Fotografka Dagmar Hochová dokázala pomocí svých snímků zachytit tichou sílu lidskosti i napětí dějin. Výstava v Domě fotografie představuje její dílo v celé šíři. Návštěvníci si tak mohou prohlédnout poetické portréty dětí, snímky z její cesty do Vietnamu i fotografie z listopadu 1989 či zákulisí České národní rady. „V naší době, která má tendenci relativizovat tradiční hodnoty a pohrávat si s pravdou, je to aktuální připomenutí toho, kým jsme,“ říká kurátor výstavy Jiří Pátek.

Retrospektivní výstava, kterou Jiří Pátek připravil pro Dům fotografie Galerie hlavního města Prahy, představuje Dagmar Hochovou v celé její šíři. Jako fotografku, dokumentaristku i citlivou pozorovatelku doby. Kurátor vysvětluje, že veřejný obraz Dagmar Hochové se ustálil v průběhu osmdesátých let, a právě to ho vedlo k tomu, aby jej aktualizoval.

Jedním z cílů výstavy je narušit stereotypní představu, že slavní fotografové pracovali pouze na svém volném díle. Realita je přesně opačná. „Drtivá většina známých fotografů se fotografií živí a jejich práce, které vnímáme jako umění, vznikly s utilitárními záměry,“ vysvětluje Pátek. Na výstavě jsou proto vedle známých snímků i práce, které Hochová vytvořila pro časopis Vlasta, různá knižní nakladatelství nebo fotografie uměleckých děl, jež pořizovala pro své přátele z řad umělců.

Dagmar Hochová bývá veřejností často označována za fotografku dětí. „Myslím, že to tak vždycky bude, a myslím, že to vůbec ničemu nevadí,“ říká. Každý výrazný umělec má podle něj nějaký silný aspekt nebo téma, skrze nějž je komunikován ve veřejném prostoru. „Děti udělaly Hochové jméno, tak proč ho zpochybňovat.“

Jak Pátek doplňuje, vztah samotné Hochové k tomuto označení byl ambivalentní. „Na jednu stranu si byla vědoma, že jí pomáhá se etablovat v rámci fotografické obce a historie fotografie, na straně druhé byla autorkou, která se věnovala i dalším tématům, jež měla ráz společenského angažmá. To ovšem veřejnost neviděla,“ vysvětluje. Většinou proto, že v éře socialismu je nebylo možné prezentovat na veřejnosti, jelikož neprošla cenzurou.

Část expozice je věnovaná přelomu osmdesátých a devadesátých let. „Dagmar Hochová byla dokumentaristkou orientovanou na takzvanou humanitní fotografii, která poměrně jasně vyzdvihuje hodnoty lidskosti,“ říká Pátek. „V naší době, která má tendenci relativizovat naše tradiční hodnotové zakotvení a pohrávat si s pravdou, je to poměrně aktuální připomenutí toho, kým jsme.“ Hochová zachytila například dění v listopadu 1989 v klubu Aurora, kde probíhala uzavřená jednání, z nichž nakonec vzešlo Občanské fórum, a vytvořila i soubor fotografií z prostředí České národní rady, kde na začátku devadesátých let působila jako poslankyně.

Fotografka byla angažovaným člověkem. „Pocházela z rodiny špičkového prvorepublikového intelektuála a měla blízko k problematice naší národní historie. To se projevuje mimo jiné výběrem témat a osobností, které fotografovala. V latentní nevtíravé formě výstava určitou dávku političnosti obsahuje, a pokud se stane inspirací, poučením nebo východiskem k diskusi, je to její přidaná hodnota,“ tvrdí kurátor. Na výstavě můžete spatřit dnes už ikonické snímky s osobnostmi, jako je Václav Havel, Michal Kocáb, Ladislav Lis, Petr Pithart a mnoho dalších.

Podle kurátora může návštěvníky překvapit řada prací, které dosud nebyly veřejně známé. „Do výstavy jsme zařadili ukázky jejích školních cvičení ze čtyřicátých let tvořených pod vedením učitele Jaromíra Funkeho. Myslím, že pro většinu návštěvníků bude překvapením, že Hochová vystudovala kameru na pražské FAMU.“ Výstava připomíná i tuto kapitolu prostřednictvím jejího krátkého absolventského filmu, který dosud znali jen historikové. Pátek dále upozorňuje na dokumenty, které ukazují realizace veletržních stánků pro nakladatelství dětské knihy Albatros. „To jsou záležitosti, které jsme si s autorkou zatím nespojovali,“ dodává.

Součástí výstavy je i náhled do bytu, kde fotografka žila. „Věděli jsme, že byt v Praze v Resslově ulici, kde strávila s manželem celý život, je opuštěný a bude brzy vystěhován. Připadalo nám škoda, aby tento prostor, kudy kráčely dějiny a dějiny fotografie, zmizel beze stopy. Tak jsme jej v roce 2018 natočili,“ vysvětluje kurátor. Archiv negativů navíc obsahoval i mnoho záběrů z jejího bytu, zachycujících různá setkání a osobnosti.

Dále čtěte

Šátky, co psaly dějiny. Historička popisuje, jak fungovala propaganda v každodennosti

KULTURA / Textil je často vnímán jako čistě estetická záležitost spojovaná s módou a trendy. Podle historičky a vedoucí sbírky textilu…

Retrospektiva byla uvedena už v Brně, nicméně pražská výstava je rozsáhlejší, protože Dům fotografie nabízí více prostoru. „Například přibyla jedna celá sekce věnovaná životu v socialismu,“ říká Pátek. Kurátor upozorňuje také na praktickou novinku. K návštěvě dostanete audio průvodce, a to jak v češtině, tak v hlavních světových jazycích. Retrospektiva je k vidění v Domě fotografie Galerie hlavního města Prahy do 4. ledna 2026.