Roztroušená skleróza (RS) jakožto chronické autoimunitní onemocnění centrálního nervového systému bývá strašákem zejména mladé produktivní generace. V Česku se léčí s touto nemocí zhruba 26 tisíc lidí, celosvětově se pak RS týká více než dvou a půl milionu lidí. Dodnes odborníci nepřišli na to, jaké jsou její přesné příčiny a jak ji zcela vyléčit, možná jsou ale zase o krok blíže přesnější diagnostice díky nové studii.

S důležitým výzkumem vyrukovali v prosinci 2025 britští neurologové z University College London. Jeho základem byla analýza dat více než šesti stovek lidí s roztroušenou sklerózou, kterou provedli pomocí umělé inteligence. Vědci během procesu porovnávali výsledky krevních testů a magnetické rezonance, aby zjistili, zda se mezi pacienty dají rozpoznat různé vzorce průběhu nemoci.

A výsledky byly velice zajímavé a pro budoucnost diagnostiky a léčby RS možná i průlomové. Studie totiž naznačila, že onemocnění může mít dvě biologicky odlišné podoby. Hlavní roli v tomto ohledu hrála látka zvaná lehké řetězce neurofilament (NfL). Jedná se v podstatě o bílkovinu, která se do krve uvolňuje v momentu poškození nervových buněk. Čím rozsáhlejší poškození je, tím vyšší je hladina NfL.

Dále čtěte

Přelomový objev: tělo varuje před roztroušenou sklerózou dlouho před jejím vypuknutím

Roztroušená skleróza jakožto autoimunitní onemocnění postihující nervovou tkáň bývá strašákem zejména mladých lidí ve věkové kategorii 20 až 30 let.

U první skupiny účastníků studie tedy vědci zaznamenali zvýšené hodnoty této bílkoviny již na počátku nemoci. Tito pacienti současně vykazovali poškození důležité části mozku, jež propojuje obě hemisféry. U těchto nemocných postupovala roztroušená skleróza rychleji a byla spojena s častějším vznikem nových ložisek v mozku.

Do druhé skupiny pak spadali pacienti s pomalejším průběhem nemoci. U těch se nejprve objevovaly změny v oblastech mozku, které souvisejí s pamětí a emocemi. Ke zvýšení hladiny NfL však došlo až v pozdějších fázích onemocnění RS.

Hlavní autor studie, neurovědec Arman Eshaghi, tvrdí, že jde o první jasný důkaz toho, že roztroušená skleróza může mít dva odlišné biologické „otisky“. Toto zjištění tedy dává velkou naději všem pacientům na světě, neboť díky němu by mohli lékaři lépe odhadnout postup nemoci, než se rozvinou příznaky, zpřesnit diagnostiku a přizpůsobit efektivněji léčbu. Zapotřebí ovšem budou další studie.