Josef Smrkovský vysvětluje 5. ledna 1969 v televizi, že je třeba hledat klidná řešení. FOTO: ČT
FOTO: ČT
Co psalo Rudé právo padesáti lety, jeden den před činem Jana Palacha? Na titulní straně vydání dne 15. ledna 1969 je hlavním článkem materiál nazvaný „Pro klidné a věcné řešení zásadních otázek“. Předsednictvo UV KSČ cosi vyhlásilo a občané na to reagovali.
KSČ při ČSAD sděluje: „Návrat k předlednové politické praxi by byl podle našeho názoru ústupem od marxisticko-leninských principů, znamenal by nejen odtržení strany od mas, ale i odtržení vedení strany od členstva.“
Pokud měli soudruzi v ČSAD takové názory, brzo jim bylo vysvětleno, jak to s těmi marxisticko-leninskými principy je. Pokud to soudruzi nepochopili, přestali být soudruhy a sami byli odtrženi od mas.
Druhou nejvýznamnější událostí na první straně byl článek, že kosmonaut podplukovník Šatalov „plní složitý program“ na palubě kosmické lodi Sojuz 4. Dozvídáme se, že kosmonaut je „poměrně vysoký – 180 cm, má vlnité rusé vlasy, světlé oči a červené tváře, čímž se podobá sovětkému ksomonautovi Germanu Titovovi“. Při druhém obletu Země poobvědval.
Po půl století už víme, že všechno dobře dopadlo, kosmonaut s rusými vlasy a červenými tvářemi složitý program zvládl a jídlo mu zřejmě udělalo dobře.
Pak tu máme ještě jeden (poněkud idealistický) názor na politiku. Soudruzi ze ZO KSČ podniku Železnobrodské sklo se vyjádřili nekompromisně: „Upozorňujeme důrazně, že v našich orgánech neobstojí občan národnosti české ani slovenské, pokud nebude dobře pracovat pro lid obou federativních republik a neprokáže, že je hoden důvěry lidu svou poctivostí, pravdomluvností a čestností.“
Pokud byli pisatelé tak nároční, zřejmě měli využít poslední možnost odejít do emigrace, změnit názor, zatrpknout nebo zešílet.
Pak je tam dojemný článek o Peteru Colotkovi, který byl právě navržen na předsedu Federálního shromáždění. Celé je to o tom, jak je lidský a text začíná větou „při šálcích dobré kávy se dobře vypravuje“. Dál to není třeba číst a podobné věci bude zbytečné číst dalších dvacet let.
Pochvala listu směřuje k posledním vystoupením politiků v televizi, která prý „bezesporu podstatně přispěla k celkovému uklidnění“. Z toho si můžeme vzít ponaučení, že jak začnou politici někde po řadě vystupovat a budou se snažit nás „celkově uklidnit“, měli bychom se celkově zneklidnit.
A nakonec něco k životu, jaký je. Článek s titulkem „Připomínky vedoucího sběrny“ se zabývá problematikou kozaček. Čteme tam z pera Jiřího Krejčího z Kralup nad Vltavou: „Nyní, když si přinese zákazník do opravy obuv s uzávěrem, dozví se, že takovou práci neprovádíme. Nejsou totiž uzávěry. Přitom jsme začátkem podzimu předělávali hodně kozaček na zip. Když člověk přijímá opravy, kolikrát má vztek na výrobce, proč nemyslí na to, že se obuv bude také opravovat.“
Následujícího dne se Jan Palach zapálí na Václavském náměstí. Země se na chvíli zastaví, ale po prvním šoku se moci zase podaří všechno dostat zpátky na cestu vedoucí k mrtvolné malátnosti a „klidu na práci“.
