezajímá.
Nehledě na to, že ten způsob, jak jsme vytvářeli hudbu, už byl vyčerpaný. Bylo to takové popisné, že jsme říkali, co vidíme, ale to vidí každý a brzo pak dojdou témata, o čem psát. Měl jsem potřebu přijít na to, jak to dělat jinak. Tak jsme si dali pauzu a pak vznikla kapela Prago Union.
Dostáváte nabídky od pořadatelů, abyste vystoupili jako Chaozz?
Ano, průběžně pořád. My jsme asi před čtyřmi roky měli návratové turné. To bylo asi šest koncertů a pár festivalů, ale to bylo od začátku takhle omezeně nastavené. Neměla to být sázka na nostalgii, takže jsme to udělali s živou kapelou a snažili jsme se to udělat tak, aby to bylo zábavné i pro člověka, který nikdy neslyšel Chaozz. Stejně se tam ale projevila ta nostalgie, takže kdybychom měli pokračovat, tak bychom museli najít nějakou současnou tvář kapely.
Je pro vás těžší skládat text, nebo beat?
V textu máte větší zodpovědnost, musíte zvažovat, co těm lidem říkáte. Mě to baví, ale je to takový bolestivý proces, abych to naformuloval tak, abych neplýtval časem toho, kdo to poslouchá. Ty beaty dělám taky rád, ale u těch si vlastně odpočinu, protože tam nic takového neprobíhá. Sedím ve studiu a zkouším různé věci.
Věnujete se výtvarné tvorbě, s tím jste začal kdy?
Když jsem byl malý, tak jsem chtěl být autodesignér. Maloval jsem si tak nějak vždycky, ale nikdy moc vážně. Když ale začal covid a neměl jsem do čeho píchnout, tak jsem shodou okolností potkal kamaráda, který měl vždy volné plátno a barvy, tak jsem k němu začal chodit a malovat. On mě v tom podporoval a od té doby to dělám, když si potřebuju odfrknout od studia. Proběhly i nějaké výstavy. V prosinci jsem měl například výstavu v Divadle pod Palmovkou. Bylo tam 41 obrazů a 27 z nich se prodalo. Necítím se ale jako malíř.
Na podzim nás čekají volby do poslanecké sněmovny. Co od nich očekáváte? Chodíte volit?
Mně přijde, že se svět zbláznil. Když si uvědomím, kdo vede ty největší mocnosti, tak to nechápu. Věřím ale tomu, že to má nějaký hlubší smysl a ve finále to bude dobré. Udržuju si přehled, ale někdy si říkám, že bych měl zpravodajské servery úplně vypnout a starat se o sebe. Volit chodím, pravidelně ale ne. Když mám ale pocit, že si někdo zaslouží podporu, tak jdu.
