Režisér Tomáš Mašín FOTO: Zuzana Panská / se svolením autora
FOTO: Zuzana Panská / se svolením autora
Neuvěřitelně silný, strhující i dojemný. Takový je příběh bratrů Mašínů, kteří se nebáli nacistů ani komunistů. Na svého otce, legendárního odbojáře Josefa Mašína, navázali po roce 1948 tvrdým odporem proti komunistům. Několik jich zabili a nakonec se proti ohromné přesile prostříleli na Západ, kde vstoupili do americké armády. V té působili mimo jiné jako instruktoři. Silný příběh skupiny bratrů Mašínových se nyní dočká filmového zpracování. „V jejich rodině je zhmotněný odboj vůči všemu, co tuto zemi postihlo,“ říká v rozhovoru pro deník FORUM 24 režisér chystaného snímku Tomáš Mašín. Mimochodem, nejde o shodu jmen. Režisér v rozhovoru popisuje, jak je s bratry Mašínovými příbuzný.
V jakém stadiu je momentálně film Bratři?
Jsme osm týdnů před začátkem natáčení. Probíhá intenzivní lokační scout, poslední úpravy natáčecího plánu, kostýmní a make-up zkoušky, schůzky s dalšími filmovými profesemi. Do tří týdnů následují technické obhlídky. Natáčení proběhne ve dvou etapách, srpen a podzim.
Proč jste se do tohoto velkého příběhu pustil? A proč podle vás trvalo více než 30 let od revoluce, než vznikl film o těchto mimořádných lidech?
Osud rodiny genmjr. Mašína a jednotlivé postavy jsou tak dramatické a strhující, že lákají k filmovému ztvárnění. Věřím, že příběhy o skutečných lidech, kteří se postavili zlu, nebo proti mlčící většině musí vznikat. Máme filmy o Husovi, o Miladě Horákové, Janu Palachovi, většina hrdinských postav je ale prezentována jako oběti. Mašínovský příběh je o aktivním a neohroženém vystoupení proti agresi. V jejich rodině je zhmotněný odboj vůči všemu, co tuto zemi postihlo. Obsáhla první, druhý i třetí odboj a ukazuje to, jací, po mém soudu, jsme. Proto jsem se chtěl do filmu pustit.
Vývoj historické filmové látky trvá z důvodu vysokého rozpočtu, který na snímek potřebujete, dlouho. Většinu času věnujete shánění peněz, jednání s koproducenty a fondy. Mašínovský příběh je pro svou košatost a dynamiku navíc filmařsky, scénáristicky, režijně, producentsky velice těžká látka. Během let tu často nebyla politická ochota tento příběh podpořit. Všechno dohromady je to, obrazně řečeno, výstup na Mount Everest. Proto pokusy v minulosti selhávaly. Snad se to konečně podaří, ale je to obrovská zodpovědnost. Filmařská a čistě lidská, vůči předobrazům postav.
Jak bude film vypadat a jaký časový úsek zahrnuje?
V mnoha scénách je to film komorní. O rodině, soudržnosti, genech a vzorech, které vás vedou k tomu dodržovat mravní étos. O pochybnostech, jestli mohou svými činy ohrozit i své nejbližší. Co je víc, boj za svobodu národa, nebo život jedince? Akční pasáže, které zná většina, budou, ale soustředím se na člověka, ne na množství vystřelených ran. Scénář se klene od roku 1942 do roku 1953, a končí odyseou do Západního Berlína. Víc nechci prozrazovat.
Jak se vy díváte na některé z kritizovaných epizod odboje bratrů Mašínů na území komunistického Československa? Mám na mysli například smrt ozbrojeného pokladníka Rošického, případně podříznutého příslušníka SNB Honzátka.
Předně musím říct, že doba, v které bratři a jejich rodina žili, byla nesmírně krutá. Proto nepřijímám zjednodušující imperativ „hrdinové, nebo vrazi“. Veřejná debata v tomto selhává. Základ je, že odboj bří Mašínů či jejich otce byl důsledkem, nikoliv příčinou. Tou příčinou byli nacisté a posléze komunisté a jejich sovětští poradci. KSČ vyhlásila teror vlastním občanům. Kdo nesouhlasil, skončil v nejlepším případě v emigraci. V horším v lágrech či na popravišti. To znamená, že bratři Mašínové reagovali na ozbrojený boj a teror ozbrojeným bojem. Válku vyhlásila KSČ, ne oni. Ve válce je zásadní zlikvidovat agresora, či toho, kdo mu slouží v represivních složkách. Této premise rozumím. A smrt Rošického nastala v sebeobraně.
Právě v příběhu rodiny vlastence a zásadového muže, jakým byl genmjr. Mašín, dnes mimo jiné vyvstává velké téma, které s vědomím brutální války na východě může rezonovat. Je to otázka, jak bychom se zachovali v podobně krizových podmínkách, v tváří tvář agresivnímu zlu. Stejně tak se ptali kdysi kluci, jejich máma, otec a sestra. Neselhali.
Bylo obtížné získat k přípravě filmu Josefa Mašína? Netají se kritikou k současné podobě demokracie v ČR a podle něj nedostatečnému vypořádání se s komunisty.
Nebylo. Ani v nejmenším. Já jeho postoji, zejména v tom, že naše společnost nebyla schopna se jasně vyrovnat s komunistickou minulostí, rozumím. Josef je jinak velmi přátelský, skromný a čestný muž. Má v sobě stále jistý klukovský prvek, i když je mu devadesát. A je ve výborné fyzické kondici. Několikrát jsme spolu procházeli onu „slavnou“ cestu útěku na severozápad do Berlína a Pepa po lesích lítal jako kluk. Chce, aby příběh jeho rodiny žil, předává ho dál, ale netlačí na to. Stejně tak jeho sestra, kterou velmi obdivuji.
Dočetl jsem se, že vaše příjmení není shoda jmen s bratry Mašínovými. Prý jste vzdálení příbuzní. Jak to tedy je?
Můj pradědeček František Xaverský Mašín byl starším bratrem Aloise Mašína, tedy otce generálmajora Josefa Mašína a děda bratrů Mašínových. Oba se narodili v Lošanech.
František se kolem roku 1870 přestěhoval z Lošan (rodový statek Mašínů od roku 1699) do Velimi, a pak na Plzeňsko, za účelem sedlačení. Na gruntu, který zdědil Alois Mašín, nemohli být všichni. Praděd se nakonec usadil v Čemínech, kde koupil místní zámeček a rozsáhlé pozemky, pole a lesy, které mu v roce 1948 komunisté znárodnili. Pak se vrátil zpět do Velimi, kde dožil.
Na portálu Hithit sbíráte finanční částku na dokončení filmu. Na co konkrétně budou prostředky od lidí použity?
Sbíráme částku, kterou nám sebrala inflace. Dobový film je finančně velmi náročný a každá koruna se doslova počítá. Nejvíce nás stojí úpravy lokací, dobové rekvizity a množství komparsu. Čistých dobových exteriérů nebo interiérů je minimum. Proto je upravujeme, něco přestavujeme, nejčastější jsou výkryty nedobových prvků, třeba musíme na dvou budovách filmově předělávat plastová okna. Hodně stojí dobová vozidla, auta nebo vojenská technika. Pak máme v části cesty do Západního Berlína velké množství komparsistů, ty musíme oblékat. Kostýmů VOPO je po Evropě asi 30 kusů, ale my potřebujeme minimálně sto navíc, tedy je šijeme. Točíme nebezpečné akční scény, to stojí peníze na koordinaci, asistenty, bezpečnost. Další prostředky vyžaduje postprodukce. Zkrátka, již jsme se radovali, že s pomocí českých filantropů jsme film konečně zafinancovali, a přišla inflace. Ten příběh si nezaslouží kompromisy, proto sbírka na Hithit.
Na kdy je naplánovaná premiéra filmu?
Na 26. října příštího roku.
