Rudoarmějky se víc než smrti bály toho, že zemřou v mužských spodkách

repro: kulturologia.ru

Zdravotní sestra v Rudé armádě. | FOTO: repro: kulturologia.ru

Že za války bojovaly v Rudé armádě ženy, to víme. Z filmů známe krásné bojovnice. Takové mnohé i byly, ale málo se ví o tom, že bojovaly na dvou frontách. Na té druhé za uchování zbytku toho, co ženy považují za normálního života za běžné.

Světlana Aleksijevičová vypráví v knize Válka nemá ženskou tvář, že se smrtí na bojišti ženy počítaly, ale nepříjemná pro ně byly představa, že zemřou v pánských trenýrkách.

Pavel Hofman

Až do roku 1944 dámské spodní prádlo v Rudé armádě prostě nebylo k dispozici. Lola Achmetovová, která prošla válkou od prvního do posledního dne, ve svých pamětech hodně vypráví o životě žen na frontě. Přes všechny těžkosti, kterým museli „vojačky“ čelit v drsných válečných letech, byla také jejich důležitou myšlenkou snaha zůstat stále ženami. Armáda samozřejmě nepřemýšlela o tom, jak ženám na frontě v této věci pomoci, tak se o sebe musely vojačky postarat samy. Na to byly sovětské ženy ostatně dost zvyklé odjakživa. Lola Achmetovová píše, že se nebála možné smrti, ale toho, aby po smrti nevypadala ošklivě. Proto ženy tak nenáviděly obrovské pánské spodky připomínající spíše krátké kalhoty. „Jsi ve válce, zemřeš za vlast a nosíš na sobě mužské spodky. Obecně vzato vypadáš legračně. Je to směšné.“

Anna Begunovová v knize Andělé smrti píše, že téměř nejcennějším majetkem mezi ženami ve válce bylo právě spodní prádlo. Snažily se ho zachránit ze všech sil a schovávaly ho před kdejakým velitelem, který se snažil vyházet z vojenských zavazadel všechno, co bylo podle něj zbytečné.

Skutečné ženy, které válku přežily, se příliš nepodobaly kráskám, které byly zobrazeny v poválečných filmech. Někdy nebylo dost ani mužského oblečení, natož aby byly k dispozici nějaké boty vhodné pro ženy. Ženy se cítily obzvlášť nepříjemně kvůli nedostatku hygienických potřeb. Využívaly tak veškeré své znalosti a dostupné prostředky. Mýdlo se vařilo ze zvířecích kostí, bylinek a květin, uniformy se upravovaly na ženskou postavu, na tváře se nanášela načervenalá hlína, obočí a řasy se zdobily kouskem uhlí. Těžká byla péče o vlasy, které byly stále ohrožovány útoky vší a blech. Bojovnice proto používaly různé děsivé přípravky, které se jim hlavně nesměly dostat do očí.

O tomto náročném boji jsme se z poválečných filmů z produkce Mosfilmu nic nedozvěděli. Tam se o „bojovnice“ určené na plátna kin postarali jistě příslušní maskéři za již lepších podmínek.

(Zdroj: Russian7.ru)

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Revue Forum Banner