Vypadá to pořád jako legrácky, ale ve skutečnosti to legrační není, už jsme si jen zvykli. Ředitel Tiskového odboru Kanceláře prezidenta republiky Jiří Ovčáček budí dojem, že neplní své pracovní povinnosti ani obsahově, ani časově. Bylo by dobré přezkoumat stav věci, aby se zbytečně neutrácely peníze občanů.

Ovčáček by se měl starat o komunikaci, ovšem komunikace je věc oboustranná a má se ze strany státního zaměstnance dělat na úrovni. Místo toho využívá pan Ovčáček svého postavení k chrlení výroků, které budí pochybnosti o jeho duševní rovnováze, inteligenci a elementárním smyslu pro slušnost.

Navíc, jak se pak ukázalo, jeho twitterový účet je údajně soukromý, a nikoli hradní oficiální, takže pokud tam úředník plodí jeden bezobsažný a nepříčetný příspěvek za druhým, měla by se asi přezkoumat u dotyčného pracovní doba. Pokud se ukáže, že zase nějakým trikem soukromý není, pak na něm zase nemá právo urážet přinejmenším polovinu občanů, opoziční politiky a většinu novinářů, kterým má zajišťovat servis a ne je vychovávat.

Z hlediska Miloše Zemana je samozřejmě pan Jiří přesně tam, kde má být. Protože jedním z hlavních cílů Zemanova prezidentství je patřičně si užít urážení bližních, vyplatí se na tuto činnost najmout ještě nějakou další sílu, aby produkce byla co nejvyšší. Podařilo se.

Zatím na sebe korekci neblahého a deviantního jevu vzala neoficiálně spontánní iniciativa, kterou bychom mohli nazvat Akce Nespokojených Občanů 2019. Lidové hnutí už proměnilo Ovčáčkův Twitter v krásné místo setkávání, výměny zkušeností a pohody. Jediným kazisvětem je tam jako nutné zlo sám Ovčáček.

Přesto tady už z hlediska duševní hygieny zůstává na místě otázka, proč by měli občané ze svých daní platit duševní výplody dezorientovaného jedince, kterému zřejmě funkce nedělá dobře. Protože čekat nějakou korekci od jeho šéfa, který na tom není lépe, by bylo naivní, je třeba Hrad upozornit, že platit takovou obskurní osobu není na místě. Pokud se nenajde někdo, kdo bude schopen prezidentovy zavádějící názory prezentovat aspoň trochu sociálně přijatelným způsobem, měl by se rozpočet Hradu o příslušnou částku Ovčáčkova platu snížit.

Nemyslíme si, že by snad poté pan Ovčáček nedostal výplatu a musel jít pracovat na zasněžování sjezdovky pana Mynáře, ale někdo už by měl dát najevo, že v normální zemi má všechno své meze. Svobodu slova si může každý užít i bez toho, že by druhým nadával za státní peníze. Zeman totiž není stát, Ovčáček také není stát. Naštěstí.

Pokud si někdo myslí, že je stát, je to stejný blud, jako když se považuje za Napoleona nebo vyšší bytost z Plejád. Ať ve svém zmatení takoví lidé klidně setrvají, pokud nelze jinak, ale asi by neměli nic důležitého řídit.