Strana Petra Robejška Realisté se po volebním debaklu realisticky sama rozpustila, ale „mentor“ pokračuje v činnosti. Tentokrát zvolil jazyk, který by mohl použít jakýkoli přihlouplý tribun v nacistickém Německu nebo fašistické Itálii.
Na svém blogu na Aktuálně.cz se s tím skutečně nepárá: „Rostoucí počet domácích obyvatel dochází k názoru, že mu úplně stačili jeho vlastní zločinci a nepotřebuje import cizokrajné bestiality a záludnosti; bitky a útoky s noži a mačetami, shazování lidí pod vlak, hromadné znásilňování a najíždění kamionů do vánočních trhů. Nepřesvědčí je moudra o tom, že statistická pravděpodobnost stát se obětí takového zločinu je nízká. Zásadně totiž odmítají to, že se tento typ zločinů v jejich společnosti vůbec vyskytuje.“
Pak akademický intelektuál Robejšek doporučuje, jak se na to musí: „Evropské státy mají dvě možnosti. Buď si dokáží udržet od těla příslušníky zaostalých civilizací, anebo je nesmlouvavě převychovají. Stát musí znovu zajistit, aby se lidé nemuseli se strachem ohlížet, kdo za nimi stojí na nástupišti. Když zmizí tento – ještě nedávno samozřejmý – pocit bezpečí, tak roste nebezpečí, že lidé vezmou právo do svých rukou.“
A pak ještě tento jinak od pohledu křehký pán rétorické dílo završil: „Doufejme, že vražda dítěte ve Frankfurtu ještě nebyl bod zlomu. Ale dojde k němu, když si blahobytné společnosti nevzpomenou na tvrdost a nesmlouvavost nutnou pro udržení svého společenského řádu.“
Polemizovat s tak květnatým nesmyslem znamená vystavit se riziku, že se člověk v té mnohosti ztratí. Tak jen k jedné věci. Zmiňuje „shazování lidí pod vlak, hromadné znásilňování a najíždění kamionů do vánočních trhů“ a soudí, že lidi nepřesvědčí „moudra o tom, že statistická pravděpodobnost stát se obětí takového zločinu je nízká“.
Robejšek tady směšuje dvě věci. Podstatu kriminálního činu a jeho vnímání veřejností a jeho využití k politické propagandě. I kdyby došlo na světě k jedné jediné vraždě, je to nepřípustné a pohoršení nad takovým činem je pochopitelné a dokonce morálně nutné. To se nemá nikdy banalizovat. Něco jiného je vnímání toho, co je pro společnost hrozbou.
Není problém si vybrat jednu skupinu lidí a každodenně referovat o jejích počinech. Imigranti, ať už uprchlíci nebo ekonomičtí migranti, mají skutečně podle statistik vyšší míru kriminality. Pokud jde o uprchlíky, statisticky dvě třetiny z nich v poslední vlně tvořili spíše mladší muži. Mladší muži mají v každé populaci zvýšenou míru kriminality. Pokud bychom vzali jako zkoumanou skupinu třeba kasárna za socialistického režimu, zjistili bychom, že v této skupině se kriminálních činů dopouštěla zřejmě většina lidí, pokud budeme za trestný čin považovat třeba šikanování jako omezení osobní svobody. Kdyby se běžný občan bál vylézt na ulici, aby nepotkal bývalého vojáka ČSLA, považovali by ho ale stejně všichni za podivína.
Političtí extremisté a jejich služebné síly mezi novináři a některými akademiky ale dokáží vystupňovat emoce do takové míry, že člověk už skoro nepoznává svět, ve kterém žije. Je přitom správné bránit se terorismu a odsoudit ho, ale je pomatené kvůli terorismu nevycházet na ulici nebo nejet na dovolenou do Německa či Londýna a nejít tam na trh. Stejně tak je pomatené volit pod vlivem takové duševní tísně všelijaké hrabivé a ulhané šarlatány. Ti stejně nikoho před ničím neochrání a ještě navíc jsou to lidé neschopní něco rozumně rozhodovat a řídit.
Hlásání „tvrdosti a nesmlouvavosti“ se jistě bude nějakým jedincům líbit. Ony se takové řeči často někomu líbily. Když se pak „tvrdí a nesmlouvaví“ dostali k moci, tak se kupodivu zjistilo, že jsou tvrdí a nesmlouvaví pořád a hlavně vůči těm, kdo by jejich spasitelské vládnutí jen náznakem chtěli kritizovat.