Lidem možná méně vadí různá přísná opatření než to, že za nimi mnohdy nevidí nějakou logiku. Tak je tomu od března a pokračuje to i nadále. Budí to dojem, že – ať vědomě, nebo nevědomě – se vychází vstříc poptávce a sympatiím širších vrstev.
Teď se na Twitteru ozvala rektorka Mendelovy univerzity v Brně Danuše Nerudová, která napsala: „Naši studenti mohou jít na hokej v počtu 1 tis., zatímco v počtu 100 na přednášku, kde neskandují, ale poslouchají, nemohou. S námi rektory to nikdo nepovažoval za nutné probírat. Vzdělání je priorita. Nedivím se, že studenti chtějí demonstrovat.“
Svůj příspěvek doprovodila odkazem na článek serveru Novinky.cz, kde se kromě ní vyjadřují i další akademičtí hodnostáři:
„S vyjádřením Nerudové souhlasí i předseda České konference rektorů Petr Sklenička, který stojí v čele České zemědělské univerzity v Praze.
‚Mám pocit, že se politici nejpřísněji opřeli právě do vysokých škol. Cítím zde dvojí metr, když se plošně zavírají pouze vysoké školy. Z mého pohledu by například šlo za přísných hygienických podmínek umožnit studentům prvních ročníků přijít alespoň první dva týdny do škol, aby se zorientovali a lépe se poté začlenili do distanční výuky,‘ poznamenal.
S podporou Nerudové i studentů, kteří chtějí chodit do škol, přišel na svém twitterovém účtu i rektor pražské Univerzity Karlovy Tomáš Zima: ‚Zásadní rozhodnutí a informace, které ovlivňují chod a fungování vysokých škol, nelze dostávat z pátečních tweetů politiků a nelze se řídit náladami na sociálních sítích. Plně podporuji názor studentů, že je třeba se učit a že nedokonalá komunikace škodí.‘“
Diskutující na Twitteru pak probrali argumenty pro a proti. Některé mají svou váhu. (Citujeme bez jazykových úprav.)
„Jenže hokejová hala je přece jen větší prostor, navíc to nijak neřeší ochranu pedagoga. Je to nefér, to je jasné, ale přijdou mi tyhle příměry zavádějící…“
„Hokejová hala s kapacitou 3k může mít 1k diváků. Posluchárna pro 300 studentů jich může mít jen deset?“
„Osobně si myslím, že důvod pro distanční výuku je jiný. A to udržet tu masu studentů mimo Prahu. Nebo si skutečně myslíte, ze studenti na kolejích budou dodržovat rozestupy atd.?“
„Mám geniální nápad, pořádejte přednášky na fotbalovém stadionu :) To bude kotel :)“
„Souhlasím s Vámi. Je to nelogické. V naší zemi je zřejmě důležitější, jestli vyhrají bílí nebo červení, než vzdělání, rozvoj dovedností, jazyková výbava atd. Jedině vzdělaný národ může být svobodný. Neomezujme vzdělání, těžko se to bude napravovat. ZŠ, SŠ, VŠ musí fungovat.“
„A co většina VŠ učitelů, kteří věkem spadají do rizikové skupiny… taky je to o nich.“
„Nemůžu souhlasit. Například fotbal se hraje na jednom stadionu v dané lokalitě za normálních okolností 1x za 14 dnů. Hokej 1x za 7 dnů. Navíc stadiony, které mají kapacitu přes 5000 lidí a jsou rozsektorovány, nejdou srovnávat s učebnami, kde se může ZA DEN vystřídat 500+ lidí.“
Je celkem jasné, že v době, kdy křivky šíření nákazy vyskočily, je třeba nějaká opatření přijímat. Kdo si porovná údaje o počtu provedených testů a odhalených „pozitivních“ případů, vidí, že tu souvislost je. Více testovaných, více zjištěných. Markantní je to při pohledu na čísla víkendová a čísla z pracovních dní. Jenže roste i počet zemřelých s covidem, který je na počtu testů nezávislý. Také vzrostlo procento odhalených případů v provedených testech. Teď se pohybuje kolem 10 procent. V květnu a červnu to bylo pod jedním procentem. Takže se skutečně něco děje.
Problém vládních opatření není v tom, že se dějí, ale že působí poněkud chaoticky a v duchu „ode zdi ke zdi“. Podezření na motivaci „musíme přihlížet k tomu, co chce lid“ se tu prostě musí vynořit. V každém případě je podivné udělat tak rázný zásah do života vysokých škol a předem to neprobrat s těmi, kdo ty školy vedou. Stejně tak by bylo někdy možné volit střední cestu. Existují přednášky a semináře, kde se skutečně netísní stovky studentů. Pro deset studentů by se v předem definovaném prostředí mohla nějaká forma prezenční aktivity dělat, aspoň někdy. K udržení procesu by to mohlo zatím stačit.
Komunikace prostě vázne.