KOMENTÁŘ / V Česku dnes máme dvě ústřední politické figury. První je dlouhodobě Andrej Babiš, předseda hnutí ANO a premiér. Druhou je nepochybně prezident Petr Pavel. To jsou dvě nejsilnější postavy veřejného dění.

Jsou opační. Premiér je populista orientovaný na dvě témata. První: jeho byznys (ani hra se svěřenským fondem to nezakryla). Druhé: jeho nevydání spravedlnosti (hrozí, že by mohl být odsouzen za dotační podvod). Prezident představuje premiérův opak. Kdysi sice začínal jako komunista, ale dnes je nejzřetelnějším obhájcem demokracie a svobody nejen české, ale i evropské a v ní ukrajinské.

Dále čtěte

Úředníci už zase slouží Babišovi. Na dotace pro Agrofert doplatíme všichni

KOMENTÁŘ / Státní zemědělský intervenční fond (SZIF) nebude vymáhat nárokové dotace po holdingu Agrofert Andreje Babiše. Naopak tato firma má…

Babiš svou pozici demokratického politika prohrál, když se spojil s SPD a Motoristy sobě. Dal přednost nevydání k trestnímu stíhání. A se svými partnery se spojil i v naší zemi škodící válce s hlavou státu. (Pavel si přízvisko „hlava státu“ oproti svým dvěma předchůdcům zaslouží.)

Prezident se liší i tím, že doma nabízí nová témata. Naposledy otevřel debatu o vzniku Spojených států evropských. Vidí je jako „pravděpodobně jediné řešení pro Evropu, pokud bude chtít zůstat relevantní na světové mapě“. Tvrdí, že nás čeká období „globálních velmocí. A Evropa může být globální velmocí pouze tehdy, když bude mluvit jedním hlasem“.

Ta vize je samozřejmě těžko stravitelná pro nacionalistické konzervativce. Ale zároveň je to vize, jež by s vysokou pravděpodobností odradila Rusko od ataku Evropy a zajistila České republice ochranu.

Ruská přímá demokracie

Babišova koalice se nedávno shodla na téměř všech základních parametrech návrhu zákona o obecném referendu. Návrh koaličním kolegům přinesl Tomio Okamura (SPD). Přímá demokracie je jeho téma. Je dobré nezapomínat, že přímá demokracie je také nástroj ruské propagandy, kterým se pokouší rozbíjet fungující demokratické systémy. Okamura je zde ruskou pákou.

Navrhovaný zákon obsahuje možnost odvolat z funkce prezidenta a měl by být sněmovně ministrem spravedlnosti předložen už do poloviny letošního roku.

Parametry té absurdity: referendum by vyvolala petice nejméně 300 tisíc občanů. (Původně prý bylo požadováno 450 tisíc podpisů občanů.) Dál by referendum mohla vyhlásit sněmovna spolu se Senátem. Referendum má být závazné.

Jak už řečeno, sice by šlo odvolat prezidenta, ale referendum by se nemohlo konat o členství Česka v NATO a EU. To Okamura ke smutku Moskvy neprosadil. Celostátní hlasování by bylo platné, kdyby projednávanou otázku podpořila většina hlasujících. Současně by pro kladný výsledek bylo nezbytné, aby tato většina představovala nejméně 25 procent všech oprávněných voličů. Tj. asi dva miliony lidí.

Dále čtěte

„Pod tlakem SPD nejsem, Babišovi navrhnu zvýšení rozpočtu na obranu,“ tvrdí ministr Zůna

Vicepremiér a ministr obrany Jaromír Zůna, který působí v Babišově koaliční vládě jako nominant SPD, vystoupil v úterý ve veřejnoprávní České televizi…

SPD chce, aby stačilo, že referendum podpoří 30 procent voličů, poté by však rozhodla už jen prostá většina hlasů účastníků, pokud bych jich bylo minimálně 30 procent. To by bylo zřejmě méně než dva miliony.

Jde o skutečně absurdní návrh. Historicky první přímá volba prezidenta republiky se konala v lednu 2013. Do české ústavy byla pozdně implantována a nepatří do ní. Dává prezidentovi větší reálnou váhu. Teď, za prezidentování Petra Pavla, SPD přichází s nabouráním přímé volby.

Proč nabouráním? Petra Pavla volilo 3 359 301 občanů. Najednou by k jeho odvolání měly stačit buď jen dva miliony, nebo dokonce ještě méně. Zní to absurdně, antisystémově. Proč by ho nemělo odvolat 3 359 302 občanů? To by snad ještě dávalo jakž takž smysl.

Kde by na ten nesmysl vzali lidi?

Ústava přitom obsahuje páky, aby mohl být v extrémním případě prezident odvolán. Článek 65: „Senát může se souhlasem Poslanecké sněmovny podat ústavní žalobu proti prezidentu republiky k Ústavnímu soudu, a to pro velezradu nebo pro hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku; velezradou se rozumí jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu. Ústavní soud může na základě ústavní žaloby Senátu rozhodnout o tom, že prezident republiky ztrácí prezidentský úřad a způsobilost jej znovu nabýt.“ Upraven je pak celý proces.

Ale tady se přesně ukazuje, proč Rusko „přímou demokracii“ využívá jako nástroj k rozbíjení demokracie. Ústavní ochrana najednou jako by nestačí, do procesu se pustí občan, kterého ruská propaganda a ruské dezinformace předem připraví. Okamura chápe, že sehnat dva miliony hlasů nebude jen tak, tak usiluje o nižší počet. Ale hlavní je tu rozbourávání ústavního systému, zaměstnávání demokratického aparátu nesmyslem, vytváření prostoru pro neshodu a nenávist.

Dále čtěte

Co je teď úkolem demokratů? Vyhrát příští volby a ukončit éru Andreje Babiše. A začít se musí hned

VÝZVA / Petr Fiala, ačkoli nakonec nebude sestavovat vládu a nebude pokračovat jako premiér, měl velice dobrý finiš předvolební kampaně.

Je vskutku absurdní, že na tohle Babiš v klidu kývne. I on přece usiloval o prezidentský úřad. Pravdou ovšem je, že si po porážce zřejmě uvědomil: Petra Pavla nikdy neporazím. Tak proč se jemu a jeho voličům nepomstít aspoň takhle?

Babiš rád argumentuje financemi. Volba prezidenta v roce 2023 stála státní rozpočet přibližně 737 milionů korun. Celostátní referendum o jeho odvolání by zřejmě bylo stejně drahé. K tomu připočtěme inflaci a jsme pomalu na miliardě.

Další výhrada. Takový zákon by musel zasáhnout do ústavy, ta by se musela změnit. Na to nestačí prostá většina poslanců, Babiš, Okamura a Macinka by jich potřebovali 120. Kde je vezmou? Nikdo z opozice takovou pitomost nepodpoří. Navíc by skoro jistě narazila u Ústavního soudu.

Celé je to nesmysl, snaha Babiše vyhovět Okamurovi, který mu umožnil, aby nešel před soud. Zabitý čas. Marnost nad marnost.  Má to jednu výhodu, Pavla to posílí, Babiše oslabí. Znovu se ukazuje, že musí skákat, jak Okamura píská.