Ilustrační foto FOTO: ČTK/DPA/Patrick Pleul
FOTO: ČTK/DPA/Patrick Pleul
Rok 2022 se zapíše jako rok zásadního zlomu. Vojenská invaze na Ukrajinu mění dosavadní koncepty hodnot a pravidel ve vztahu Západu a Ruska. Přesto má Moskva stále i u nás zastánce, kteří mylně prorokovali, že bez ruských surovin země letos zkolabuje. Šířili jen strach a přehnané chýry.
Vojenská agrese nevedla po deseti měsících ke kapitulaci Ukrajiny, ani k ponižujícímu přistoupení Evropy na Putinovo vydírání, těžícího z jejího strategicky mylného budování energetické závislosti na ruských surovinách.
Koncept „výhodných“ obchodních vztahů s Ruskou federací se po invazi zhroutil jako domeček z karet. Evropa začala nezvykle rychle hledat alternativní zdroje, nezávislé na libovůli diktátorského režimu, používajícího plyn, ropu a další komodity jako zbraň proti svému nepříteli.
Překročený Rubikon
Tím nepřítelem je celý Západ, který se snaží v paranoidních představách vládců Kremlu Rusko rozložit a zničit. Ukrajina by bez jeho pomoci nepřežila, ale západní země tím zároveň dávají Putinovi najevo, kde má svůj Rubikon, který tak bezhlavě překročil.
To nic nemění na rozmachu šíření propagandistických lží. Podle Kremlu může za vše údajná rozpínavost NATO a nepoddajnost Ukrajinců, kteří nechtějí pochopit svoji historickou úlohu porobené země. Západ prý „dojede“ na sankce, které ho poškozují víc než Rusko.
Závažné geopolitické pohyby se nemohou líbit také těm, kdo dlouhodobě těžili z obchodních vazeb s Ruskem a měli zde vybudované kontakty. Po krátkém váhání je nezkalila ani barbarská vojenská operace, a postupem času se chovají stále agresívněji.
Chování různých „odborníků“ a kšeftařů s ruským vlivem, od jara zásobujících média apokalyptickými vizemi, jak Fialova vláda vede Česko do záhuby, je poměrně čitelné.
Apologeti zmaru
Nejhlasitější vykladači neodvratné zkázy se prezentovali na demonstracích kontroverzního aktivisty Ladislava Vrabela, otevřeně prosazujícího politický i obchodní příklon k Rusku. Po rozkolu s Vrabelem se angažují v tzv. Národní radě obnovy, sdružující radikální kritiky státu.
Patří mezi ně Vladimír Štěpán, jenž v minulosti sjednával přímé kontrakty s Gazpromem, a bývalý místopředseda Energetického regulačního úřadu Ivan Noveský. Soustřeďují se kolem hnutí PRO Jindřicha Rajchla, jež se odštěpilo od podobně zaměřené Trikolóry. Neúspěšně za něj kandidovali v senátních volbách.
Štěpán a Noveský věštili už v dubnu s koncem ruského plynu závažné problémy. Nezaměstnanost podle nich překoná rekordy, nebude co jíst. Přežijí prý jen vyvolení, a to po krátkou dobu. Zkapalněný plyn coby náhrada se k nám podle nich mohl dostat nejdřív za pět let, a to pouze jako luxusní zboží.
Další apologeti zmaru šířili fámy, že letos na podzim kvůli ceně energií zkrachuje 30 procent českého průmyslu. Nestalo se tak, ačkoli to neznamená, že některá odvětví nemají vážné problémy, a stát jim pomůže.
Mýty o ruském plynu
„Pokud Rusko zastaví dodávky plynu, klesne HDP Německa o 12,7 procenta, České republiky o více než 20 procent,“ prognózoval tehdy Štěpán. „Dejte mi papír a já zajedu do Ruska a přivezu vám plyn,“ nabízí vládě, jako by šlo o jednoduchou operaci.
Zástupci společnosti ČEZ konstatují, že mají část přímých dodávek s Gazpromem, který ovšem neplní smlouvu. Nevylučují, že spor skončí miliardovými arbitrážemi.
Kolaborantskou akci obchodníků s ruským vlivem by tak jistě musely doprovázet politické ústupky, mimo jiné ukončení pomoci Ukrajině. Navíc se nedávno ukázalo, že neplatí mýty o údajně levném plynu pro Maďarsko, jež nyní nakupuje za spotové tržní ceny.
Štěpán a Noveský vědomě lhali, nebo projevili mimořádnou nekompetenci. Dodávky plynu Putin v reakci na sankce v létě zastavil, a žádný kolaps se nekonal. Jsou posilovány trasy z jižní Evropy, zkapalněný plyn LNG je dodáván už od října, a v Evropě jsou rychle budovány desítky nových terminálů.
Další ekonom Karel Kříž ještě v dubnu doufal, že vše zůstane při starém. Dokonce věštil, že bez ruského plynu „by se zřejmě některá sídliště musela alespoň na čas přeměnit ve stylu slavného Luníku IX z Košic. Tedy roura rovnou z okna.“ Myslel to vážně, nebo podobní „experti“ jen exhibují v médiích, aby zaujali svoji sociální bublinu?
Plynu je dnes na světovém trhu dost. Jeho cena nyní klesla i přes vyostřování vztahů s Ruskem na úroveň před válkou. S přibývajícími možnostmi alternativních dodávek bude cena plynu klesat, přičemž dnes zablokované trasy z Ruska budou v dohledné době nahrazeny jinými zdroji.
Levnější pohonné hmoty
Podobná situace je aktuálně na světových trzích s pohonnými hmotami. Ačkoli cena ropy kolísá, nachází se pod předválečnou úrovní, na čemž nic nezměnily ani nově zavedené cenové stropy na ruskou ropu dováženou tankery.
Dnes stojí benzín na některých pumpách pod 34 korun a nafta pod 36 korun, tedy až o 15 korun méně než při letní kulminaci cen.
S cenami může příští rok mírně zahýbat vývoj na světových trzích, kam patří únorové ukončení dodávek ruských ropných produktů, ale zcela jistě ceny nevyšplhají na 150 korun za litr benzínu, jak věští tragicky špatný prognostik Rajchl, který v šíření fabulací na sociálních sítích nezaostává za konspirátorem Vrabelem.
Další katastrofa se nekonala ani s cenami energií, a to i přes zmatečnou komunikaci ministerstva průmyslu a obchodu. Vláda nakonec po srpnových rekordních výkyvech ceny plynu souvisejících se zastavením ruských dodávek zastropovala ceny pro domácnosti i firmy.
Neznamená to kompenzovat každou korunu, na to nejsou ve státní pokladně peníze, ale letos ani v příštím roce zdaleka nedojde k tak dramatickému ekonomickému poklesu, avizovanému alternativní scénou. Nebude ani větší než za koronakrize v roce 2020.
Nebudou potraviny?
Pokud další „odborníci“ z Vrabelova pódia na Václavském náměstí tvrdí, že bude zrušen automobilový průmysl, nebo „přijdete do krámu a nebudou tam potraviny, vláda vede celou zemi do bankrotu“, jak věštil dopravní expert dříve kandidující za ANO Jan Skalický, je to jen další lež.
Podobně strašili majitelé obřích agrokombinátů v čele s bývalým prezidentem Agrární komory Zdeňkem Jandejskem, kteří avizovali do konce roku kromě nedostatku základních potravin máslo za 100 korun, chleba za 200 korun a rohlík za 15 korun.
Ani tyto předpovědi se nepotvrdily, i když ceny potravin stouply, ale nikoli do tak závratných výšek, jak predikovali zástupci agroprůmyslu. Ti z této situace v čele s Agrofertem nakonec profitovali a zdražování potravin je jedním z hlavních tahounů inflace. Nyní je brzdí zahraniční konkurence a spotřebitelský strop.
Kdo je placený rubly?
To vše neznamená, že je vyhráno, že se Evropa včetně Česka nenachází ve složité situaci, a že půjde o bezbolestný proces. Přesto se nenaplňují katastrofické předpovědi obchodníků se strachem, kteří se snaží udržet ruský vliv.
To ostatně potvrzuje i plynárenský expert Vratislav Ludvík pro portál Seznam, jenž se sám naopak řadí mezi optimisty, podle nichž se Evropa vypořádá s koncem ruského plynu dříve a s menšími dopady, než je očekáváno. Zvláště pokud se v příštím roce podaří v Německu dostavět šest terminálů na zkapalněný plyn, kde má Česko svůj zájem.
Jak si Ludvík vysvětluje tak rozdílné názory na budoucnost české energetiky? „Záleží na tom, kteří experti o plynu hovoří. Jsou tu dvě skupiny. Jednak optimisté, k těm patřím já. A ta druhá skupina, ta je placená rubly. Vyberte si, co chcete slyšet.“
