Tomio Okamura a Jindřich Rajchl (oba v poslaneckém klubu SPD) FOTO: profimedia.cz
FOTO: profimedia.cz
KOMENTÁŘ / V České televizi skončil Václav Moravec. Ve svém pořadu v neděli 8. března oznámil, že po jednadvaceti letech končí. Do OVM byl ten den pozván i předseda sněmovny a předseda SPD Tomio Okamura. Sekundoval mu místopředseda ANO Radek Vondráček. Debaty se účastnila také bývalá předsedkyně sněmovny Markéta Pekarová Adamová (TOP 09) a senátorka Miroslava Němcová (ODS).
Okamura se v OVM objevil po devíti letech. Moravec vedl s vedením České televize spor, zda má být Okamura zván. Na konci ledna byla z pořadu stažena dramaturgyně Hana Andělová. Tlak na Moravce se prudce zvýšil. Některé novináře překvapilo, že neskončil, jakmile mu sebrali Andělovou.
Poté, co Moravec oznámil konec a zasadil veřejnoprávní televizi tvrdou ránu, rozpoutala se debata o tom, jestli na nezvaní Okamury měl, nebo neměl právo. Jestli to bylo, nebo nebylo v pořádku. Zněly jasné argumenty: Okamura je šéf poměrně silné sněmovní strany, která se pohybuje někde mezi osmi až deseti procenty obliby. Argumenty posílilo, že byl novou vládní koalicí ANO, SPD a Motoristů sobě absurdně zvolen do vysoké ústavní funkce, do čela sněmovny.
Můžeme na to hledět očima zákona. Ten nesleduje „vyváženost“ konkrétních politiků. Vysílání vidí jako celek. Vyváženě mají být zvány politické proudy s tím, že samozřejmě jde o jejich váhu na politickém kolbišti. Moravec do OVM zval především místopředsedu SPD Radima Fialu. Zákon neporušoval.
Výtka tedy nebyla „ze zákona“. Odvíjela se od zažité představy, kterou pro Deník N formuloval mediální analytik Filip Rožánek: „Z pohledu novinářské práce opravdu nevypadá dobře, když v prestižním diskuzním pořadu s vysokou sledovaností – vyšší, než mají ostatní diskuzní formáty – dlouhodobě chybí takto vysoce postavený politik.“
Stavěl kolegy do nekomfortní pozice
Rožánek pokračoval dál: „Moravcův přístup zároveň nevrhal dobré světlo ani na image televize a práci ostatních moderátorů a redaktorů. Zatímco zbylé pořady se snaží dávat prostor všem, najednou z toho vyčnívá pořad, který jednoho člověka systematicky nezve. Moravec tak ostatní novináře stavěl do nekomfortní pozice.“
K tomu dodám, že to ČT devět let snášela celkem ochotně. Zřejmě byla ráda, že má moderátora, jehož pořad se těší vysoké sledovanosti. Platí ale otázka, zda má, nikoli smí, nejsledovanější nedělní diskuzní pořad v zemi ignorovat třetího nejvýše postaveného politika.
K tomu, že Moravec stavěl ostatní novináře do nekomfortní pozice, bych dodal: bylo na nich, jestli budou Okamuru zvát. A připomenu, že v únoru 2018, právě v pořadu OVM, předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský řekl, že se Okamura neměl stát místopředsedou sněmovny. Jeho postoje popsal jako „skutečně rasistické, xenofobní, neonacistické“.
To bylo vážné. Předseda ÚS je velmi důležitá figura v demokratickém systému. Stejně tak důležitá je (u nás tradičně) veřejnoprávní televize, protože ovlivňovala a stále ještě ovlivňuje velkou masu lidí. Moravec si tedy mohl klást velmi jednoduchou otázku: Mám zvát do ostře sledované nedělní debaty člověka, jehož nejvyšší hlídač ústavnosti v Česku popsal jako rasistu, xenofoba a neonacistu? Má ČT propagovat takové postoje a názory?
Dodám, že se s Rychetským o sedm let později ztotožnily orgány činné v trestním řízení, když Okamuru podezírají z podněcování k nenávisti mimo jiné kvůli plakátu v předvolební kampani, jenž zobrazuje muže tmavé pleti a varuje před údajným nebezpečím migrace. Jinými slovy: Okamura se za ty roky nezměnil. Otázkou samozřejmě je, jak by dopadl soud, kdyby byl předseda sněmovny spravedlnosti vydán.
Má veřejnoprávní médium šířit lži a manipulace?
Pojďme o kus dál. Co mnoha lidem vadí na veřejnoprávních politických debatách? Že se v nich objevují stále stejní politici a nic neříkají, opakují stále ty samé věci dokola. Totéž proběhlo v posledních OVM, kdy Moravec ke konci řekl, že Okamura „mele“ stále to samé.
Jde taky o to, co stále dokola opakují. Často totiž opakují stále dokola stejné lži, trvají na nich. Opět pojďme do posledních OVM. Pozvaný Okamura v minulém volebním období obvinil Markétu Pekarovou Adamovou z papalášství, prý si objednala nové BMW. Do OVM ovšem přijel ve stejném BMW. Pekarová Adamová mu vysvětlila, že si žádné nové BMW neobjednala, měla ho po svém předchůdci. Vysvětlila, že auta pro ústavní činitele kupuje Ochranná služba, policie, nikoli předseda či předsedkyně sněmovny.
Marně. Osočení Okamury sice bylo srozumitelně, jasně vyvráceno, ale on v něm bezostyšně pokračoval dál. Pekarové Adamové se neomluvil.
To je (nejen) Okamurova taktika. Takhle on to dělá. Trvá na lži, opakuje ji stále dokola, zasévá ji. A dělá to s chutí prostřednictvím veřejnoprávního média. Toto médium by nás ale mělo upevňovat, budovat, správně směrovat. Nemá se účastnit šíření lží a dezinformací.
Najednou se otázka, zda zvát Okamuru (a lidi jeho ražení), mění na otázku „má to smysl“? Má smysl šířit lži a manipulace? Kupříkladu lež, že SPD je pro mír, když odmítá podporovat vojenskou obranu Ukrajiny? Ne, to není pro mír, to jen podporuje porážku svobodné země.
Nezvat Okamuru bylo správné, dokonce to bylo po výroku Pavla Rychetského podle mne jediné možné řešení. A ještě připomenu, že se Okamura výroku předsedy ÚS nebránil. Nepodal proti Rychetskému za jeho výroky občanskou žalobu… Pravda se ukázala.