Rozdělení předních pozic v Evropské unii je prohrou zemí střední a východní Evropy a přispěla k němu i nekonstruktivní politika lídrů visegrádské skupiny (V4), tedy Česka, Slovenska, Polska a Maďarska, na summitu. Shodují se na tom analytici, které oslovila ČTK. Očekávají také složité hlasování o navrhované předsedkyni Evropské komise Ursule von der Leyenové v Evropském parlamentu, protože summit EU nerespektoval parlamentem prosazovaný princip takzvaných spitzenkandidátů.

Summit EU navrhl na předsedkyni komise německou ministryni obrany von der Leyenovou a na šéfa unijní diplomacie španělského politika Josepa Borrella. Zároveň zvolili příštím předsedou Evropské rady belgického premiéra Charlese Michela a šéfkou Evropské centrální banky Francouzku Christine Lagardeovou.

„Nezastoupení střední a východní Evropy je výsledek nekonstruktivní politiky, kterou se státy V4 na summitu prezentovaly. V evropské politice lze nesouhlasit, ale jiným způsobem, který by navíc mělo doprovázet alternativní a zdůvodněné řešení. Toho nikdo z lídrů V4 nebyl schopen. Proto se nelze divit, že na tento region nic nezbylo,“ sdělil ČTK politolog z Masarykovy univerzity v Brně Petr Kaniok.

„Je to absolutní prohra V4 a východní části EU,“ uvedl analytik Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) Ondřej Mocek. Připomněl, že se při vyjednáváních spekulovalo o slovenském eurokomisaři Maroši Šefčovičovi jako o možném šéfovi unijní diplomacie nebo o Bulharce Kristalině Georgievové jako o možné předsedkyni Evropské rady, ani jeden z nich ale neuspěl.

„Ačkoliv premiér (Andrej) Babiš říká, že jeho úspěch je zastavení (kandidáta na šéfa komise Franse) Timmermanse, tak je to úspěch vykoupený obrovskou ztrátou vlivu. Všichni lídři jsou ze starých členských států, ze států silně podporujících integraci, států platících eurem a mimo Belgii velkých členských států. Podle mého tohle V4 nikdy nemohla chtít,“ sdělil ČTK Mocek. Připomněl, že takový neúspěch zaznamenaly státy střední a východní Evropy pouze v roce 2004, kdy to ale bylo pochopitelné, protože v tom roce teprve do EU vstoupily.

Podle Mocka je rozdělení pozic i jistým důsledkem brexitu, protože Británie v minulosti podporovala státy střední a východní Evropy. „Je to také signál, který jasně říká, že se integrace bude v následujících letech výrazněji prohlubovat a že se západní členské státy na východní část EU moc spoléhat nechtějí,“ uvedl Mocek.

Oba analytici také očekávají, že von der Leyenová bude mít těžkou pozici v Evropském parlamentu, který musí nominaci předsedy komise schválit. „Ursula von der Leyenová určitě není nejsilnější kandidát, ale spíše východisko z nouze. V Evropském parlamentu lze čekat tuhý boj a nedivil bych se, kdyby byl výsledek velmi těsný a možná negativní. Poslanci jsou totiž rozzlobení a cítí se Evropskou radou obejiti,“ připomněl Kaniok, že se státy EU rozhodly nerespektovat systém, aby se šéfem komise stal někdo z hlavních kandidátů jednotlivých frakcí zastoupených v parlamentu.

Podle Kanioka výběr von der Leyenové ukazuje, do jakých potíží se evropská politika dostala. „Díky fragmentaci jak na evropské, tak národní úrovni je obtížné dosáhnout konsenzu, existuje celá řada nových stran a uskupení, jejichž představy o evropské integraci se liší. Klasický mainstream – křestanští demokraté, socialisté a liberálové – jsou na ústupu, což je vidět,“ uvedl.

Mocek také očekává složité hlasování, ale podle něj má von der Leyenová šanci. „Ačkoliv to asi nebude nejjednodušší hlasování, a myslím, že se povedou poměrně rozsáhle konzultace o náplni a strategii jejího mandátu a bude muset určité věci přislíbit, věřím, že Evropským parlamentem projde,“ uvedl. Podle něj to naznačuje skutečnost, že do dnešní volby předsedy Evropského parlamentu evropští lidovci ani liberálové nenominovali své kandidáty a otevřeli tím cestu ke zvolení zástupce socialistů, jak předpokládala dohoda ze summitu.

Předsedou Evropského parlamentu se ve druhém kole volby stal Ital David-Maria Sassoli, s výrazným odstupem za ním skončil na druhém místě Jan Zahradil (ODS) z frakce evropských reformistů a konzervativců. To, že Zahradil na předsednický post nedosáhl, znamená, že střední a východní Evropa ztratila poslední teoretickou šanci na to, že by získala některý z vedoucích postů v EU pro nadcházející pětileté období.