Ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier není zrovna úspěšným předkladatelem zákonů. Vláda mu však tentokrát schválila Akční plán pro vyrovnané zastoupení žen a mužů v rozhodovacích pozicích, ze kterého naštěstí vypadly kvóty pro zastoupení žen na kandidátkách či ve vedení státních firem. Přesto však schválená podoba obsahuje několik podivností, které stojí za pozornost.

Dienstbier stejně jako jeho kolegyně, ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová, vsází na genderovou tematiku, jelikož se podle nich, jak se zdá, jedná o velmi palčivou otázku. Přestože o činnosti jeho ministerstva nikdo nic moc neví, je jasné, že tato agenda je pro něj zásadní, rozhodně více než jiná lidská práva – vzpomíná si někdo například, že by pan ministr plamenně vystupoval v době návštěvy čínského prezidenta v Praze? Správně, nevzpomíná.

Hlavně korektně

Podívejme se ale na Akční plán a některé z jeho zajímavých bodů, které jsou uveřejněny na vládním webu. Jedna z budoucích povinností například zní: „V rámci státní správy a obchodních společností s většinovou majetkovou účastí státu zveřejňovat všechna výběrová řízení na vedoucí pozice, využívat genderově senzitivní jazyk v inzerci pracovních pozic, ustavovat genderově smíšené výběrové komise či cíleně oslovovat ženy či muže k účasti ve výběrových řízeních.“ Znevýhodněným ženám tak podle ministerstva pomůže nadpis „Hledáme kandidáta/kandidátku“ protože je zřejmé, že v případě sdělení „Hledáme kandidáta“ by se žádná žena nepřihlásila, jelikož by se cítila diskriminovaná.

Dalším velmi pěkným bodem je doporučení: „Zavést povinné zveřejňování údajů o podílu žen a mužů v rozhodovacích pozicích největších obchodních společností ve výročních zprávách“. Ano. Všechny ostatní informace o firmách už má ministerstvo financí, takže alespoň údaje o tom, kolik žen a kolik mužů kde pracuje, bude mít Dienstbierovo ministerstvo. Jak bude na případnou nevyváženost reagovat, uvedeno není.

Autorka tohoto textu vyzdvihuje také hezký návrh z oblasti médií, a to: „V rámci dotační politiky podporovat také projekty zaměřené na podporu novinářek a novinářů (vč. mentoringu a leadershipu) s cílem vyrovnaného zastoupení žen a mužů v rozhodovacích pozicích v oblasti médií.“ Nezbývá než doufat, že se to nebude týkat jiných společností, než je Babišova MAFRA.

Bohužel také není jasný vliv na obsah médií v případě vyrovnaného zastoupení obou pohlaví, ale ani výběr případných témat, o kterých se bude psát. Je ovšem možné, že v rámci genderové korektnosti bychom mohli (po absolvování vhodného workshopu) povinně používat spojení jako „rozhodnutí politiků a političek“, „voliči a voličky rozhodli ve volbách“ či „zástupci a zástupkyně politických stran jednali ve výborech poslanecké sněmovny“. To abychom náhodou někoho nediskriminovali.

Navrhovaná spojení navíc mají genderově nekorektní problém, kterým je koncovka. Vzhledem k tomu, že v přísudku je psáno měkké i, jelikož se v podmětu vyskytuje rod mužský životný, bylo by dobré do budoucna vypracovat Akční plán pro rozvoj rovného ženského a mužského vlivu na psaní koncovek. Zatím lze navrhnout „voliči a voličky rozhodli/rozhodly ve volbách“, zkráceně „voliči a voličky rozhodly/i ve volbách“ nebo v případě autora, který by věc rád obešel, může být povolena verze „ve volbách rozhodli voliči a rozhodly voličky“, kterou ale nelze doporučit nikomu s citem pro jazyk.

Přirozený vývoj nechceme

Vraťme se ještě k části, kterou zástupci (a zástupkyně?) KDU-ČSL a ANO projít nenechali, a to jsou kvóty pro zastoupení žen. Dienstbier chtěl, aby politické strany měly povinnost zajistit ženám dvě pětiny míst na kandidátních listinách pro volby. Takovéto nařízení je absurdní samo o sobě – počet členů stran se snižuje, lidé chodí do politiky čím dál méně a na kandidátkách jsou stále častěji nestraníci. Postup, kterým celou věc ještě zkomplikujeme, by mohl narušovat rovnou soutěž politických stran. Není také jasné, v čem by se kandidátka dané strany zlepšila, a už vůbec ne to, jak by se zajistilo, aby příslušný počet žen byl také zvolen, aby došlo k vyrovnanému zastoupení v poslanecké sněmovně, senátu či v zastupitelstvech. V budoucnu můžeme očekávat, že počet preferenčních hlasů od každého voliče bude muset být rovnoprávně rozdělen.

Rovné zastoupení žen ve firmách je ještě problematičtější. Ve státních či polostátních firmách je potřebné určité vzdělání, rozhodovat by tudíž měla především kvalifikace. Zastánci kvót dále rádi tvrdí, že vyrovnaný počet žen a mužů zajistí více efektivní kolektiv. Otázkou ovšem je, co pro daný kolektiv znamená, že je někdo na určité pozici jen díky nařízení zvenčí – rozhodně se takovému člověku od kolegů nedostane příliš respektu, který je pro fungování týmu potřebný také. Je samozřejmě důležité, aby se schopné ženy dostaly na pozice, ve kterých budou zastávat pozice, jaké jim náleží vzhledem k jejich vzdělání a schopnostem, ovšem k takovým změnám je nutné dojít interními změnami v jednotlivých společnostech, například změnou přístupu k matkám.

Dienstbier podle svých slov nechce běh věcí „nechat přirozenému vývoji“ (rozhovor pro MF DNES v červnu minulého roku, pozn. red.). Vláda Bohuslava Sobotky s tímto mottem funguje velmi efektivně a zejména z dílny ČSSD se regulace „přirozeného vývoje“ jen hrnou. Ať už tedy Dienstbier maže rozdíly mezi muži a ženami, či jeho kolegyně Marksová rozdíly mezi tradiční a jinou formou rodiny, doufejme, že příliš podobných návrhů se už do konce volebního období prosadit nepodaří.

Citovali jsme z dokumentu Akční plán pro vyrovnané zastoupení žen a mužů v rozhodovacích pozicích.