Jedná se o zrůdný teroristický útok na mešity v novozélandském Christchurchi. Hned na začátku musím zdůraznit, že v titulku zmíněné pány neviním přímo z činu australského teroristy. I když bych vlastně mohl. Protože i oni patří k těm, kteří ve společnosti vytvářejí klima strachu, nenávisti a agrese i u lidí, kteří se nikdy s žádným muslimem, natož radikálním, nesetkali. Ale jde mi o něco jiného.

Ministr vnitra Hamáček oznámil, že policie se bude zabývat nenávistnými projevy našich spoluobčanů pod články o masakru a také na sociálních sítích. Okamžitě se objevila řada názorů, že se jedná o děsivou totalitní praktiku. Vždyť máme přece svobodu projevu, a tak není možné, aby lidi s určitým názorem policie šetřila a snad i stíhala. 

Musím zmínit, že jsem a vždy jsem byl odpůrcem verbálních trestných činů. Je to pravděpodobně postoj, který pramení z toho, že s takovými trestnými činy jsem se setkal osobně v době reálného socialismu. V době, kdy blbý vtip, vyřčený v hospodě, mohl mít a také měl za následek ztrátu zaměstnání či dokonce nepodmíněný trest. Mám asi proto za to, že stát by neměl trestat za slovo, vyřčené na veřejnosti či publikované.

Jenže po tragédii v Christchurch se objevilo něco, co logicky nadzvedlo ze židle i mne jako zastánce svobody projevu. Totiž veliká spousta schvalování hrůzného činu, děsivé množství slov o tom, že si to novozélandští muslimové zasluhují a že smrt je jediným řešením. 

Něco takového musím zásadně odmítnout. Nevnímám svobodu slova v tom, že budu schvalovat čirý nenávistný terorismus nebo budu k takovému schvalování mlčet. To zkrátka nemohu. Jako člověk, který se nějakých třicet let slovem živí, vím, co takové projevy dokážou. A také chápu, že někde jsou jasné hranice, co ještě svoboda je a co už není.

Zároveň s tím jsem si vědom myšlenkových pochodů, které k takovým ubohým a hrozivým vyjádřením vedou. Velice dobře vím, jak se dokáže ve společnosti vytvořit strach z něčeho, co vlastně osobně ani neznáme. Jak jistí jedinci podlehnou výzvám jiných jedinců. Takových, kteří vlastně ani strach a nenávist sami necítí, ale používají jich jako nástroje k podpoře svých cílů.

A proto viním prezidenta Zemana z toho, že takovou náladu v naší společnosti svými pitomými vyjádřeními pomáhá vytvářet. A činí tak jen a jen proto, že má infantilní radost z toho, že zasel semínko zhovadilosti a někdo se k tomu vysloví. A pak bude moci poukazovat na to, že zhůvěřilá pražská kavárna (ať už je to cokoliv) vykřikuje. „Je to naše země“ a basta.

A také viním Tomia Okamuru, protože ten slovník je jeho, i když on sám vlastním slovům podle všeho vůbec nevěří. Ne, on jen straší lidi, používá prostinká slova k vyvolání vzdoru, a to jen proto, aby mu vynášel jeho projekt SPD, což není nic jiného, než firma, působící v oblasti komerčního nacionalismu a rasismu. 

Takže v případě, že bude policie konat, nedávám v žádném případě vinu nějakému nedemokratickému systému, nějaké systémové chybě v naší legislativě a v činnosti orgánů, činných v trestním řízení. Nikoliv. Vina za nebohé slovní průjmy obyvatel ČR je pouze a jen na straně těch, kteří v nich onu nutnost vyjádřit nenávist a strach z neznámého vytvořili. Záměrně a s vědomím nesmyslnosti.

Takže občane, který jsi přál na Facebooku smrt všem muslimům, až budeš za svá sprostá slova popotahován, vzpomeň si, kdo tě do té věci vlastně dostal. Vina je na jejich straně. Samozřejmě i na tvé, neb jsi naslouchal a bez použití mozku posílal zlost a hrůzu dál, ale na lavici obžalovaných by vedle tebe měli sedět i ti dva.