Premiér Andrej Babiš má velký problém. Jeho trik se svěřenskými fondy je v troskách. Rozhodnutí Ústavního soudu ohledně konfliktu zájmů je průlomové a staví před něj více problémů, než si asi zatím myslí. Soud nejenže nevyhověl prezidentovi a nezrušil části zákona o konfliktu zájmů, nýbrž v odůvodnění k nálezu stanovuje principy, které mají pro celé Babišovo fungování dalekosáhlé důsledky. Jeho chování je v optice tohoto dokumentu v rozporu se zákonem. Jako obmyšlená osoba svěřenských fondů se totiž nachází v konfliktu zájmů. Měl by tudíž odstoupit.
Kromě Miloše Zemana, který napadal samotný smysl zákona, bránila před Ústavním soudem Babišovo podnikání i skupina 41 poslanců ANO a tří z hnutí Úsvit. Podle nich zákon nepřiměřeně zasáhl do Babišových vlastnických práv, když omezil právo členů vlády podnikat během výkonu funkce. Nic z toho ale Ústavní soud neuznal. Prezident i Babišovi poslanci si naběhli. Kdyby k Ústavnímu soudu nepodali nic, udělali by z hlediska zájmů premiéra mnohem lépe.
Soud se navíc v odůvodnění nálezu jasně postavil za princip, že vrcholný veřejný činitel nesmí ovládat média. Především ale vymezuje, jak správně chápat ovládající osobu podniku, který byl vložen do svěřenského fondu. Zcela tak potvrdil správnost výkladu z auditů Evropské komise. Tím má rozhodnutí českého Ústavního soudu i širší evropskou dimenzi. Navíc je z celého nálezu zřejmé, že předseda vlády porušuje zákony vlastní země, když ovládá mimo jiné i média ze svěřenského fondu. Celý nález Ústavního soudu a jeho odůvodnění je ZDE. Pasáže o auditu jsou v bodě 48 na str. 15, o ovládající osobě svěřenských fondů na straně 36 v bodě 106 a o médiích na str. 59 v bodě 161.
Nález Ústavního soudu má 106 stran a je výrazným příspěvkem do české judikatury. Řeči o tom, že není jasné, co je a co není konflikt zájmů a že Česká republika má na něj jiný pohled než Evropská unie, jsou od této chvíle už jen směšnou absurditou. Ústavní soud je jako orgán veřejné moci tou klíčovou instancí, která má zákonné právo sdělit, jaký je názor České republiky na konflikt zájmů. Je shodný s Evropskou unií. A toto závazné hledisko je nyní třeba uvést v život.
Stát není podnik. Volby nedávají nikomu právo využívat jeho kapacity
Babiše známe jako silně emocionálního člověka. Následující věty z nálezu Ústavního soudu ho musely bodnout u srdce a vyvolat prudký pocit sebelítosti. Soud totiž říká, že smyslem zákona o střetu zájmů je
„zamezit tomu, aby svěřenou moc mohl (jakýkoli funkcionář, pozn. autora) využívat k prosazování vlastních (osobních) zájmů na úkor zájmu veřejného, ale i ostatních účastníků politické či hospodářské soutěže, stejně jako důvěry veřejnosti.
V demokratickém právním státě jsou podle ústavního pořádku volby řádně vedenou soutěží o důvěru a mandát od voličů, nikoli o ovládnutí státu za účelem využití či dokonce zneužití jeho kapacit a zdrojů jejich vítězem, a to za použití každého vhodného prostředku; stát není podnik a služba státu je honorována, avšak výkon veřejné funkce není podnikáním, natož správou vlastního majetku.“
Obmyšlený Babiš je v konfliktu zájmů. Trik se nepovedl
Nemusíme si jistě hrát na to, že prezident a poslanci ANO hájili před Ústavním soudem práva občanů České republiky. Hájili pouze osobní zájmy Andreje Babiše. Jinak by nikdo k Ústavnímu soudu nic nepodal. Při četbě argumentace Babišovy strany sporu nás přitom zarazí, jak obsáhlou argumentaci stěžovatelé vyvinuli. Jak obrovskou právní erudici má ta skupina poslanců hnutí ANO! Jinými slovy: Z té vehementní právnické snahy umožnit Babišovi podnikat a vykonávat veřejnou funkci vysloveně kapou peníze vložené do právnického týmu, aby vytvořil rozsáhlou právní obranu čistého barbarství, kterou pak poslanci ANO jako ovce podepsali. Bylo by zajímavé se dozvědět, zda to poslanci financovali ze svých poslaneckých prostředků, či zda to rovnou platil Agrofert.
V jedné věci se ale Babišovi právníci zcela přepočítali. Když přišly do Česka audity Evropské komise, tak nelenili a podali v prosinci 2019 doplňující podání, v němž chtěli na auditech dokázat, jaké má zákon o konfliktu zájmů děsivé důsledky pro zásah (jmenovitě!) do práv Agrofertu. Tím nastolili téma, k němuž se musel Ústavní soud vyjádřit. S odkazem na existující právní normy Evropské unie, které jsou součástí právního řádu České republiky, soud jasně uvádí, že v konfliktu zájmů se nachází i osoba, která má ekonomický zájem na podniku, který je vložený do svěřenského fondu. Kdyby se Babišovi právníci, formálně pracující pro skupinu poslanců ANO, tak snaživě nepřihlásili k obraně zájmů Agrofertu, mohli jsme zůstat v nejistotě. Takhle ale sami přispěli k tomu, že je právní situace Agrofertu vzhledem k premiérovi mnohem jasnější. Děkujeme. Premiér Andrej Babiš je v konfliktu zájmů i jako obmyšlená osoba svých svěřenských fondů. Čekejme tudíž snahu tuto pasáž nálezu zakrývat, bagatelizovat či různě shazovat.
V jiných zemích by mohl soud zbavit premiéra funkce
V odůvodnění nálezu se také uvádí, že české zákony ohledně střetu zájmů zaostávají za jinými demokratickými zeměmi a jsou příliš měkké. Soudce zpravodaj Jan Filip ve svém komentáři konstatoval, že v některých zemích Evropské unie může ústavní soud rozhodnout i o zbavení funkce u osoby, která zákon o střetu zájmů porušuje. V České republice soud ale takovou pravomoc nemá.
Až budeme jednou pracovat na podobě demokracie v éře po Babišovi, měli bychom si na takové inspirativní sdělení vzpomenout. Konflikt zájmů je jako rakovina a bylo by namístě, aby měl soud právo zbavit každého nového Babiše jeho funkce člena vlády, pokud porušuje zákony.
Baťa není ve všem náš vzor
Jeden z expertů Babišovi čerstvě poradil, aby se zaštiťoval tím, že přece i náš podnikatelský idol Baťa také vlastnil a řídil firmu a přitom šel do politiky. Dělal totiž ve Zlíně starostu. To je přesně bod, v němž nelze baťovský systém adorovat.
Model, v němž je starosta nebo premiér pro své občany zároveň zaměstnavatelem i představitelem veřejné moci, je totálně zvrhlý a patří někam do Orientu. Adorace Bati je v tomto bodě nesmyslná a nebezpečná. Baťovský systém, v němž se moudrý velkopodnikatel stará o kompletní život společnosti, není v souladu s demokracií a se svobodnou společností. I o tom je nález Ústavního soudu pod předsednictvím Pavla Rychetského.
Rozhodování Ústavního soudu sice trvalo tři roky, ale ta práce stojí za to.
