Zajisté dobrou zprávou je zjištění posledního průzkumu Eurobarometru, že EU hodnotí lidé lépe než v minulých letech. Více než dvě třetiny(68 %) oslovených občanů se domnívají, že jejich země má z členství v EU prospěch. Jen pro zajímavost zmíním, že číslo není o moc menší ani v jinak spíše skeptickém Česku, kde činí 64 %. Opačný názor má v EU 24 % lidí a v Česku 28 %. Jedná se dokonce o nejlepší celkový výsledek vnímání evropské integrace od roku 1983!

Dále také 62 % oslovených lidí považuje členství své země v EU za dobrou věc a jen 11 % si myslí pravý opak. Zde už platí, že Češi jsou ve srovnání se všemi ostatními evropskými zeměmi výrazně kritičtější. Pouze 39 % lidí má za to, že členství EU je pro Česko dobrá věc. I tak se nicméně ukazuje, že ve srovnání s rokem 2017 přibylo mezi dotázanými 10 % lidí přesvědčených o tom, že členství České republiky v EU je pozitivní.

Povzbudivá i varující čísla

Téměř všechny průzkumy podpory EU od referenda o brexitu ukazují příznivý trend. Tento odraz ode dna je nepochybně pro Evropskou unii dlouho očekávanou vzpruhou. Pro některé možná překvapivě má na zlepšení pověsti EU velkou zásluhu právě zmíněný brexit. Lidé si totiž díky tomu, co se děje nyní v Británii, začali více uvědomovat, jaké výhody přináší členství v EU a jaké důsledky by pro ně měl už jen chystaný odchod z Unie. Navíc to opravdu není jednoduchý proces ve stylu šup na krávu, už je tele. Je nutné počítat s lety řešení a tím, že třeba Dublinská usnesení o příjímání uprchlíků platí i pro státy jako Norsko nebo Švýcarsko, protože se jedná o mezinárodní smlouvy a (ne)členství v EU tak na ně nemá vliv. Ať už proto brexit dopadne jakkoliv, celá věc nejspíše skončí pro Británii naprostou blamáží…

Nedávné zvýšení obliby nicméně v žádném případě nesmí znamenat, že je možné usnout na vavřínech. Nic se nemění na tom, že mnohé věci je potřeba změnit a nikde není napsané, že pokles obliby EU nemůže přijít znovu. Navíc ne všechny výsledky v průzkumu Eurobarometru vyznívají pro EU příznivě. Např. dle poloviny oslovených Evropanů se věci v EU ubírají špatným směrem a jen o něco více než čtvrtina (28 %) si myslí opak.

Problémy EU lze řešit

Neřešené problémy zkrátka přetrvávají a nezmizí jen proto, že občané vnímají EU i vlivem brexitu lépe. Zůstat jen u toho, že „exit“ je naprosto nesmyslné řešení, kterým by si navíc Česko (či jakákoli jiná země) podřezalo větev, na které sedí, rozhodně nestačí. Změnit je toho třeba více než dost.

V evropských volbách se určitě objeví zvláště u různých populistických stran snaha nahnat si body pomocí strašení a vymezování se proti EU bez jakéhokoli smysluplného řešení. Demokratické síly se proto musí soustředit na téma reformy EU a nabídnout jasnou a srozumitelnou představu další budoucnosti. Jsem proto upřímně rád, že už nyní je reforma často skloňovaným tématem voleb, kdy o ní mluví i liberálně-progresivní Pirátive spolupráci s Macronovým hnutím En Marche. Navíc mám i trochu potměšilou radost, že se tak naplnilo, co jsem předpovídal už někdy během loňského května.

Změna je tedy třeba. Vzhledem k tomu, že jsem si mnohokrát mohl ověřit, že když je člověk aktivní a systematicky pracuje, dá se hodně věcí skutečně změnit k lepšímu, věřím i v její uskutečnitelnost. Obvykle totiž platí, že kde je vůle, tam je i cesta. Schválně uvedu pár příkladů, které se povedly: Začala se řešit dvojí kvalita potravin, dále se Komise na můj podnět zabývá zabránění šmejdským praktikám, jako je stáčení kilometrů. Přijala se také různá protiteroristická opatření, zlepšila se ochrana hranica podařilo se prosadit i automatické sdílení daktyloskopických databázív rámci celé EU. Za mě tak prostě nemají pravdu lidé, kteří tvrdí, že v EU nelze nic změnit ani prosadit.

Je nutná hodnotová a institucionální reforma

EU se ale potřebuje změnit i v mnoha dalších a významnějších ohledech. Kroků, které je podle mého názoru potřeba udělat v následujících letech, je několik. První věc je především institucionálního rázu. Musíme zrušit agentury, které se neosvědčily. Dále je třeba zlepšit systém financování, což znamená, že evropské peníze se musí rozdělovat mnohem efektivněji.

Do budoucna by nebylo od věci úplně stopnout dotace pro soukromé firmy a směřovat je jen do veřejného sektoru, tedy např. do budování infrastruktury, vědy a výzkumu, školství, či elektronizace státní správy – tedy do oblastí, které si nejsou schopné samy na sebe rychle vydělat a bez dotací se do nich proto prakticky neinvestuje, ač mají význam. Rozhodně bychom neměli ale dál dávat dotace tam, kde to křiví trh. Kdo navíc někdy jako já podnikal, tak ví, že nejvíc pomůže, když se člověk vždy všude rychle a bez problémů dostane…

Dále by se EU měla více přiblížit občanům, v řadě témat se teď totiž uvažuje ideologicky, nikoliv racionálně. Na mysli mám hlavně témata genderu jako třeba schválenourezoluci o odmítavých reakcích vůči ženským právům a rovnosti žen a mužů v EU, kdy s trochou nadsázky jedna věta odporuje druhé, nebo schválenourezoluci „s cílem vymýtit menstruační chudobu na všech veřejných toaletách v EU“ (to je prosím přesná citace, viz odstavec 21). Pak i tlaky na nereálnou ekologickou politiku, kdy mi při různých jednáních nezřídka přijde, že neřešíme práva a potřeby všech, ale spíš nevyřešené něčí problémy s někým, kdy jsou fakta až na posledním místě a jen se třeba až nesmyslně prosazují elektroautomobily, ačkoliv třeba dál držíme dvě sídla europarlamentu. Za tímto „létajícím cirkusem“ přitom mj. ročně vzniká ekologická stopa srovnatelná s emisemi, které vyprodukuje za rok 11 300 denně používaných rodinných aut – a nejen to… Jednoduše je nutná i hodnotová reforma, protože se věci prosazují ideologicky a v řadě témat je to hodně na škodu, protože pak vzniká alergie nejen na celou Evropskou unii.

Závěrem lze říct už jen to, že EU se musí stát štíhlejší, rychlejší a lépe schopnou okamžitě reagovat na velké výzvy, jako byla migrační krize. A čím dříve se přikročí k reformám, tím lépe pro EU a hlavně všechny její obyvatele!