HISTORIE / Karel Šváb, bratr významné funkcionářky Marie Švermové, patřil k obávaným figurám komunistického režimu, zejména v oblasti bezpečnosti. Sám se však stal obětí paranoidního hledání nepřátel uvnitř KSČ. V roce 1952 byl v procesu s Rudolfem Slánským exemplárně odsouzen a popraven.

Šváb se narodil v roce 1904 v Praze. Rodina žila nějaký čas v Německu, a tak měl Šváb dobrou možnost seznámit se s radikální politikou, když se jako čtrnáctiletý zúčastnil dělnických bouří v Porýní. Do Prahy se vrátil v roce 1919 a jako další budoucí výrazní funkcionáři KSČ nejprve spojil své politické osudy se sociální demokracií. Následně patřil k zakládajícím členům KSČ a posléze se stal profesionálním stranickým funkcionářem. Působil v komunistickém tělovýchovném hnutí, byl také činný například v Komitétu pro německé uprchlíky.

Z koncentračního táboru k velké stranické kariéře

Za druhé světové války byl uvězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen. Po osvobození tábora se Šváb aktivně zapojil do budování poválečné KSČ, kde se jeho doménou stala především bezpečnostní oblast. Vedl evidenční odbor, který shromažďoval informace o demokratických stranách, a komunisté je následně používali k jejich kompromitaci.

Jeho vliv ovšem dále rostl. Šváb se stal členem tzv. bezpečnostní pětky, zasedal také v organizačním sekretariátu ÚV KSČ. Byl to právě Šváb, kdo se podílel na tvorbě systému pracovních táborů. Koncem 40. let, kdy Stalin vyhlásil tezi o zostřování třídního boje a hledání zrádců uvnitř komunistických stran v celém východním bloku, řídil vyšetřování funkcionářů podezřelých z protistranické činnosti.

Stěží nekontrolovatelná moc

V roce 1950 se stal náměstkem ministra spravedlnosti. Nicméně i v rámci totalitní legislativy se tento bezohledný komunista dopouštěl řady nezákonných postupů. Týral vyslýchané a dopouštěl se vědomých provokací. Kruh se však začal pomalu uzavírat i kolem Švába. Na podzim 1950 Komise stranické kontroly, která představovala konkurenci pro Švábův evidenční odbor, upozornila na nesrovnalosti v činnosti bezpečnostních složek.

Obávaného muže, jehož moc přerostla do stěží kontrolovatelných rozměrů, obvinila Komise stranické kontroly z toho, že kryje Ottu Šlinga, který byl již dříve zatčen. Švábovi přitížilo i to, že v souvislosti se Šlingovým případem bylo zahájeno vyšetřování jeho sestry Marie Švermové. Bylo jasné, že je jen otázkou času, kdy dojde řada také na něj.

Kruh se uzavřel

Šváb byl zatčen v únoru 1951 a v červenci vyloučen z KSČ. Komunističtí vyšetřovatelé se snažili, stejně jako u dalších zatčených, vytvořit z něj vyvrhele společnosti, a v jeho případě navíc přidali i označení válečný zločinec, ačkoliv to nebyla pravda.

Vedení komunistické strany rozhodlo o přiřazení Švába k procesu s Rudolfem Slánským, přičemž si Klement Gottwald vyžádal „jedenáct špagátů“. Kdysi vlivný komunista, který rozhodoval o osudech druhých, nyní jako zlomený muž okusil vlastní medicínu. V listopadu 1952 jej soud k trestu smrti, který byl 3. prosince vykonán. V roce 1963 byl občansky rehabilitován.