Prezidentské volby, pokud by se uskutečnily v řádném termínu, jsou stále dost vzdálené. Konat by se měly až v lednu 2023, tedy za rovné dva roky. Přesto se už v loňském roce, nebo dokonce ještě dříve, objevila jména některých případných kandidátů a kandidátek a letošní rok bude v tomto ohledu určitě ještě o něco bohatší. Všemožná jména, která zaplavují veřejný prostor, je třeba brát s rezervou, u některých z nich je sice dobré se zastavit a určitou pozornost jim věnovat, ten pravý čas na to však teprve přijde.
Příští rok nás čekají volby do poslanecké sněmovny, které na sebe strhnou většinu pozornosti, a to naprosto právem, protože docela dobře můžou znamenat konec vládnutí premiéra Andreje Babiše a dost možná i vládního angažmá hnutí ANO. Česká republika tak bude žít hlavně volebním soubojem mezi Babišovým uskupením a dvojicí koalic, které se vytvářejí kolem Pirátů a ODS.
Prezidentu republiky a jeho úřadu však česká veřejnost pořád přisuzuje natolik velký význam a stále má tendenci se k němu upínat jako k někomu, kdo určuje atmosféru v zemi, že i v roce 2021 bude značný prostor věnován tomu, kdo všechno by se mohl o nejvyšší ústavní funkci ucházet a na Pražském hradě (respektive na zámku v Lánech) vystřídat Miloše Zemana.
Těch jmen bychom už teď mohli dát dohromady docela dlouhou řádku. Podstatná budou ale tak dvě, tři, zbytek bude šum a v tom lepším případě půjde jen o stafáž a kandidáty do počtu.
Buď jde o osoby, které mají na zřeteli hlavně vlastní zviditelnění a u kterých je už nyní zřejmé, že žádnou větší šanci na zvolení hlavou státu nemají. Případně by sice šlo o zajímavé kandidáty či kandidátky, ovšem ještě vůbec není jisté, že se nakonec skutečně o post prezidenta budou ucházet.
Přetlak potenciálních kandidátů a kandidátek
Politická analytička a komentátorka Kateřina Perknerová ve svém sobotním článku v Deníku, který pojednává o tom, jaký bude letošní rok v politice, v této souvislosti napsala: „Rok 2021 sice bude ve znamení sněmovního klání, ale přesto budou o sobě dávat vědět i uchazeči o Pražský hrad. Systematicky a promyšleně s tím už loni začal bývalý náčelník Generálního štábu AČR Petr Pavel, ale také rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima, byť ten zatím hovoří jen v náznacích. Podle ministryně spravedlnosti Marie Benešové bude o prezidentství usilovat šéf Ústavního soudu Pavel Rychetský,“ zdůraznila.
A dodala: „Svoje šance bude zvažovat pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová a velvyslanec v USA Hynek Kmoníček. Nelze vyloučit ani nástup Andreje Babiše, který se o svém zapojení do prezidentského souboje rozhodne podle toho, jak dopadnou letošní volby.“
Kateřina Perknerová přitom vynechala ještě několik jmen, se kterými se už dříve ve veřejném prostoru šermovalo.
Prezidentskou kandidaturu rovněž nějakým způsobem zvažuje předsedkyně Komise pro spravedlivé důchody a rektorka Mendelovy univerzity v Brně Danuše Nerudová (není bez zajímavosti, že její funkční období skončí v roce 2022) .
Zapomínat bychom neměli ani na předsedu Českomoravské konfederace odborových svazů Josefa Středulu, který také zvažuje, že by se o prezidentský post utkal. On to koneckonců zvažuje, připouští či nevylučuje kdekdo – tak například hudebník a bývalý politik Michael Kocáb se nechal slyšet, že přemýšlí o tom, že by do toho tentokrát šel.
Sněmovní volby jako klíč k prezidentským
A pak tady máme bývalého uchazeče o úřad hlavy státu a dnes senátora Marka Hilšera, který dokonce už v listopadu 2019 oznámil, že bude na prezidenta republiky znovu kandidovat. A nevyloučil to ani další někdejší prezidentský adept a momentálně senátor Pavel Fischer.
Lidí, kteří by do toho mohli jít, je ale ještě daleko více: Co třeba takový Šimon Pánek či Robert Šlachta? Nebrousí si na to také zuby? Překvapivé by to rozhodně nebylo. Ostatně nikdy nemůžete vědět, kdo všechno mámení prezidentského úřadu podlehne.
Jeho kouzlo je totiž dost silné a bláznit kvůli němu může začít opravdu leckdo. Ovšem že by se to týkalo i Pavla Rychetského, není moc pravděpodobné – přece jen v roce případného zvolení by mu bylo rovných 80 a kdo jiný by měl mít trochu soudnosti než on. U Kmoníčka či rektora Zimy tomu věřit lze, už hůře se však představuje, kdo by je volil.
V každém případě jednu věc lze říci už teď: Prezidentskou volbu zásadním způsobem ovlivní nadcházející volby do poslanecké sněmovny a atmosféra, která u nás po nich nastane. Proto uděláme nejlépe, když si na to počkáme a volbou prezidenta se do té doby nebudeme zabývat přespříliš.
