VIDEO: Úřad vlády, se souhlasem / FOTO: Pavel Šmejkal, FORUM 24
NÁZOR / Zdá se, že ona pověstná struna definitivně praskla. Novináři, kteří jsou dlouhodobě terčem útoků Andreje Babiše, už nehodlají mlčet a nechat si bez odporu nadávat do lhářů, manipulátorů či aktivistů. Na pondělní tiskové konferenci zazněla z jejich řad nezvykle otevřená a důrazná reakce na Babišovo chování vůči médiím.
Výmluvný byl zejména střet s redaktorem Práva a Novinek Petrem Svorníkem. Ten Babišovi připomněl jednoduchý fakt: „Novinky ani Právo žádný soud o tom, že by se měly omlouvat za lži, neprohrály. Na rozdíl od vás, když jste se omlouval opakovaně.“
Šéf hnutí ANO reagoval tradičním způsobem. Místo věcné odpovědi začal relativizovat vlastní prohrané soudní spory a útočit na média. „Měl byste taky říct, že jsem několik těch soudů vyhrál,“ prohlásil a obvinil novináře z manipulace. Je to podivná logika, jako by snad vítězství v nějaké při vymazávalo ty, v nichž prohraje. Ale soudní rozsudky nejsou plus a minus, která by se navzájem vyrušila.
Soudní historie Andreje Babiše je přitom opravdu pozoruhodná. Veřejnost si může připomenout například spor s Miroslavem Kalouskem, kterému se musel omluvit za výroky, že „rozkrádal ministerstvo obrany“ nebo že „zabil lidi cez padáky“. Omluvu musel poskytnout také investigativní novinářce Pavle Holcové, jejíž pověst podle soudů nepravdivě poškodil. Neuspěl ani ve sporu souvisejícím s tvrzením, že demonstranti proti jeho vládě byli placení. Také v tomto případě soudy rozhodly, že šířil nepravdivé informace.
A nelze zapomenout ani na jeden z nejznámějších sporů jeho veřejného života – vleklou kauzu kolem evidence ve svazcích komunistické Státní bezpečnosti. Babiš se léta soudil se slovenským Ústavem paměti národa ve snaze dosáhnout soudního potvrzení, že byl ve svazcích StB veden neoprávněně. Nakonec však neuspěl a slovenské soudy definitivně dospěly k závěru, že Ústav paměti národa není pasivně legitimován k vedení takového sporu. Výsledek je přitom zřejmý: Babiš nikdy nezískal pravomocný rozsudek, který by jeho evidenci jako agenta StB vyvrátil.
Pondělní vystoupení ale nebylo zajímavé jen obsahem, nýbrž i formou. Babiš opět předvedl svůj tradiční styl komunikace. Skákal novinářům do řeči ještě předtím, než vůbec stihli dokončit otázku. Nenechal domluvit ani Petra Svorníka a několikrát odpovídal na něco, na co vůbec nebyl dotazován. Takové chování není jen výrazem neúcty k novinářům. Je především nevychované.
Výmluvná byla i řeč těla předsedy ANO. Babiš se během vystoupení ošíval, působil podrážděně a nervózně, hlas mu místy přecházel do fistule, jak tomu je v případech, kdy je zahnán do kouta a přestává se kontrolovat. Člověk nemusel být expert na neverbální komunikaci, aby si všiml, že tentokrát nepůsobil jako sebevědomý člověk, který má situaci pod kontrolou. Spíše jako někdo, komu se vývoj událostí přestává líbit a kdo ztrácí komfort, na který byl dlouhé roky zvyklý.
Symbolem jeho vztahu k médiím je i dlouhodobé a zjevně úmyslné komolení jména reportérky Seznam Zpráv Kristiny Cirokové. Přestože velmi dobře ví, jak se novinářka jmenuje, opakovaně používá podobu „Čiroková“. Nejde o přeřeknutí. Jde o okoukanou metodu zesměšňování a znevažování člověka, kterého nemá rád, protože mu klade nepříjemné otázky.
Stejně agresivně vystoupil i tentokrát. „A pozdravujte pana Lukačoviče, ať vyjde z té své švýcarské chalupy nebo kyperského úkrytu,“ vzkázal médiím. Následně si stěžoval na práci novinářů a tvrdil, že jeho spolupracovníci čelí útokům. „Tünde Bárta už má ochranku,“ prohlásil. Současně však opět obvinil média, že o něm a jeho okolí lžou a zatahují do své práce rodinné příslušníky.
Zde se nejlépe ukazuje podstata problému. Babiš se dlouhodobě stylizuje do role oběti médií, přestože je to on, kdo systematicky útočí na novináře, zpochybňuje jejich práci, zesměšňuje je a označuje za součást spiknutí proti své osobě. Když se pak někdo ozve a připomene mu fakta, označí to za manipulaci nebo politický proces. To ostatně v pondělí opět zopakoval v souvislosti s kauzou Čapí hnízdo.
Pondělní tisková konference ukázala i něco nového. Novináři už zjevně nemají chuť nechat si podobné výpady líbit. A je to dobře. V demokratické společnosti totiž není úkolem médií poslušně přikyvovat politikům. Jejich úkolem je klást otázky. A pokud politik reaguje urážkami, osobními útoky a skákáním do řeči, je naprosto namístě, aby mu to novináři připomněli přímo do očí.
Zdá se, že po letech tolerance začíná platit jednoduché pravidlo. Ani Andrej Babiš nestojí nad elementární slušností.
