Podle Alexise Tsiprase prý v Řecku zvítězila demokracie. Jistě. Populistické pojetí demokracie sice v Řecku vítězí, ale rozum prohrává.
Referendum, v němž se lid demokraticky rozhodne kašlat na své zahraniční věřitele, nemůžeme při nejlepší vůli považovat za vrchol demokracie, nýbrž naopak za odstrašující hrozbu dalšího zneužívání demokratických mechanismů.
Předně je třeba říci, že v situaci hrozby státního bankrotu není vůbec na místě pořádat jakékoli referendum. Řekové odmítli podmínky svých věřitelů, za nichž by helénská republika obdržela další půjčky, a odmítli plán, který by v delší perspektivě vedl k oddlužení země. Samozřejmě skrze utahování opasků, které se Řekům nelíbí. Právě proto si zvolili do čela marxisty z Koalice radikální levice SYRIZA, aby je před úsporami v jejich sociálním státu ochránili.
Soft verze komunismu: Útok na zdravý rozum
Kdo teď právě vede Řeky? Jedná se o lidi, kteří se vyklubali z komunistické mládeže a z radikálních ekologických organizací. Vyznávají myšlenky antikapitalismu, eko-socialismu, eurokomunismu a lehkého euroskepticismu, neboť EU je na jejich vkus příliš prodchnutá tržními silami. Rozhodně nevyčítají Evropské unii příliš socialismu, jako třeba Václav Klaus nebo naši Svobodní, ale naopak málo. V kostce jde ale především o naprosto drzé populisty, kteří jsou na své cestě k moci ochotní slíbit jakýkoli líbivý nesmysl a přitom se ještě tvářit jako moderní síla mladé generace. Lze obdivovat, že v jejím čele stojí několik playboyů se značným erotickým nábojem, ale to je tak asi všechno. Jinak jde v principu o politické zločince. Slibují zvyšování minimální mzdy na úroveň 750 eur, daňové zvýhodnění potravin a vytvoření 300 tisíc nových pracovních míst během dvou let. Zároveň se snaží vrátit výši důchodů v přepočtu na původních 40.000 korun, což minulá vláda výrazně srazila, ale řecký ústavní soud následně zrušil. O zajištění bezplatné zdravotní péče pro lidi bez pojištění netřeba ani hovořit. To se rozumí samo sebou.
Tito hoši beze zbytku naplňují slavné výroky Margaret Thatcherové na adresu socialistů, kteří rozdávají cizí peníze a pak se diví, když dojdou. A chtějí další. Když jim někdo neodpustí jejich dluhy, tak je terorista a fašista. V důsledku jde o nový zákeřný pokus o zavedení lehčí formy komunismu, který likviduje normální ekonomické vztahy a tváří se, že tím vznikne blahobyt. Pravdou je bohužel opak. Zatímco Řekové potřebuje deregulaci, privatizaci a úspory, tak jejich marxisté jim ordinují přesný opak a tvrdí, že jde o léčbu. Srážka s realitou čeká Řeky tak jako tak, ale jde jen o to, jakou cenu za to zaplatí oni a jakou celá Evropa.
Útok řecké vlády na bezpečnost Evropy
Aby toho nebylo málo, tak cílem řecké radikální levice je také odchod z NATO neboli výrazné narušení obranyschopnosti Evropy, a to právě z toho nejhoršího možného směru, tedy od jihovýchodu, kde se nacházejí ty nejméně vyzpytatelné režimy a kde se šíří chaos a fanatismus. Pak také usiluje o zrušení spolupráce s Izraelem, který je pro řeckou levici tím pravým symbolem zla. O hrozbě Islámského státu se v jejich programu nedočteme. Nelze se vůbec divit, že vítězství SYRIZY přivedlo okamžitě do Řecka ruské přátele, kteří se živě zajímají o těsnější spolupráci a nacházejí náhle společné kulturní kořeny. Jen ty řecké dluhy platit jaksi nemohou a ani nechtějí, protože jde o dluhy od západních bank.
Útok populistů na základy demokracie
Je smutnou skutečností, že celou Evropou se šíří jak nákaza populistická hnutí. Provází je přitom zneužívání demokratických instrumentů, mezi něž patří zejména lidové hlasování.
Silné demokratické zřízení nemůže stát na inflaci voleb a referend. To je cesta do pekel. Referenda o složitých tématech ekonomiky by měla být v silné demokracii naprosté tabu, neboť lidé mají tendenci rozhodovat podle zjednodušených a zmanipulovaných hesel často proti svému vlastnímu zájmu. Jestli si Řekové odhlasují, že nebudou platit dluhy, tak musí ale také znát důsledky takového rozhodnutí. Ty důsledky jsou strašné ve všech možných variantách. Jenže se projeví až posléze, kdy lid bude zase oklamán a bude se cítit bez viny.
Jestliže evropské instituce totiž budou přes tento absurdní a nepřátelský krok řecké radikálně levicové vlády, která vypsala referendum s těmi nejhoršími možnými úmysly, pokračovat v podpoře Řecka, tak dají najevo ostatním zadluženým zemím, že dluhy se platit nemusí. Dají najevo Španělům a Italům, že strany radikální levice umí s „evropskými kapitalisty“, jak se patří, zatočit. To vytvoří hnutí odporu v těch zemích, které tuto legraci platí. A tam se naopak dostanou ke slovu antievropské síly extrémní pravice. Když si k tomu připočteme všeobecnou paniku z přílivu imigrantů do Evropy, tak je třeba říci, že evropská demokracie prochází zatěžkávací zkouškou, kterou nemusí vydržet. A za rohem se směje Vladimir Putin se svým autoritativním a militantním režimem, který se pak může jevit jako to nejmenší zlo. To je to, co Kreml potřebuje.
Pak je tu varianta, že bude Evropa pevná a bude reagovat na řecké referendum adekvátně. Tedy uzavřením penězovodu. Pak Řecko prodělá státní bankrot. Další vývoj nelze dost dobře předvídat. Ale Řeky nečeká nic dobrého.
Útok Řeků na trpělivost Němců
Nakonec je třeba říci, že Řekové hazardují ještě s jedním možným rizikem, o němž se zatím moc nemluví. Zdaleka největšími věřiteli Řecka jsou totiž Němci. Částečně skrze Evropskou centrální banku a částečně přímo. Angela Merkelová, kterou řecká levicová mládež tak ráda maluje s hákovým křížem, je nyní tou nejslušnější možnou evropskou vůdkyní, která nedělá už skoro nic jiného, než že hasí řecký dluhový požár a s ním spojenou krizi eurozóny a k tomu se snaží udržet v mezích Vladimira Putina. Řecké referendum je především fackou německé kancléřce, která ve skutečnosti bojuje i za osud Řecka proti vůli řecké vlády a nyní i řeckých voličů. Řekové hazardují s tím, že se Němci naštvou. Stačí se podívat do nejprodávanějšího německého deníku Bild, který neustále vyčítá Merkelové přílišnou vstřícnost a vyzývá ji k hájení německých zájmů.
Německá ekonomika funguje a německá demokracie prokazuje zatím vysokou odolnost. Politické strany v Německu jsou vesměs tradiční a obecně velmi loajální k demokratickému uspořádání Německa a nevedou mezi sebou vyhlazovací války jakou strany v méně civilizovaných zemích. S touto odolností německé demokracie by však v Evropě nikdo neměl hazardovat. Na Německu totiž v současné době stojí stabilita Evropy, a to zdaleka nejen ekonomická. I tam ale rostou nejrůznější populistické síly, které se staví proti evropské spolupráci. A nelze se divit.
Řecká hra s ohněm se týká celé Evropy. Bohužel i nás.