Premiér Petr Fiala (ODS), Andrej Babiš (ANO) FOTO: Profimedia / FORUM 24
FOTO: Profimedia / FORUM 24
KOMENTÁŘ / Obchodníci mají za sebou rekordní Vánoce. Tržby maloobchodu už v říjnu potvrdily zdravé tempo růstu 5,5 procenta meziročně a 0,7 procenta meziměsíčně. Co je důležitější, tento růst má perspektivu pokračovat stabilně nadále.
Růst maloobchodních tržeb se odvíjí od růstu kupní síly. Oba ukazatele rostou od loňského druhého kvartálu zpočátku nesměle, ale v tomto roce silně akcelerují. Růst životní úrovně ještě v loňském roce pociťovaly zejména domácnosti s vyššími příjmy, ty s příjmy nižšími buď pouze kompenzovaly růst životních nákladů, či obnovovaly vyčerpané rezervy.
S odezněním inflace a pokračujícím růstem mezd ale roste disponibilní příjem stále většímu počtu domácností. K růstu disponibilního příjmu kromě růstu mezd přispívá z druhé strany i pokles cen energií. Dobíhání vysokých fixací a zlevňující nabídky dodavatelů vedou k tomu, že roste počet domácností, které vydávají za energie méně.
Měla vláda domácnosti více chránit? Vládní strop na ceny energií chránil před extrémy, ale dopady energetické krize na kupní sílu domácností byly docela drastické. Přesto nastavení, které zvolila česká vláda, vedlo k přijatelnosti situace jak pro domácnosti, tak pro státní rozpočet.
Důkazem budiž potíže s konsolidací veřejných financí Polska, Maďarska i Slovenska. Zatímco Česko půjde do příštího roku s deficitem veřejných financí pod tři procenta HDP, v Maďarsku to bude 4,2 procenta HDP, na Slovensku 4,5 procenta a v Polsku 7,3 procenta HDP.
Slovensko, kde platí domácnosti 1490 Kč/MWh elektřiny, dává hlavní opoziční strana za vzor, leč je to špatně hned ze dvou důvodů. Tím prvním je právě dopad na rozpočet. Na energetických kompenzacích zaplatila slovenská vláda od roku 2022 cca pět miliard eur, tedy 125 miliard korun, a ceny energií bude dotovat i v roce příštím částkou zhruba 40 miliard korun. Část nákladů pak byla ukryta do finančních dat výrobců a distributorů.
Druhým důvodem je tržní pobídka domácnostem a firmám k úsporným opatřením a produktivním investicím. V Česku na základě tržní návratnosti došlo k masivním investicím do energeticky úsporných opatření jak na straně domácností, tak na straně firem. V případě firem často byly tyto investice propojeny s obměnou vybavení, které vedlo k větší produktivitě práce, základnímu předpokladu pro zdravý růst mezd.
Pokud by vláda dotovala masivněji ceny energií a zároveň chtěla dosáhnout stejné míry energetické efektivity, musela by si přichystat i druhý ranec pobídek pro motivaci firem a domácností k energetickým úsporám.
Ve finále má Česko zdravější ekonomiku i veřejné finance, zatímco naši sousedé se musí prát s potřebou investic, pro které nemají zdroje, a zároveň vysokými rozpočtovými deficity. Agentura Moody’s čerstvě snížila rating Slovenska, a to i přes ohlášené razantní kroky fiskální konsolidace, jejíž důsledky fakticky vynulují reálný růst příjmů Slováků v příštím roce.
Není jedno, za co jsou deficity veřejných financí utráceny. České investice z národních a evropských zdrojů v příštím roce překročí 249 miliard korun, zatímco deficit dosáhne 241 miliard. V případě Slovenska deficit dosáhne 6,4 miliardy eur, nicméně kapitálové výdaje nedosáhnou ani 2,5 miliardy eur. Při zohlednění velikosti ekonomik a přepočtu slovenské na českou by slovenský deficit činil 400 miliard korun a investice pouze 156 miliard korun.
Zatímco produktivní investice přinášejí perspektivu budoucího růstu, spotřeba nikoliv. Štědrá míra přerozdělování na Slovensku bude zemi čím dál více poškozovat, zatímco vynucená opatření fiskální konsolidace budou bolet čím dál víc. Zatímco u nás zamíří inflace ke dvěma procentům, na Slovensku s příspěvkem vládní konsolidace vyskočí na 5,4 procenta, což už bude mít negativní dopad na nákupní chování domácností, růst reálných mezd nebude žádný. A to byla pouze fiskální konsolidace ke snížení deficitu z 5,6 procenta HDP na 4,5 procenta HDP.
Česko je na výdajové straně pod tlakem růstu důchodů i nákladů na obsluhu státního dluhu. Ač můžeme mít k přijatému konsolidačnímu balíčku mnoho výhrad, podařilo se vládě růst klíčového výdaje v podobě budoucích důchodových nároků alespoň částečně zmírnit.
Plníme maastrichtská kritéria, máme otevřenou cestu k přijetí eura, držíme si solidní rating a díky němu náklady na obsluhu dluhu pořád na přijatelné úrovni. To není špatná výchozí pozice.
Hodně bude záviset na tom, zda si v příštích volbách zvolíme odpovědnou vládu s vůlí dotáhnout potřebné reformy, nebo zda bude český volič preferovat slovenskou cestu projídání budoucnosti. Už dnes vidíme, že to není moudré, ale přesto mnozí nedokážou odolat. Opozice v podstatě slibuje uspořené zdroje na byt rozfofrovat na pořádné silvestrovské párty. Euforii pak ale vystřídá kocovina plná bolesti a vzteku.
Opravdu není naše vina ani vina naší vlády, že se Rusko rozhodlo opustit civilizovaný svět, napadnout svého souseda a nám to přineslo zhoršenou dostupnost energií. Pokud však krev, pot a slzy tohoto období promrháme spotřebou nad poměry, bude to jen naše vina. Snad zvolíme moudře.
