Zakladatel Wagnerovy skupiny Jevgenij Prigožin FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
KOMENTÁŘ / Likvidace Jevgenije Prigožina ukázala, jak zásadně je myšlenkový obzor Rusů vzdálen od myšlenkového obzoru obyvatel Západu. Od samého počátku Prigožinovy vzpoury je zjevné, jak některé „západní“ hodnoty, jako vláda zákona či čest, nehrají v Rusku žádnou roli. Obdiv naopak vzbuzuje křivost a lstivost. Rusko je jiná kultura než Západ a likvidace Prigožina ukázala, jak je propast obou kultur hluboká.
Základní problém Ruska, psychiky Rusů a podstatu současného ruského politického systému ukázala už sama Prigožinova podivná vzpoura v červnu letošního roku proti velení Putinovy armády, kdy táhl se svými vojáky na Moskvu. Zastavil se až dvě stě kilometrů před hlavním městem a cestou jeho lidé sestřelili pět ruských vrtulníků a jedno letadlo. Zahynulo patnáct ruských pilotů.
Je naprosto nepředstavitelné, že by se v nějaké zemi, kde panuje vláda zákona, mohlo něco takového stát. Samozřejmě – i v euroatlantické civilizaci byly a jsou nejrůznější puče a vojenské vzpoury. Je to ale vždy „buď, anebo“ – buď se vzpoura povede (jako například v Řecku při „plukovnickém převratu“), anebo se vzpoura či rebelie nepovede a její vůdci nebo i jen separatisté, když vzpoura byla jen „na papíře“ a nedošlo k žádným bojům, skončí před soudem. Jako ve Španělsku, kdy se část země pokusila osamostatnit.
V Rusku došlo k neslýchané vzpouře – soukromá armáda se postavila proti oficiální armádě státu, na jehož území operovala, a střílelo se. Ona oficiální armáda utrpěla od vzbouřenců značné ztráty, a i když se vzbouřenci dostali na dvě stě kilometrů od hlavního města, tak se de facto ruská armáda na nějaký kloudný odpor nezmohla. Pozdější zprávy dokonce ukázaly, že ruské oficiální velení armády a vedení země o Prigožinově rebelii věděly dva dny předem. Ale na žádný odpor se nezmohly. Mimo jiné proto, že část velitelů byla večer, kdy se o chystané vzpouře dozvěděli, natolik opilá, že se na nějaký odpor nezmohli. To svědčí o naprosté prohnilosti a chatrnosti celého systému.
Každopádně v právním státě, v zemi, kde panuje vláda zákona, je podobný puč nějaké ozbrojené skupiny naprosto nepředstavitelný. Možnost, že by se v USA sídlící privátní – či chcete-li žoldnéřská – armáda Academi (dříve Blackwater) vzbouřila proti americké vládě a zahájila tažení na Bílý dům, je tak bizarní, že by asi neobstála ani jako sci-fi film. Prigožin prostě vzal své wagnerovce a táhl na Moskvu podobně, jako táhly Českem žoldnéřské tlupy Jana Žižky z Trocnova. Prigožinova vzpoura patřila svým průběhem do středověku, ne do 21. století v Evropě. Přesto proběhla. Putin i jeho režim ukázali absolutní slabost a to, že základní předpoklad demokracie – vláda zákona – v Rusku neplatí ani náhodou, bylo potvrzeno už pádem prvního wagnerovci sestřeleného ruského vrtulníku.
Křivé odpuštění
Šest dní po vzpouře už Prigožin se svými nejbližšími jednal v Moskvě s Putinem a jeho partou. Opět v demokratickém, civilizovaném a zákonném zřízení naprosto nepředstavitelná a nepřijatelná situace, kterou si nedovedeme v žádné evropské zemi ani představit. Vím, že srovnávám nesrovnatelné – ale vzpomeňme na to, jak obrovský skandál a mediální bouři vyvolalo omilostnění vraha Jiřího Kajínka prezidentem Milošem Zemanem. A to měl Kajínek na svědomí „jen“ dva životy figurek z polosvěta.
Putin tím, že přijal Prigožinovu partu v Kremlu, dal něco jako milost skupině, která mu zabila patnáct pilotů a která ve vší vážnosti táhla na jeho hlavní město. V ruské společnosti, která nikdy v historii nezažila demokracii a pro kterou je heslo „car dal, car vzal“ náhražkou ústavy, to však neudělalo na občany žádný negativní dojem, nevzniklo pohoršení, nepokoje, nic. Věrchuška – páni nahoře – si to prostě mezi sebou vyřizuje a prostý mužik neví, proč by na to měl nějak reagovat. Je celou historii zvyklý na svou pozici nevolníka, který nemá a nebude mít do ničeho právo mluvit. A tak jak vzpouru, tak Putinovo odpuštění Prigožinovi asi Rusové masově komentovali všeruským „bať, bať“ – do češtiny nejlépe asi „inu tak“. Zásadní narušení ústavnosti a pořádku, vojenskou vzpouru proti regulérní armádě, Putin alespoň naoko Prigožinovi prominul.
Úder zezadu
Ono „prominutí“ však byla orientální válečná lest, křivost, případně podraz. Dva měsíce po vzpouře, na den přesně, jistě ne náhodou, spadlo letadlo s Prigožinem, Utkinem a bohužel i s posádkou. Spadlo v dohledu vesnice, ve které dnes dokonce i v Rusku všichni mají mobil a možnost natáčet na něj. Spadlo v obydlené oblasti, přestože plánovaná letová trasa vedla i přes velmi řídce osídlené území. Proto vzniklo z pádu letadla video. Očití svědci – a také kouřové stopy na videu – ukazují na dva výbuchy a Prigožinův kanál na telegramu několik hodin po pádu napsal, že Prigožinovo letadlo bylo sestřeleno dvěma protiletadlovými raketami. I jeho trosky spadlé na zem jsou dle svědků proděravělé od střepin šrapnelu protiletadlové rakety. Ovšem protiletadlová raketa by Prigožinovo letadlo snadno zasáhla i nad neobydlenou oblastí.
Americká rozvědka dosud spekuluje i o možnosti výbuchu výbušniny nastražené v letadle, ale i kdyby platila tato verze, i výbušnina mohla vybuchnout někde mimo dohled vesnice. To ukazuje, že videozáznamy pádu letounu měly vzniknout a ten, kdo letadlo sestřelil, s jejich pořízením a šířením na sociálních sítích počítal. Či je dokonce potřeboval. Aby to, jak po falešném odpuštění a lstivém odkladu „popravy“ Putinova spravedlnost dopadla na zrádce, viděl co nejdetailněji co největší počet Rusů.
Likvidace Prigožina je jednoznačným vzkazem pro ruské elity: když budete něco kecat proti Vladimiru Putinovi a nebude v dohledu nějaké okno, abyste z něj vypadli, může s vámi bez problémů spadnout i letadlo. A tato „odložená rituální poprava zrádce“ je i vzkazem pro prosté ruské mužiky. Ti totiž – protože Rusko evropské hodnoty, jako poctivost, přímost či čest, nechápe – ocení, jak Putin na Prigožina vyzrál a jak si jako každý pořádný car nenechá ujít pomstu. To, že tak učinil protiprávními prostředky, nikoho v Rusku nepohorší. Takže lze očekávat, že Prigožinův konec nevyvolá u obyvatelstva pro svou zákeřnost a křivost odpor, jaký by vyvolala podobná akce v Evropě. Ruský mužik lstivost a krutost svého cara naopak pozitivně ocení. Lest, intrika a úder zezadu jsou totiž v orientálních despociích, mezi které se Rusko více a více zařazuje, pozitivní hodnotou.
I Prigožinova smrt – jako mnoho jiných podivností ruské války proti Ukrajině – ukázala, že Rusko do Evropy opravdu nepatří.
