Jan Sonnevend, Václav Čikl, Vladimír Petřek a biskup Gorazd před soudem v Petschkově paláci. FOTO: ABS / se souhlasem
FOTO: ABS / se souhlasem
HISTORIE / Ve čtvrtek 3. září 1942, tedy před jednaosmdesáti lety, stanuli před nacistickým soudem představitelé pravoslavné církve biskup Gorazd, Václav Čikl, Vladimír Petřek a Jan Sonnevend. Provinili se tím, že pomáhali československým parašutistům, kteří uskutečnili úspěšný útok na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.
Proces, který se konal v Petschkově paláci, byl z německé strany pečlivě zinscenován. Po celou dobu jeho příprav i během samotného líčení byl sledován protektorátním tiskem a náležitě medializován, aby bylo obyvatelstvo dostatečně masírováno a zastrašováno, že pomáhat „nepřátelům“ se nevyplácí.
O plánu tento monstrproces uspořádat informoval Heydrichův nástupce ve funkci zastupujícího říšského protektora Kurt Daluege říšského vedoucího SS Heinricha Himmlera již 14. srpna. Himmler tuto „záležitost“ projednal s Hitlerem, který s takto pojatým soudním divadlem souhlasil s tím, že „očekává tresty smrti“.
Samotné divadlo vypuklo 3. září ve 14 hodin. Do sálu bylo k jednání vpuštěno dvacet prověřených novinářů, kteří v následujících dnech o procesu informovali v tisku. Celý soud byl filmován a všechny výpovědi byly pečlivě zaznamenávány. Nacisté chtěli, aby bylo zachováno zdání, že jde skutečně o soud, nikoliv o předem dané rozhodnutí o popravě, jako tomu bylo běžně v případě jiných tzv. stanných soudů.
Soudu předsedal šéf pražského gestapa Hans Ulrich Geschke, žalobcem byl velitel III. oddělení gestapa SS-Hauptsturmführer Wilhelm Schultze, přísedícími byli šéf vyšetřovací komise atentátu na Heydricha SS-Hauptsturmführer Heinz Pannwitz a Josef Witiska. Na lavici obžalovaných seděli biskup pravoslavné církve Gorazd (vlastním jménem Matěj Pavlík), předseda sboru starších pravoslavné církve v Praze Jan Sonnevend, kaplan pravoslavné církve dr. Vladimír Petřek a farář pravoslavné církve Václav Čikl. Všichni byli podle očekávání po nepříliš dlouhém jednání uznáni vinnými a v 17. 00 byli odsouzeni k trestu smrti za „ukrývání vrahů SS-Obergruppenführera R. Heydricha a dalších pěti padákových agentů“.
Rozsudek byl s výjimkou Vladimíra Petřka vykonán na kobyliské střelnici druhý den, tedy 4. září, ve 14.00. Vladimír Petřek pak byl na tomtéž místě zastřelen o den později v pravé poledne.
Podle poválečných výpovědí spoluvězňů i členů gestapa byl biskup Gorazd před soudem ve vězení navíc ponižován, surově mučen, bit a byl například vláčen po podlaze za své dlouhé vousy.
