Je to nyní mantra našich dosavadních rusofilů: za válku na Ukrajině prý může i Západ, protože nevyslyšel volání Ruska a dopustil expanzi NATO na východ. Nejslyšitelnějším hlasatelem této lži je exprezident Václav Klaus.
Klaus již léta zpochybňoval, že je Ukrajina stát, a měl za to, že se na tomto území děly v posledních letech nějaké „špatné věci“, které ukazovaly na „dualitu Ukrajiny“. Těmi špatnými věcmi byla touha Ukrajinců vstoupit do společenství svobodných národů a do Evropské unie. A tou dualitou bylo údajné rozdělení země i tamní společnosti na proruskou a protiruskou část.
Obojí je dost ohavný nesmysl, který má smývat krev z rukou Vladimira Putina. Rusku prostě není nic do toho, kam chce Ukrajina směřovat.
Když nějaký politik považuje svobodomyslné chování nějaké společnosti za špatnou věc, tak jenom ukazuje, jak je jeho myšlení poplatné sovětským dobám. Tehdy si lidé vykládali existenci Ukrajiny podobně jako existenci Moravy. Když vybuchla jaderná elektrárna v Černobylu, tak jsme říkali, že se to stalo v Rusku. To je ale náš problém, a nikoli problém Ukrajinců, kteří se cítili v Sovětském svazu zotročeni. Stejně tak bychom mohli zpochybňovat státnost Chorvatska nebo Slovenska, neboť tyto země také byly v totalitních dobách pro většinu světa neviditelné. To ale ani trochu neznamená, že by Chorvaté nebo Slováci měli menší právo na svůj stát.
Současný tvrdý odpor Ukrajinců vůči agresivní ruské říši jasně dokládá, že na Ukrajině žádná dualita není. Pakliže ovšem Klaus nemyslí dualitou to, že i v české společnosti je skupina proruských zrádců. Ukrajina nemá vůči Rusku žádné závazky a nemá žádnou povinnost se cítit vůči Rusku v roli jakéhosi mladšího či menšího bratra.
Severoatlantická aliance je doslova a do písmene obranný svazek. Každý normální člověk ví, že demokratické země nemají ze své nejhlubší podstaty ani gram agresivních tendencí. Prostě proto, že jejich lídři nemají k agresivitě od svých voličů vůbec žádný mandát. Na celém Západě a ve všech demokratických zemích světa není ani jeden jediný politik, který by hodlal válčit proti Rusku či by ho chtěl o něco obrat. Používání slova „expanze“ je u rozšiřování NATO naprosto absurdní.
Veškeré lži o tom, jak Západ chtěl Ukrajinu zatáhnout do NATO a že chtěl na Ukrajině instalovat jaderné zbraně, jsou součástí Putinovy zločinecké propagandy a nemají ani ten nejmenší reálný obsah. Realita je přesně opačná: Západ nebyl připraven Ukrajinu přijmout do svých struktur. Částečně kvůli legitimním obavám ohledně její připravenosti a částečně ze zbabělosti.
Klaus mluví o tom, že bylo třeba hledat nějaký kompromis mezi ruským a ukrajinským pohledem na pozici Ukrajiny. To je zcela skandální optika. Je to podobné, jako bychom tvrdili, že by Československo, Polsko nebo Francie měly hledat před napadením ze strany Hitlerova Německa nějaký kompromis ohledně své vlastní pozice.
Rovněž stojí za povšimnutí, jak Václav Klaus naříká, že u Vladimira Putina proběhl nějaký myšlenkový obrat, jakási prudká změna, protože se mu doposud Putin jevil jako racionální politik. „Radikální změnu Putinova chování si nedovedu vysvětlit,“ říká Klaus. Na to je třeba odpovědět, že měl tedy asi vlčí mlhu. Putin se vůbec nezměnil. Chová se podobně jako Hitler konsekventně k tomu, co vždycky říkal. Pro Hitlera byli vždy kamenem úrazu Židé a dávno před spuštěním holokaustu psal o nutnosti jejich perzekuce a likvidace. Putin se se svojí ukrajinskou obsesí svěřil již Georgi Bushovi mladšímu v době jeho prezidentství. Vždy zpochybňoval právo Ukrajinců na vlastní stát a vždycky označoval pád sovětského impéria za tragédii. Putin se nijak nezměnil ani ve svém militaristickém stylu. Prostě jenom šlápl na plyn na stejné zločinecké dráze, po níž putuje již dávno. Jeho zločinecké chování bylo zřetelné a jasné už tehdy, kdy se s ním intelektuálně kočkoval náš Václav Klaus.
Abychom nakonec byli vůči Klausovi spravedliví, je třeba uznat, že má v části své analýzy ruského problému pravdu. Klaus mimo jiné napsal:
„Co by se muselo stát, aby došlo ke zvratu situace v Rusku? Nedovedu si ji představit bez personální změny ruského politického vedení. Je to vůbec představitelné? „Klidnou“ (tedy bez občanské války) změnu blokuje historický deficit ruského státu – absence skutečných politických stran a s tím spojená absence parlamentní demokracie. Vyjádřeno naší terminologií, v Rusku nebyla provedena postkomunistická politická transformace.“ (Zvýraznění písma provedl V. K.)
Zlatá slova. Klíčem k pochopení bezpečnostní krize našeho světa a k vysvětlení vražedné agrese vůči Ukrajině je současný autoritářský, až přímo fašistický režim v Rusku. Kdyby bylo Rusko demokratickou zemí, tak by nebylo paranoidní a mocensky agresivní. Celá tragédie spočívá v tom, že Rusové neumí vytvořit slušný stát. Neumí jako národ žít slušně. Mají zaostalou autokracii a klaní se svému nacistickému symbolu Z. Oddávají se nadšeně svému tmářství a podlézají svému carovi. Bohužel jim přitom nestačí chovat se jako zvrhlí blázni jenom u sebe doma, ale snaží se svůj životní styl exportovat do cizích zemí. Proto teď vraždí Ukrajince a bijí se přitom v prsa, jak jsou skvělí. Přitom zničili a zostudili všechno dobré, co se jim kdy povedlo, a dovedli svoji vlastní zemi do děsivé tragédie. Jenom to většině z nich ještě nedošlo. O to horší bude jejich vystřízlivění z tohoto ďábelského Putinova mejdanu.
